"Ruce vzhůru", "Broučci" .... Některé tituly, když se dají dohromady, znějí komicky.
Už víš, kde tato hláška zazněla?
Jasně, je to hláškami nabitý film Vrchní, prchni! z roku 1980. Kdo sleduje filmová místa, dávno objevil, že schůzka žáků základní školy, která je hned na začátku filmu, se konala v říčanské vile v ulici Černokostelecká. Hlavní hrdina této komedie, knihkupec Dalibor Vrána, má jednu velkou slabost - ženy. A protože je mužem činu, značnou část jeho příjmů spolknou alimenty. A tak se rozhodne řešit svou finanční situaci poněkud nelegálním způsobem. Využije toho, že si jej lidé v restauracích často pletou s číšníkem, a začne inkasovat coby falešný vrchní...
Pojďme si připomenout některé hlášky z filmu, který napsal Zdeněk Svěrák, režíroval jej Ladislav Smoljak a hlavní roli ztvárnil Josef Abrhám.
Ostřikovače stříkají! Pařízková: Stěrače stírají, ostřikovače stříkají! Vrána: Že se vám do toho pletu, pane Pařízek, ale ty ostřikovače stěrače nemusíte hlásit, to přece vidíte. Pařízek: To je pravda. Díky. Erno, ty stěrače a ostřikovače nemusíte hlásit, to přece vidím. (zatroubí) Pařízková: Klakson troubí!
Prase v žitě Vrána: Tak, Honzíku, poslouchej. Byl jeden čuník a všichni mu říkali: Nelez do žita. Jenomže ten čuník se každou noc odhrabal a šup do žita. Tam se měl... Honzík: Jako prase v žitě. A to je celý? Vrána: Ne. To má ještě pokračování. Ten čuník byl ze všech nejtlustší, a když přišla doba zabijaček, šel první na řadu. Honzík: Zabili ho? Vrána: No. Ale ty ostatní pak taky. Ale jenom ten jeden si mohl opravdu říct: Byl jsem v žitě.
Ten leští! Nabouraný: Člověče, vy jste do toho bouch! Vrána: To je hadrák, pane. Ten neublíží, ten leští!
Tak jsme vymalovali Pařízek: Tak jsme vymalovali. Vrána: Tak sláva. Pařízek: No jak jste nás vytopili, tak jsme vymalovali. Vrána: Tak to budete mít zase hezký. Pařízek: Ale stálo to i s úklidem patnáct set, celkem. A to mě ještě praštili štaflema do čela. Vrána: To je mi líto. Ale tu škodu rozhodně uhradím, pane Pařízek. Ale momentálně nemám.
Saponát Pařízek: Poslyšte, myl jsem to saponátem a teď jsme se v příručce dočetli, že prej to nějak žere lak nebo co. Vrána: Já nevím, já to dávám do čistírny.
Milostný román Vrána: Přejete si? Zákaznice: Chtěla bych nějaký milostný román. Vrána: Prožít, nebo přečíst? Zákaznice: Jsem vdaná. Vrána: Měl bych tu poslední výtisk Dívky z Madridu, ale to byste musela jít se mnou dozadu. Douchová, vemte si koště a zameťte chodník!
Vězení (Dalibor Vrána se potká s Vyskočilem ve vězení.) Dalibor Vrána: No vidíš, tak zase budeme sedět spolu.
Odchod: Věra: Tak já jdu. Dalibor Vrána: Na poštu? Věra: Na mateřskou.
Pohlavní choroby: Dalibor Vrána: Na co vy tady čekáte? zákazník: Na pohlavní choroby. Dalibor Vrána: Nemáme, nevedeme.
Hadrák: paní Váchová: (Chce nasednout do hadráku.) Jak se tam do toho vlastně leze? Dalibor Vrána: Jako za kulomet, paní.
Povolání: Vrána: Chtěl jsem být knihkupec, vyučil jsem se jako knihkupec a doteď jsem knihkupec.
Douchová: Vrána: V pracovní době se nebudou číst noviny! Knižní novinky si čtěte! Drzoune jedna drzá, zvědavá, ošklivá, brejlatá, Douchová!
Pařízek: Postavte se tady, já se schovám.
Vránová: Co je, ty nemáš klíče?
Pařízek: Paní Vránová, pojďte sem. Představte se jí.
Dalibor Vrána: Dobrý den, já jsem inženýr Králík.
Vránová: Co to děláš?
Dalibor Vrána: Jsem Králík.
Vránová: Jéžiš, to je hrozný. Takhle se ztřískat za bílýho dne, že se nestydíš!
(Dá Vránovi/Králíkovi facku.)
Dalibor Vrána: No dovolte!
Vránová: Děkuju vám, pane Pařízek, že jste ho přines.
Pařízek: Totiž, paní Vránová, to vůbec není váš muž.
Vránová: Já vím, je to Králík.
Pařízek: No!
Vránová: Z vás bude mít vaše paní taky radost.
synek: Tatínku!
Dalibor Vrána: To je hezký chlapeček. Jak se jmenuje?
Vránová: Podívejte se, já nemám na vaše klukoviny čas.
Ke geokolegům: Užijte si hru. Malý kačer by měl mít s sebou velkého kačera, protože se prostě někdy hodí. Krabičku a vše okolo ní dobře zavřete, ať nám dlouho slouží. Těším se na Vaši návštěvu mých kešek v Říčanech a okolí.
Pro směnárnu TB, prosím, používejte přiloženou průhlednou tašku.