Přírodní park Hřebeny III. - #4 Ema Destinnová
Ema Destinnová patří k výjimečným ženám české historie. Ačkoli byla pro mnohé podivínkou a u nás se zpočátku nesetkala s pochopením, nakonec si svým hlasem získala nejen naši vlast, ale i celý svět.
Proti normám už od dětství
Ema Destinnová, původním jménem Emilie Pavlína Věnceslava Kittlová, se narodila 26. února 1878 v Praze.
Její nekonvenční chování má prameny už v dětství. Ema byla jedním z pěti dětí Jana Josefa Antonína Eleazara Kittela, což byl známý léčitel přezdívaný “létající doktor”, a operní pěvkyně Jindřišky Šrutové. Rodina to byla poměrně vlivná a bohatá a tak měla Emma možnost svoje umělecké nadání rozvíjet.
Kromě zpěvu krásně malovala a učila se i na housle. Největší vliv na rozvoj Emina pěveckého talentu měla profesorka Marie Loewe-Destinn, od které si později Ema půjčila jméno pro svůj umělecký pseudonym.
Trnitá cesta na výsluní
Ačkoli měla Ema velkou podporu ve své rodině, cesta k pěvecké slávě nebyla jednoduchá. Musela se vyrovnat s několika odmítnutími, včetně toho z Národního divadla. V reakci na tento neúspěch se vydala do zahraničí a uznání se dočkala nejprve v Berlíně.
V Berlíně sklízela velmi kladné ohlasy a zanedlouho se o jejím talentu dozvěděl celý svět. Byla zvána do Vídně, Londýna, Paříže a nakonec i do newyorské Metropolitní opery. Jen u nás se jí slávy dostalo s velkým zpožděním.
I když o ní často slýcháváme jako o ošklivé a tlusté zpěvačce, nápadníků měla vždy mnoho. Mezi jinými i slavné muže jako je Giacomo Puccini nebo Enrico Caruso. Když přišla řeč na vdávání, Ema odvětila toto: „Vdávat se? To mě ani nenapadne. A kdyby se tak mělo někdy stát, po mém boku musí být Čech”.
Za Čecha se nakonec i provdala. O 20 let mladšího leteckého mechanika si vzala na jihočeském zámku ve Stráži nad Nežárkou. Manželství ale šťastné nebylo a Ema se kvůli tomu ještě více uzavřela.
Symbolem českého odboje
Její angažovanost v odboji zapříčinila, že svoji kariéru v zahraničí musela ukončit a čas trávila především na svém zámku ve Stráži. Na protest zpívala na velkých národních koncertech a to s policejním dozorem za zády.
Po válce se ji již nepodařilo navázat na svou tehdejší slávu a ani její další plány nevyšly. Nejvíce času tak trávila v přírodě a těsně před smrtí napsala i román “Ve stínu Modré růže”. Zemřela náhle v 52 letech.
Emin epitaf zní: „Žijící, již smíte dosud všechny tyto krásy smavé zřít, vzpomeňte při přeletu bílých racků samot duše mé, jež dozajista vtělena do některého z nich, znova vždy se vrací v místa štěstí svého zašlého.“
Souvislost s krajem Přírodního parku Hřebeny
Dne 10. srpna 1907 koupil velkostatek Trnová Václav Schloger. Zaměřil se především na pěstování obilí a chov skotu, přičemž dodával velmi kvalitní mléko do Prahy. Toho roku zámek Trnová navštívila slavná operní pěvkyně.
Pan Schloger jí vyčlenil celé zámecké křídlo, do kterého zavítala po skončeném turné i s početným personálem. S oblibou chodila s puškou po trnovském revíru, lovila ryby a na vycházky si oblékala kalhotový kostým, což v té době budilo velkou pozornost. Na Zámek Trnová pak jezdila v letech 1908 až 1911.