Otevírací doba zámeckého areálu: denně 6:00 - 20:00
Sgrafito jako nové umění
Sgrafito je architektonický prvek renesančního umění sloužící ke zdobení zdiva. Tato technika se nejvíce rozvinula v Itálii, kde se tímto způsobem zdobily průčelí a vnitřní strany měšťanských domů a paláců. První sgrafitová výzdoba se objevila již během 13. století v oblasti severní Itálie, konkrétně v Toskánsku.
Slovo „sgrafito” pochází z Itálie a jednalo se o poměrně finančně nenáročné dekorování budov pomocí rytí nebo vyškrabávání do omítky, jež byla často obohacena o různé příměsi – uhlí, písek, barviva – aby bylo možné pracovat s různými barevnými variacemi. Následně se tato vrstva omítky překryla další, jemnější, vrstvou – například vápna – což následně po zaschnutí umožnilo vyrývání a vyškrabávání požadovaných ozdobných motivů a další práci s kontrastem a plochou. „Postup je založen na použití dvou (nebo více) omítkových vrstev. Spodní a hrubší je tmavá (intonaco collorito), zpravidla bývá zbarvena hnědě, červeně, černě nebo šedě. Překryta je horní krycí a světlou omítkou (intonaco bianco); čím jemnější a tenčí je zabílení, tím jemnější kresby může být dosaženo. Kresba je na horní vrstvu přenesena v obrysu, plochy pak ve šrafurách pomocí pauzovacího papíru.
Tvoří se pomocí plochých obrazců na základě předchozího vzoru. Mezi tyto vzory patří geometrické tvary, rostliny, v rámci uměleckého vývoje tohoto prvku lze zmínit i konkrétní obrazy a grafiky. Zpětně bylo rozděleno na čtyři základní typy, a to sgrafito architektonické, ornamentální, figurální a iluzivní. Architektonická sgrafitová výzdoba sestává ze zobrazování linií a kvádrování. Nejčastějším projevem a nejnázornějším příkladem architektonického sgrafita jsou takzvaná psaníčka. Projevy ornamentálního sgrafita jsou především geometrické obrazce a rostlinné motivy. Uvádí se, že sloužilo především k ohraničení jednotlivých sgrafitových obrazců, ať už na nádvoří paláců či na průčelích domů. Figurální sgrafito, jak sám název vypovídá, pracuje s figurou, a to jak s lidskou, tak zvířecí. Důležitým prvkem pracujícím s novou renesanční perspektivou, je iluzivní sgrafito, které díky této perspektivě převádí trojrozměrné plastické prvky do plochy – díky tomu vzniká tzv. iluzivní architektura, využívaná například k ohraničení oken, zdůraznění říms a konzol, či k úpravě celého nádvoří.
Sgrafito v Čechách
Na území Českého království se technika sgrafito dostala především díky obchodním stezkám mezi Itálií, Švýcarskem a Svatou říší římskou, po kterých sgrafitáři putovali za zakázkami, což zapříčinilo šíření italské renesanční tradice u nás.
Jedním z podstatných vlivů na motivy sgrafitových výzdob bylo šíření grafik pomocí vynálezu knihtisku, jenž byl po Evropě mohutně rozšířen po roce 1500. Toto vysvětluje, jakým způsobem byly Evropou a mezi sgrafitáři šířeny grafiky různých umělců, čehož přímým následkem bylo právě využití těchto motivů při tvorbě sgrafitových výzdob zámků i měšťanských domů.
Sgrafitová výzdoba zámku v Benátkách v průběhu času
Hlavní renesanční prvky spadají do 70. let 16. století, tedy do období silného renesančního uměleckého projevu a do doby, kdy na českém trůně seděl král a císař Maxmilián II. Habsburský. Sgrafitová výzdoba nádvoří zámku vznikla právě vlivem renesanční úpravy, za kterou stál český šlechtic Fridrich z Donína, který nechal vystavět jeho nejstarší část, dnešní západní křídlo, v letech 1525-27.
