LIJAVEC 1982
Cimrmanovy Borky
Nezapomeň si opsat bonusové číslo! V keši nemusí být tužka!
Citát: "Jsem bezvýhradným atheistou. Až se bojím, že mne pánbůh potrestá...." 
Pojítko: ...dvojitou stříšku lijavec neproprší. No.... i když.......
Na tomto místě už něco zajímavého najdeme. Zejména je pozoruhodné tím, že při bližším zkoumání zjistíte, že je zde výhled na bordel a jakési odpadky. 
Jak se také v jednom ze seminářů k jiné hře říká: K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří především dvě vady, komplementárně spojené. Jsou to: neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit. Tak schválně, jestli se mi to podaří.....s těmi odpadky..........Dejte pozor na staré rezavé hřebíky. A vůbec dejte pozor, aby to na vás celé nespadlo....
Trochu ke hře:
Lijavec je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, jako spoluautor je uváděn rovněž fiktivní český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 22. ledna 1982 v pražské Branické ulici 41. Na příkaz ředitele Pražského kulturního střediska musela být následující rok stažena z repertoáru, takže poslední představení se konalo 23. října 1983. Soubor ji mohl začít znovu hrát až po jejím opětovném povolení v roce 1986. Většina představení Divadla Járy Cimrmana je složena ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana a v druhé části (po přestávce) pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla.
U hry Lijavec je deklarovaná struktura odlišná ve smyslu, že místo semináře je „beseda o hře“, která je ale z důvodu udržení účasti „nově“ zařazena před samotnou hru. Jelikož ale dotazy od publika v takové situaci logicky nepřicházejí, přednášející si musí „vybrat z minulých dotazů“, na které pak odpovídají. Ve výsledku se tedy jedná také o seminář, jen jinak prezentovaný.Následuje vlastní „hra s opravdovým deštěm“. Odehrává se v herberku (útulku pro pocestné), kde se jedné deštivé noci setkávají vrchní inspektor všech starobinců, porodní dědek Formánek, poručík Pihrt a mlynář, to vše za velmi neochotné asistence nerudné paní správcové. V průběhu hry vychází najevo, že divák nesleduje klasické divadelní představení, ale tzv. psychodrama, které sehrávají obyvatelé starobince pod Cimrmanovým vedením, přičemž občas vypadnou z role. Toto léčebné divadlo (Cimrmanův vynález) jim má pomoci vyrovnat se s jejich životními traumaty a neúspěchy. V závěru se odhalí, že roli inspektora starobinců napsal Cimrman sám sobě.
"Možná že si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že já to organizuji."
Hezký lov. 