Všichni, kdo se již setkali s mými posledními kousky, vědí, že je to již více než rok, co jsem se zapletl s Horobraním. Nebudou se tedy divit, že v rámci výstupů na kopce Lužických hor jsem se objevil několikrát v Dolním Sedle. Koně ani sedlo jsem zde nepotkal, hospodu to nemají, ale slušnou autobusobou zastávku ano a právě kolem ní mmusíte objevit indicie, které Vám po dosazení do vzorečku dají souřadnice finálky. Počítání muže uskutečnit právě ve zmíněné autobusové zastávce, po odlovu keše se pak můžete vydat na ikonické místo zdejšího kraje na Popovu skálu a přeji Vám, aby se Vám výstup podařil, je tam opravdu pěkně, možná budete mít štěstí a i nějaké ty výhledy budou, já jsem toto štěstí při své první návštěvě neměl, ale určitě se na ni ještě vrátím.

Dolní Sedlo je část města Hrádek nad Nisou v okrese Liberec. Nachází se asi 2,5 kilometru jižně od Hrádku nad Nisou na úpatí Lužických hor nad údolím potoka Sedlec. Původní název obce Spittelgrund napovídá, že okolní pozemky patřívaly patrně žitavskému špitálu. Tento fakt je připomínkou doby, kdy Žitava včetně Lužice náležela k zemím Koruny české - do r.1635. Český název vznikl nejspíše odvozením od překladu jména výše položené osady Horní Sedlo (Pass). Původní název připomíná ještě Špitálský potok, který napáhjí rybník pod sedelskou strání a kdysi poháněl i mlýn, schovaný na samím okraji obce.

Dolní Sedlo může být pro řadu lidí výchozím místem pro výlety do Pískovcových hor, na Popovu skálu či Sedlecký Špičák s nedalekým Kohoutím vrchem. Vede odtud i modře značená cesta procházející celým Císařským údolím - jindy nazývaným i Krásný důl. Z cest a strání v okolí mohou být krásné výhledy na Hrádek, Grabštejn, část Jizerských hor a do Polska.

Popova skála (565 m) je mohutné pískovcové skalisko, stojící na vrcholu mírně protáhlého zalesněného kopce mezi Krásným dolem a údolím Bílého potoka asi 4 km jihozápadně od Hrádku nad Nisou. Kopec je na severní straně spojen mělkým sedlem se Sedleckým Špičákem a na jihozápadě souvisí s Podkovou. Na jeho temeni je poměrně velká skupina rozeklaných skal, tvořená tektonicky porušenými a silně prokřemenělými křídovými pískovci a slepenci. Původně vodorovně uložené vrstvy sedimentů byly v blízkosti lužické poruchy vychýlené do různě ukloněných poloh a postupným zvětráváním po puklinách se skály rozpadly do mohutných bloků a balvanů, mezi nimiž vznikly četné dutiny nebo jeskyně. Na povrchu některých skal se také vyvinuly nepravidelné prohlubně a oválné skalní mísy.
Vrcholové skalisko Popovy skály je dominantou celé východní části Lužických hor. Tvoří je několik mohutných, o sebe opřených pískovcových bloků, mezi nimiž je poměrně široká svislá puklina. Mezi balvany, nakupenými na severní straně skály, vznikla malá skalní brána a několik menších jeskyní. Největší z nich se dříve nazývala "Backofen" (= Pekařská pec) a v 19. století ji prý využívali jako úkryt pašeráci. Další jeskyni se říkalo "Pferdestall" (= Konírna).
Na jihovýchodní straně Popovy skály se kdysi lámal zpevněný pískovec, ale podstatně větší a známější byly lomy na sousedním Sedleckém Špičáku. Na jihozápadním svahu Popovy skály je také několik starých železnorudných dobývek, vázaných na čedičovou žílu, která sem zasahuje ze sousedního hřbetu Podkovy.

Já osobně jsem navštívil Popovou skálu v zimě a výhledy jsem neměl žádné, ale jsou prý moc pěkné, budu se tam muset vypravit ještě při lepším počasí.

Příběh Popovy skály je i tak velmi zajímavý. Vrchol byl až do počátku 20. století přístupný jen horolezcům. O jeho turistické zpřístupnění se zasloužil inženýr Hugo Lubisch z Lückendorfu, který se na podzim roku 1904 rozhodl na vlastní náklady vybudovat pod vrcholem roubenou chatku a nejvyšší skálu zpřístupnit železným schodištěm se zábradlím. Správa Clam-Gallasova panství s úpravami souhlasila, ale realizace se zdržela, protože Hugo Lubisch náhle zemřel. Vdova Sofie Lubischová pak nechala postavit pod vrcholovou skálou chatku, slavnostně otevřenou 3. srpna 1905. Na památku zemřelého se jí začalo říkat "Hugohütte". Žebříky se zábradlím, umožňující výstup na vrchol, zpřístupnil Horský spolek z Lückendorfu až 26. května 1907. Vyhlídka pak sloužila turistům až do začátku roku 1934, kdy se nejvyšší vrchol skály náhle uvolnil a hrozil zřícením. Vyhlídka musela být proto uzavřena a turisté z hrádecké a dolnosedelské sekce Horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory na jaře 1934 zvětralou skálu otesali a podezdili pískovcovými kvádry, čímž bylo nebezpečí zažehnáno. Zároveň byl opraven žebřík a ochranné zábradlí na vyhlídce. Po 2. světové válce byla dřevěná Hugova chatka zničena, ale vyhlídka zůstala přístupná a je dodnes udržovaná.

Z vrcholu je krásný kruhový výhled do širokého okolí. Na severu je přes Sedlecký Špičák vidět do horní Lužice s Žitavou a na nedaleký Hrádek nad Nisou, za nímž v dálce vyniká polská elektrárna Turów. Na východě vystupují Jizerské hory a Ještědský hřbet s Velkým Vápenným, zatímco v popředí je Vysoká, Pískový vrch a další kopce nad Krásným dolem. V dálce na jihu zahlédneme dvojici Jeleních vrchů, výrazné Ralsko nebo Tlustec, na jihozápadě se za Loupežnickým vrchem a Podkovou rozprostírá kopcovitá krajina Českolipska a Lužické hory s Jezevčím vrchem, Sokolem, vzdálenějším Klíčem, protáhlým Hvozdem a Luží. V popředí je lesnaté údolí Bílého potoka a Strassberg se skalními masivy Mönchsteinfelsen a Uhusteine, za nímž vyčnívají další kopce Žitavských hor s Jonsbergem a Töpferem.

• AB = krvácející dvojčísli na sloupu elektrického vedení
• C = se ukrývá za písmenem R u sloupu elektrického vedení
• D = ciferace telefonního čísla firmy, která vyrobila některou z dopravních značek "STOP"