Každoročně na přelomu srpna a září se v nedalekém kempu schází majitelé a chovatelé kavalírů - úžasného plemene psů, chovaných na dvorech anglických panovníků.
"Všekavalírský slet", jak se akce jmenuje, se zde koná již mnoho let. A za tu dobu nás opustilo mnoho psích kamarádů, kteří zde s námi trávili každoročně pár dnů, chodili na výpravy a řádili v kempu se svými chlupatými kamarády (průměrný počet chlupáčů bývá kolem osmdesáti).
A jelikož je mezi majiteli kavalírů i několik kačerů, vznikl nápad udělat každému "kačerskému" kavalírovi, který nás již opustil a přešel přes Duhový most na druhou stranu, jednu kešku v místech, které měl tak rád.
DILLI Vanessa Atalanta
1.1.2000 - 5.1.2009
Dilly byl náš druhý kavalír, ale první, který nás opustil. A opustil nás brzy, příliš brzy ... 
Je smutné, že jsme k předčasnému konci pravděpodobně přispěli my sami, z přemíry lásky. Dilly neskutečně miloval hrozinky. A my mu je dopřávali. A až po letech jsme se dozvěděli, že hrozinky jsou silně toxické pro psí ledviny.
Do naší domácnosti přišel Dilly s jedním hlavním úkolem - naučit našeho prvního, GREYE (GCAKZ00), žrát. A to se povedlo beze zbytku. Jakmile Grey poznal Dillyho obrovskou žravost, začal mít obavy o obsah své misky a raději ji spořádal zavčas. 
Dilíšek byl tak trošku zvláštní pes. Byl poněkud "méně bystrý". Měl prostě o kolečko víc nebo míň. Kdoví. Ale nesmírně milej a pod silnou ochranou paničky. Například si rád "četl" v naší nepřítomnosti. Dlouho, dlouho mu to procházelo jen pokáráním. Panička ztratila trpělivost až tehdy, co jí udělal z "Židovky z Toleda" trhací kalendář.
O příhodách s Dilíškem by se dala napsat celá kniha. Tak aspoň jedna za všechny.
Byl jsem po těžké autonehodě a berle byly jediným způsobem, jak jsem se mohl pohybovat. Jeden zákazník potřeboval akutně umravnit vzdorující počitač a tak si pro mne přijel a odvezl k té plechové potvoře. Po zdárném splnění úkolu mne opět odvážel domů. Ještě potřeboval něco zapůjčit, tak mne doprovodil do bytu.
Odemkl jsem a rozsvítil. Nahlédl dovnitř a najednou jsem neměl daleko k mdlobám. Další z Dilíškových vášní byly odpadkové koše. A obsah toho našeho byl po celém bytě. Doslova.
Můj vážený zákazník koukl a říká: "No tak abych si sundal kabát a šel uklízet, ne ?"
Opravdu ten byt uklidil a kupodivu na mne nezanevřel a spolupracovali jsme i nadále.
A pak se v domácnosti objevil Charlie - jeho příběh (a kešku) najdete tady - GCABP88
A začalo veselo. Byli si tak neuvěřitelně podobní, že jsme si je často pletli. Já zuřivě přivolával Charliho a on mi seděl u nohou a nechápavě kroutil hlavičkou, proč na něho pořád volám ...
S příbývajícím věkem ztrácel Dilly sluch i zrak a Charlie mu na vycházkách dělal "vodícího psa" - připnul jsem každému z nich jeden konec rozdvojky z vodítka a pustil je. Bylo úžasné sledovat, jak Charlie pracuje ...
DILLY - ty jsi byl opravdu nezapomenutelný pes.A děkujeme ti za všechna překvápka, která jsi nám nachystal.
Naše první smečka
Takto ráno čekávali před ložnicí, až se pánečci uráčí probudit. 
Zleva: GREY, CHARLIE a DILLY