Tato snadná multina je věnovaná místům, kde to máme rádi. Není účelem předstírat, že nevelká čtvrť, která zhruba před sto lety vyrostla na pusté periferii na samém okraji Prahy, má nějaké extra speciální malebné kouzlo a během procházky vás pohltí unikátní genius loci. Na druhé straně platí, že každé místo má svůj příběh a dokonce i zcela obyčejné ulice mohou ledacos vyprávět.
(letecký snímek pochází z 90. let)
Stage 1
Oblast pojmenovaná jako Kolonie Tempo pokrývá přibližně trojúhelníkový prostor mezi ulicemi Novodvorská a Štúrova. Vyrostla na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, když stejnojmenné stavební družstvo rozjelo výstavbu rodinných domků na podobném principu jako například na známějším (a podstatně rozsáhlejším) nedalekém Spořilově. Charakteristickým prvkem se staly na svou dobu moderní domy ve funkcionalistickém stylu – z dnešního pohledu možná prosté a skromné kostky, optikou původních obyvatel sousední obce Lhotka však něco jako „zbohatlický satelit“.
Zdejší zástavba samozřejmě procházela během dekád kontinuální přirozenou proměnou, subjektivně se však zdá, že v posledních letech se tento proces značně urychlil a atmosféra zdejších ulic se proměňuje čím dál výrazněji. Je pochopitelné, že původní domky dávno nemusí vyhovat představám o současném bydlení, a tak stále více nemovitostí prochází přestavbou, anebo (ještě častěji) jsou staré budovy odstraněny a nahrazovány novými.
V ulici U Družstva Tempo se na úvod naší procházky nenacházíme náhodou. Když se rozhlédnete kolem křižovatky na Stage 1, vidíte asi nejkoncentrovanější vzorek staveb v relativně zachované podobě a stylu, v němž bylo Tempo vystavěno.
Stage 2
Přejděme jen o kousek dál ke křižovatce s ulicí K Novému dvoru. Na rohu po levé straně stojíme shodou okolnostní před domem, kde ještě před pár lety visel na průčelí štít s typizovaným nápisem Tempo. Hned vedle stojí novostavba, která se proporčně blíží domu, který nedávno nahradila, a může posloužit jako příklad, kdy nový dům citlivě souzní s okolím.
Na případy opačného typu nebudeme konkrétně poukazovat, ale není vyloučeno, že si během své procházky sami všimnete nějaké té ukázky vrcholného podnikatelského baroka…
Stage 3
V rámci masivní sídlištní zástavby na okrajích Prahy neunikla logicky ani zdejší čtvrť pozornosti socialistických plánovačů – v sousedství vyrostlo po jedné straně sídliště Krč, později z druhé strany sídliště Lhotka (od devadesátých let označované jako Kamýk) a také samotný prostor kolonie Tempo byl „zahuštěn“ – zejména okolo ulic Vzdušná a Štúrova. Sice šlo o obligátní paneláky, ale nutno přiznat, že v relativně citlivé formě odpovídající proporcím okolních rodinných domů.
Procházíme kolem velkorysé plochy zeleně. Dříve tu bylo softballové hřiště, dnes slouží jako základna pro oddíly Skautů a Sokola. Mimochodem – před Všesokolskými slety právě zde probíhá nácvik jednotlivých vystoupení. Svého času mělo na tomto pozemku vyrůst jedno z typických sídlištních center občanské vybavenosti se samoobsluhou a službami – něco jako nedaleký Modrý pavilon. V osmdesátých letech už to ale soudruzi nestihli zrealizovat, a tak dnes v souvislosti se stále zeleným a nezastavěným prostorem můžeme spolu s klasikem říci, že si tu děti mají kde hrát. Snad to ještě dlouho vydrží!
Stage 4
Jsme zpět v ulici K Novému dvoru. Na křižovatce s ulicí Na Větrově stojí jedna z nesporných dominant zdejší čtvrti. Secesní dům vystavěl v roce 1912 podnikatel Josef Vojtěch a provozoval zde zájezdní hostinec známý jako Daliborka (údajně pojmenovaný po jednom z jeho synů). Jako velký podporovatel českého umění se přátelil mimo jiné s malířem Mikolášem Alšem a právě na jeho počest vznikly z popudu pana Vojtěcha v roce 1914 přilehlé Alšovy sady, tehdy podstatně rozlehlejší než zdejší sympatický parčík (i s Alšovým pomníkem), jak ho známe dnes.
Pokud nás paměť neklame, za socialismu spadala Daliborka pod Československý svaz žen. Pozoruhodná budoucnost ale na tento objekt čekala po revoluci. Po zdařilé rekonstrukci, která se věrně držela původního architektonického ducha, zde vznikl hotel s vyhlášenou restaurací, pojmenovaný v připomínce původního majitele Villa Voyta. Zejména v 90. letech se o této adrese hodně mluvilo v pražských společensko-podnikatelsko-politických kruzích. V současnosti je hotel už nějakou dobu „dočasně uzavřen“.
Stage 5
Než dorazíme do cíle, čeká nás poslední letmé zastavení u domu, který podle dostupných informací patřil právě rodině Josefa Vojtěcha, o němž byla řeč před chvílí. Dlouho chátrající dům byl v uplynulé dekádě citlivě zrenovován, přičemž na jeho průčelí byla zachována busta další význačné osobnosti české kultury…
Nyní se již můžete vydat k finálce. Pokud budete pokračovat dolů ulicí, jste na správné stopě!
Jak na keš
Stage 1:
na souřadnicích se nachází lampa s číslem… ?
41Z184
Stage 2:
na souřadnicích se nachází lampa s číslem… ?
4C703B
Stage 3:
skříňka s elektrickým rozvodem má na dvířkách název obce… ?
Strakonice (A=3)
Sovíňov (A=4)
Holoubkov (A=5)
Havranice (A=6)
Stage 4:
počet světel nad brankou u hlavního vstupu do hotelu = X
Stage 5:
na průčelí domu vidíme bustu – zobrazen je… ?
Karel Jaromír Erben (Y=2)
Antonín Dvořák (Y=6)
Karel Hynek Mácha (Y=3)
Bedřich Smetana (Y=0)
Finálka
N 50 01.A(B+1)C E 014 26.XYZ
Děkujeme Rakcesovi za historické foto Daliborky!
Za budku na finálce děkujeme Fildovi. Tato keš je „potomkem“ jeho akce Oslava naruby II :-)