Zámek, který měl sloužit jako lovecký, byl následně upraven. Psaníčková sgrafita zdobící od roku 1572 vnější zámeckou omítku byla v roce 1599 doplněna na východní straně (dnes z nádvoří) figurálními sgrafity vysoké umělecké hodnoty. V následujících desetiletích byl zámek rozšiřován o další křídla (severní a východní), prošel řadou stavebních úprav a vzácná sgrafita byla postupně zakryta bezcennou omítkou. Teprve město, které roku 1920 zámek od hraběte Kinského zakoupilo, pochopilo jeho historický a kulturní význam. Když se pod náhodně oprýskanou omítkou objevila sgrafita, bylo jasné, že se jedná o část velkého celku unikátní výzdoby v zachovalém stavu. V roce 1937, za souhlasu a pod trvalým dozorem Státního památkového ústavu, byla vrchní omítka odstraněna a sgrafita restaurována. Pokrývají celou stěnu a dělí se na pět na sobě nezávislých pásů. Nejvýše, pod horní římsou, je úzký pás s ornamentální výzdobou. Pod ním jsou výjevy z řecké mytologie (hrdinské činy Herkulovy) a náboženské motivy (Samson a Dalila). Prostřední, třetí pás znázorňuje náměty z panských honů. Čtvrtý pás je nejvíce poškozený přestavbou zámku, zejména jiným uspořádáním oken. Znázorňuje opět mytologické a náboženské motivy. Pátý, nejspodnější pás sgrafit, je nejvíce zachovalý, nejrozsáhlejší a patrně také nejhezčí. Opět znázorňuje rušné scény z panského honu na divokou zvěř a způsoby lovu (štvanice s psí smečkou, chytání do sítí). Zobrazena je zde všechna zvěř v honitbě tehdy běžná. Poznáváme zde jeleny, zajíce, černou zvěř, lišku ale i medvěda. Na levé straně je skupina jezdců, z nichž prostřední je údajně zpodobněním samotného císaře Rudolfa II.
Při opravě figurálních sgrafit v roce 1937 byla odkryta a rekonstruována i psaníčková sgrafita na ostatních stěnách starého zámku (západního křídla). Oprava sgrafit byla, podle potřeby, opakována, například v letech 1966 – 1967, naposledy v roce 1998.
Popis sgrafitové výzdoby na Benáteckém zámku
Vnější sgrafitová výzdoba západního křídla se skládá pouze z architektonického typu sgrafita, konkrétně ze sgrafita psaníčkového typu. Jednoduché provedení výzdoby lemuje v pravidelném rytmu rozmístěná okna s nadokenními římsami. Na vnější západní straně směřující do zahrady se mění barevný odstín fasády, avšak jako celek je celá nástěnná výzdoba laděná do pískové barvy. Tato vnější psaníčková výzdoba odlišuje původní renesanční křídlo od barokní dostavby, protože fasáda druhé části zámku tímto způsobem vyzdobená není.
Podstatná je nástěnná výzdoba západního křídla zámku na nádvoří. Od sgrafitového náznaku renesanční bosáže ve spodním pásu je několik rovnoběžných horizontálně běžících pásů figurálního typu. Pásy jsou od sebe odděleny jemně naznačenými římsami, které korespondují s pravidelným rozmístěním obdélných oken a jako celek jsou zakomponovány do prostoru, který pomocí antikizujících sloupů budí dojem iluzivní architektury. Jednotlivá pásma a výjevy jsou pak vyobrazeny mezi těmito iluzivními sloupy, v obloucích iluzivně vytvořených oken, které jsou v harmonii s okny reálnými.
Lovecká scéna v pásmu nad sgrafitovou bosáží představuje zleva skupinu jezdců na koních při příležitosti lovecké výpravy v lese, což nás může nasměrovat na původní využití zámečku pro lovecké účely a zábavy šlechty i císaře. Jedním z vyobrazených lovců je dokonce sám císař Rudolf II. To potvrzuje literatura i nápadná podoba se známými portréty tohoto císaře. Scénu doplňují psi doprovázeni muži v loveckých kabátcích se zbraněmi a nechybí zde ani vyobrazení lovné zvěře – především jelenů a srn. Při bližším zkoumání se lze domnívat, že tento pás představuje chronologický líčený příběh císařova lovu – skupina s císařem v čele nejprve vjíždí do lesa, později vypouštějí psy, následně je vyobrazená scéna lovu zvířat a mrtvá zvířata přibývající v poměrně velkém množství. Scéna působí věrohodně a realisticky.
