Rozsáhlé relativně nedotčené plochy lesních porostů ve vyšších polohách Novohradských hor byly pro větší využití nedostupné a majitele Novohradského panství, hraběcí rod Buquoyů, jen stěží uspokojovalo omezené využití tohoto pohraničního lesa. Proto se uvažovalo o možnosti plavení dřeva.
Jádrem systému se stalo vybudování vodních rezervoárů (klauzur) na říčce Černé a na Pohořském potoce, jichž bylo celkem sedm, dále kanalizační úpravy jako zpevnění břehů vodních toků a zřízení soustavy jezů a česel (rechlí) s propustmi. Voroplavba se tak stala jakousi ekonomickou páteří celého regionu a jejím prostřednictvím bylo zajištěno zásobování oblasti palivovým dřívím. Stavební dříví směřovalo především do nižších poloh, do Českých Budějovic a do Prahy. Palivové dříví nesloužilo jen potřebám místních obyvatel, ale také provozu podniků, jako byla první vysoká pec v jižních Čechách v Třebíčku u Benešova nad Černou či řada skláren nebo papírna u Kaplice. Úpravy toku umožnily výstavbu a chod nejen nespočetných mlýnů, ale i hamrů a pil. Počátky stavby plavebního systému na horních tocích lze datovat do roku 1777, kdy se poprvé plavilo volné dřevo. Na horních tocích Černé a Pohořského potoka a jejich přítocích vystavěli či obnovili Buquové do roku 1800 šest plavebních nádrží, později začali využívat i Kancléřský rybník u soutoku Černé a Pohořského potoka. První pokusy s voroplavbou, která byla na tak nevydatných tocích evropskou raritou v podstatě technickou kuriozitou, se odehrály úspěšně roku 1783 a to od soutoku Pohořského potoka a Černé. V 1. polovině 90. let 18. století bylo možno zavést ji i v hořejších úsecích těchto toků. Vrchol plavby dřeva na vorech lze na českých řekách datovat do 2. poloviny 19. století a do počátku 20. století. Významným činitelem zde byl obrovský polom v roce 1870, který způsobil další zvýšení těžby a transportu dřeva, a jež si také vyžádal další úpravy v letech 1872 – 1875 na Černé. Po tomto roce před vypuknutím 1. Světové války obchod s dřívím, a tím i voroplavba, postupně upadal v souvislosti se změněnými stavebními předpisy, nástupem jiných druhů dopravy i hmot, a konečně i s výstavbou přehrad a s nutností remorkáže pramenů.
Vodní nádrž Soběnov (také Černá, Děkanské skaliny, popřípadě Hradiště) na řece Černé byla vybudovaná v roce 1924 jihovýchodně od obce Soběnov v místě, kde řeka Černá mění svůj charakter poklidného toku na bystřinný úsek se zvýšeným spádem. Sypaná hráz s přelivy a odběrným objektem k elektrárně je dlouhá 21 m a byla vybudována do výše 8,5 metrů. Vzdutá voda vytváří jezero o ploše 3,94 ha a objemu 73 000 m3. Hlavním účelem nádrže je energetické využití. Pro zvýšení účinnosti stavby byl vybudován z nádrže přívodní tunel o délce 577 metrů a krytý betonový kanál o délce 544 metrů nad vlastní elektrárnou, čímž byl zvýšen energetický spád až na 59,34 metrů. Elektrárna pracuje se špičkovým režimem v závislosti na akumulaci vody v nádrži, a tudíž má průtokový režim pod odpadem vody z elektrárny pulsující charakter. Voda pro vodní elektrárnu je nejprve přiváděna betonovým tunelem a ocelovým potrubím o průměru 2 metry do akumulační nádrže, která pojme tisíc krychlových metrů vody a nachází se 1 km od hráze v severním úbočí Hradišťského vrchu. Odtud je voda propouštěna tlakovým potrubím o délce 178 metrů na dvě Francisovy turbíny v elektrárně na břehu Černé – převýšení 60 m zajišťující celkový výkon turbín 1.23 MW. Objekt elektrárny se nachází o 4 km níže po toku od tělesa hráze a turbíny při hltnosti 2x1,5 m3 za sekundu byly schopny ročně vyrobit 3 miliony kWh elektrické energie, zejména pro pokrytí energetické špičky.
V noci ze 7. na 8. srpna 2002 byla vlivem silného vzedmutí hladiny nádrže při povodni protržena hráz a voda se nekontrolovatelně valila skalnatým řečištěm až k elektrárně, kterou částečně zaplavila.Obnova hráze a dalších zařízení začala v září 2003 a na konci roku 2005 byla rekonstrukce dokončena s tím, že původní zemní hráz se dvěma přelivovými poli byla nahrazená pevnější hrází betonovou, která byla kvůli zachování vzhledu obložena kamenem. Přelivová pole byla zbudována čtyři namísto dřívějších dvou, což umožňuje lepší regulaci průtoku vody. Ostatní parametry díla zůstaly po vyčištění dna nádrže zachovány.
Při stavbě údolní nádrže Soběnov v roce 1924 byla voroplavba na Černé stále natolik důležitá, že zde byla vybudována vorová propust se zdrhly typu „Bazika“, což umožňovalo překonávat rozdíl hladin a plavit po řece kratší vory a řezané dřevo z Novohradských hor. Podél nádrže byl vybudován obtokový kanál s regulací přítoku vody do nádrže na jeho počátku. Tento kanál oddělený od nádrže kamennou stěnou a situovaný na pravém břehu nádrže, byl využíván pro voroplavbu. Přívodní kanál na plavení má asi 450 metrů od hráze proti proudu samostatnou zdrž.
Poslední plavba vorů v Novohradských horách se uskutečnila 19. a 20. července 1938. Na začátku srpna téhož roku byl plavební systém těžce poškozen živelní pohromou. Po mnichovské dohodě roku 1938 byla plavba zastavena v souvislosti s odtržením regionu od Československa.
Transport dříví po vodě tu již nikdy nebyl obnoven.
použitý zdroj: NOVOHRADSKÉ HORY A NOVOHRADSKÉ PODHŮŘÍ
vlastní fotoarchiv
3.9.2024 byla přehradní nádrž vylovena a vypuštěna. V současné době se čistí. Voda je vedena plavebním kanálem.
14.září 2024 vypadala vypuštěná a otevřená přehrada zase úplně jinak. V té době ČHMÚ naměřil vodní stav v Ličově 290 cm.
Na další fotografie se můžete podívat na adrese www.rajce.idnes.cz/josefvv/album/udolni-nadrz-sobenov/1653018105
Virtual Rewards 4.0 - 2024-2025
This Virtual Cache is part of a limited release of Virtuals created between January 17, 2024 and January 17, 2025. Only 4,000 cache owners were given the opportunity to hide a Virtual Cache. Learn more about Virtual Rewards 4.0 on the Geocaching Blog.