Stále něco začíná a stále něco končí,
kdo je z toho smutný, ať si zazpívá ....
Ano, tímto mottem začínal listing mého prvního letošního eventu v Nymburce, odpusťte tedy, že se opakuji.
Právě takto ztvárnil vlámský barokní malíř a grafik Anthonis van Dyck jednu významnou osobnost naších dějín - českého vojevůdce a politika Albrechta z Valdštejna.
A jistě se ptáte: proč?
Pak vězte, že se narodil 24. září 1583 na tvrzi Heřmanice nad Labem u Jaroměře jako syn zchudlého šlechtice Viléma z Valdštejna a jeho manželky Markéty Smiřické ze Smiřic.
No, ale to přece nijak nesouvisí s naším setkáním!
Ó, nikoliv, počkejte chvilku.
Albrecht z Valdštějna byl prvním, kdo začal vydržovat stálou armádu, a to nikoli z císařské apanáže, nýbrž z kontribucí nepřátelských i spojeneckých území a z vlastních prostředků (výnosů ze svého vévodství).
Hm, to je zajímavé a co ještě?
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna byl vedle Jana Tserclaese Tillyho nejvyšší velitel císařsko-ligistických vojsk během třicetileté války.
Bojoval na straně císaře proti Protestantské unii, později upadl v nemilost a byl císařskými důstojníky spolu s dalšími úkladně zavražděn.
Aha, a kdy je to stalo?
Valdštejnova sláva dohasínala. Brzy bylo jasné, že upadl v císařovu nemilost, a jeho nepřátelé začali jeho neúspěchy prohlašovat za zradu. Dne 24. února 1634 vstoupila vojenská kolona doprovázející frýdlantského vévodu a nyní již sesazeného vojevůdce do Chebu. Valdštejn se ubytoval sám v honosném měšťanském domě. Jeho klid a bezpečnost střežila pravidelná vojenská hlídka, a navíc dva městští strážní.
Dopoledne 25. února strávil vévoda frýdlantský na poradách s věrnými veliteli své zbylé armády, Illovem, Trčkou a Kinským. Zatím se v jiném domě radili ti, kteří vojevůdce, po dlouhá léta oslavovaného, již odepsali. Tajný příkaz císaře Ferdinanda II. zněl: zavraždit Valdštejna i jeho společníky. První dějství krvavého příběhu se odehrálo na chebském hradě, kam byli pod záminkou hostiny vylákáni Valdštejnovi důstojníci. Tlupa dragounů, která se skrývala v hodovní síni, pak Illova, Trčku i Kinského zavraždila.
V noci, kolem jedenácté hodiny, se dragouni rozjeli k Valdštejnovu sídlu. Zahnali městské stráže a v krátké potyčce přemohli vojenskou hlídku. Dragounský velitel, který v potyčce zlomil kord, vytrhl kterémusi hlídkujícímu vojákovi partyzánu a s ní utíkal do prvního poschodí, kde byla Valdštejnova ložnice. Hluk knížete probudil, ale sotva učinil pár kroků od lože, stál před ním dragounský velitel Walter Deveroux s partyzánou v rukou. Než vojevůdce stačil pochopit, co se děje, pronikl hrot partyzány noční košilí do jeho prsou.
Tak to byl tedy konec vojevůdce, ale řekni mi, co byla ta partyzána?
Partyzána se mnohdy zaměňuje s halapartnou, jíž byly již v první polovině 17. století vybaveny některé oddíly vojska. Halapartna pozůstávala ze štíhlého hrotu, dlouhého asi 20 – 30 cm, který se ve spodní části rozbíhal na jedné straně do sekerkovitého, většinou půlměsícovitého tvaru, na druhé straně do hrotitého, vodorovného nebo mírně zahnutého zobce. Tulejí, dlouhou asi 15 – 25 cm, byla upevněna na násadě. Tyto zbraně se lišily dle stupně vojenské hodnosti. Partyzány měly naproti tomu listovou nebo ostře špičatou čepel symetrického tvaru, byly opatřeny hrotem jazykovým a stejnými výběžky po jeho stranách, čepel, dlouhá 30 – 35 cm a široká kolem 5 cm, byla upevněna na ratišti o délce 160 – 190 cm.
Partyzány patřily k výzbroji důstojníků. S partyzánami a ostatními obdobnými zbraněmi se rakouská pěchota rozloučila roku 1765 a do roku 1769 vymizely i z dalších vojenských útvarů. Dnes jsou již polozapomenutou, v našich očích kuriózní součástí někdejší důstojnické výzbroje a označením důstojnické hodnosti. A pouze staré rytiny připomínají krveprolití, při němž jedna z těchto zbraní učinila tečku za životem ctižádostivého a mocného vojevůdce z třicetileté války.
No, to už by mohlo stačit, řekni už konečně proč, kdy a kde?
Přeci, protože právě 25. února uplyne 390 let od této chebské vraždy, slušelo by se vzpomenout ji v Chebu, ale asi by to bylo pro leckoho včetně mně dost z ručky. Nebudeme rovněž čekat na pozdní hodinu noční - už bych se těžko dostal do svého bydliště, takže vše se odehraje ve výše uvedené době na výše uvedených souřadnicích - před Valdštejnskou jízdárnou (neboť Valdštejský palác okupují senátoři a mohl by tam být problém, rovněž Vadštejnská zahrada nepřipadá v únoru v úvahu)
Na počátku eventu bude zapálena svíce či více, tak aby byla zhasnuta přesně v 16:34.
Koná se za každého počasí, leč doufám, že metelice, fujavice, polednice či jiná ošklivice se nedostaví, ale Vy ano.
CWG TENTOKRÁT JEŠTĚ NEBUDOU NEBUDOU
Ještě malé upozornění závěrem: možná se letos s Vadlštejnem ještě někdy a někde potkáme.