Následující pásmo představuje jednotlivé scény vystupující mezi iluzivními arkádami a sloupy, jež je od sebe navzájem oddělují. Některé části se bohužel nepodařilo restaurovat, a tak se mezi sloupy nachází buď jen zlomek původního výjevu, nebo prázdná hnědá plocha. Jedním ze zachovalých výjevů je rytířská scéna, jíž dominuje postava muže v brnění. Dalšími výraznými prvky této scény jsou štíty a trčící kopí, které poukazují na probíhající boj. Vyobrazeno je zde několik mužů. Napětí se podařilo zdůraznit skrze zaťaté svaly na nohách. Druhým výjevem v tomto pásmu je majestátní postava ženy s dýkou směřující vzhůru s výrazným náhrdelníkem kolem krku. Její šaty nesou známku lehkého řasení drapérie, které mě odkázalo spíše na antiku. Žena stojí na dlážděné podlaze a její pohled je upřený na předmět, který drží v levé ruce, na kterou také shlíží. Po bližším zkoumání je možná varianta, že nejde o erb, jenž by žena držela, ale o kulatou hlavu, kterou podává své – opět špatně čitelné – služebné. Jde tedy o výjev z příběhu Judita a Holofernes. Judita a její velká statečnost byla v rámci ikonografické typologie brána jako předchůdkyně Panny Marie, jež triumfálně porazila Ďábla, případně jako předobraz církve vítězící nad Antikristem. Příběh se nachází v jedné z deuterokanonických knih Starého zákona, přímo v knize Júdit. Následující výjev je dochovaný jen z části v levém dolním rohu. Výjev naznačuje postavu v plášti stojící pod jen částečně dochovaným náznakem kulatého předmětu, jenž mi evokuje zrcadlo. V následující poli je v pravém dolním rohu naznačena noha stoupající na nějaké vyvýšené místo, patrně někde v krajině.
Další pás s loveckými a zvířecími motivy se povedlo zrestaurovat úplně celý. Scéna se opět odehrává v lese, k čemuž odkazuje i velké množství lesní zvěře – odpočívající laně a jeleni. V levé části se nacházejí postavy dvou mužů, kolem kterých se hemží psi. Někteří se nemilosrdně vrhají na běžícího divočáka. Přibližně v půlce pásu je běžící osedlaný kůň bez jezdce. Z levé části tohoto pásma lze cítit určité napětí. V pravé části se nachází již jednou zmíněná skupina laní a jelenů, kteří působí klidně jako při odpočinku. V závěru pásu je důležitá rozkročená bohatě oděná mužská postava s mečem nebo jakousi holí v ruce, jež k této odpočívající skupině směřuje. Jedna z odpočívajících laní se dívá přímo na ni. Tato postava tedy budí dojem právě se objevujícího nebezpečí.
Figurální pás v nejhořejší části odkazuje k několika starozákonním motivům. Výjev úplně vlevo znázorňuje muže s kopím v renesančním šatu kráčejícího mezi stromy. Následně je vidět mužská postava peroucí se s dalšími muži. Scéna se nachází u okna a její určitá přehlcenost znesnadňuje její čitelnost. Muž zcela dominuje scéně, pod jeho nepřáteli leží štíty. Vzhledem k povaze tohoto pásma je pravděpodobné, že jde o starozákonního Samsona a jeho boj s Pelištejci. Tuto domněnku potvrzuje i následující scéna, kde tentýž muž chytá do dlaní vodu tryskající ze skaliska. Scéna je opět velmi špatně čitelná. Dalšímu výjevu znovu vévodí dominantní mužská postava nesoucí část vrat, což opět souvisí s příběhem Samsona a dveřmi z města Gazy. V následujícím výjevu se nachází Samson, který v rukách drží čelisti lva, jde tedy o další výjev, kdy Samson cestou za svou nevěstou zabil lva, v jehož mršině se poté usadily včely a Samson zde našel med. I tento výjev je velmi ovlivněn Solisovou grafikou. Další dva výjevy vyobrazují muže v brnění a přilbách s pery se štíty a kopím. Mohlo by jít o Samsona putujícího do Hroznového údolí nebo o pelištejské muže, kteří ho pronásledovali. Závěrečným výjevem tohoto pásma je scéna Samsona a Dalily, kdy hůře čitelná ženská postava stříhá spícímu Samsonovi vlasy, což byl zdroj jeho velké síly. Tento výjev byl zcela jistě inspirován Solisovou grafikou Samson a Dalila, neboť postava spícího hrdiny je téměř totožná se spícím Samsonem Virgila Solise, stejně jako sgrafitářův náznak nebes nad lůžkem, která jsou v grafice také.
