Blecha - Fridolínův Havětník
Fridolíne, vidíš toho Broka? on se pořád škrábe, já se na něj dívám a musím se škrábat taky, nemá on blechy? "Jasně, že má a já ti o nich něco povím, ono to nená až tak zlé."
Světový rekord ve skoku vysokém už léta drží blecha. Dvounozí šampioni jí můžou leda závidět. Počítejte se mnou: blecha, dlouhá sotva tři a půl minimetru, e vyšvihne do výšky dvacet centimetrů. Je to stejné, jako kdyby jedenapůlmetrový žák třetí bé překonal laťku položenou zhruba v devaadesáti metrech.
Představte si to: zevlujete na nádvoří Pražského hradu a najednou za vámi zachrochtá divoké prase. Ohlédnete se: uvidíte rozzuřenou černou čáru. Tak zapružíte v kolenou, ze všech sil se odrazíte - Svist- a stojíte na věži Svatovítského chrámu. Kňour ať dole klepe kletáky.
Když už jste jednou nahoře, cinknete si na zvon Václav - nebo Zikmund, jak chcete - a do škvíry v trámu uložíte tajný deník, který máte zrovna v kapse. Nikdo ho tam nenajde. A pak je čas si - svist- skočit do podhradí na zmrzlinu. Přesně tak to dělá blecha.
Ten rozlícený kňour je vaše ruka: ožene se, jakmile ucítí polechtání nebo píchnutí. Jenže blecha nečeká: svist - a pak už přistává na psovi, co se právě žene kolem. Když už na něm jednou je, ucucne si krve, proběhne mezi chlupy - je štíhlá, tak jí to jde - a trousí za sebou vajíčka. Pes je rozsypává po trávě, po koberci i v pelíšku: sám o tom ani neví. Z těch vajíček se vyylíhnou larvy. Zakuklí se a asi za měsíc se proberou: vzbudí je dupot, který ohlašuje, že kolem utíká nový bytný. Pes. Kočka. Vy. Svist. Blecha právě potvrdila světový rekord ve skoku vysokém - a už je doma. Dobře ví, co má dělat.
Šampioni v lehké atletice, kteří trpí chorobnou soutěživostí, by to nepřiznali - ale je to tak: tím nepřekonatelným rekordem jim blecha pije krev.
Dobrá otázka: "Jdou blechy psí na člověka?"
Ano, jdou. Existují víc než dva tisíce druhů blech, necelá stovka žije u nás. Dostaly různá jména, podle toho, kde je lidé nejčastěji nacházeli: blecha psí, blecha kočičí....Žádná z nich není vybíravá, ráda se zakousne i jinde, než by podle jména měla. Klidně i do lidské kůže. Tam si ucucne krve, polechtá, ale pak zase musí dál. Na naší kůži, pokryté jen řídkými chloupky, by její vajíčka nepřežila. Ale stejně: Pozor na ně!
Další dobrá otázka: "Jsou blechy nebezpečné?"
Můžou být. Ve středověku soužil lidstvo mor: podle odhadů při jedné epidemii zahynulo 25 milionů lidí. Bakterii, která mor způsobuje, přenášely na lidi právě blechy. Nakazili se u krys, jejichž krve se napily - žaludek natolik, že musel ven. POkud zrovna blecha sála na člověku, předala mu do krve morového bacila - a nakazila ho. Ale nelekejte se: dnes už u nás mor nehrozí, ani kdyby vás poštípal bleší cirkus.
Zdroj: Havětník, Jiří Dvořák, Baobab 2015