vlevo: sgrafito na zámku v Benátkách - vpravo: Virgil (Virgilius) Solis (S.V.): Samson a Dalila
V tenkém sgrafitovém pruhu přímo pod korunní římsou se opět nachází iluzivní sgrafito, které v pravidelném rytmu naznačuje antické vlysy s triglyfy a metopami. Na jednotlivých metopách jsou různá zvířata, rozvinuté akanty a další rostliny a mnohé předměty, které nelze jasně identifikovat.
Sgrafitová výzdoba zámku v Benátkách nad Jizerou měla jistě odkazovat na využití zámku, k čemuž byl také uzpůsoben program jednotlivých výjevů. Lovecké scény připomínající oblíbenou kratochvíli dvorské šlechty a císaře doplněné o starozákonní motivy Judity a Samsona, kteří oba symbolizují odvahu a sílu. Judita jakožto statečná žena a předchůdkyně Panny Marie porážející ďábla měla pravděpodobně ještě umocnit ztvárnění křesťanské síly a pravé víry. Samson je naopak chápán jako starozákonní předchůdce Krista a jeho činů. Konkrétní scéna, kdy Samson na cestě za nevěstou bojuje se lvem, se z hlediska křesťanské typologie přirovnává k boji Krista s ďáblem. Z tohoto pohledu by pak sgrafitová výzdoba, která není oproti dalším dvěma popisovaným zámkům tak rozsáhlá, obsahovala hned dva triumfy křesťanské víry nad ďáblem, což rozhodně značí velkou zbožnost majitele zámku.
Hlavním zdrojem inspirace pro tvůrce sgrafitové výzdoby byly Solisovy grafiky, čímž se propisuje jasná vazba české královské huti na Zaalpí. Kvalita sgrafitové výzdoby je dobrá, jen místy jsou některé scény nepřehledné, jednolité a přeplněné, čemuž by šlo zabránit lepším stínováním. Kompozice a proporce, stejně jako antické a renesanční odění postav, odpovídá standardu dochované renesanční výzdoby na královských i šlechtických residencích.
Zdroj:
- Anna Malinová: Renesanční sgrafitová výzdoba zámků Benátky nad Jizerou, Nelahozeves a Brandýs nad Labem (UK v Praze, Katolické teologocká fakulta, Bakalářská práce, 2021)
- Západní křídlo zámecké budovy se sgrafity
Úkol (CZ):
Vyfotit sebe či váš osobní předmět tak, aby bylo za vámi na fotografii vidět sgrafito znázorňující císaře Rudolfa II. s družinou lovců v lese.
Císař Rudolf II. totiž na Benátecký zámek pozval dánského astronoma Tychona Brahe, který zde strávil skoro rok svého života.
|
Task (EN):
Take a photo of yourself or your personal object so that a sgraffito depicting Emperor Rudolf II with a party of hunters in the forest is visible behind you in the photo.
Emperor Rudolf II invited the Danish astronomer Tycho Brahe, who spent almost a year of his life here, to Benatecky Castle.
|
 |
Otevírací doba zámeckého areálu: denně 6:00 - 20:00
Virtual Rewards 4.0 - 2024-2025
This Virtual Cache is part of a limited release of Virtuals created between January 17, 2024 and January 17, 2025. Only 4,000 cache owners were given the opportunity to hide a Virtual Cache. Learn more about Virtual Rewards 4.0 on the Geocaching Blog.