33 Moravských legend - 23 : O pokladu bezhlavého rytíře
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O pokladu bezhlavého rytíře
Na místě dnešního zámku ve Strážnici stával kdysi hrad, který strážil moravskoslovenskou hranici. A byl to mohutný a téměř nedobytný hrad, s vysokými hradbami a hlubokými sklepeními. Z těch sklepení se prý táhly dlouhé tajné chodby až pod město a po nocích z nich vycházely strašidelné přízraky.
Tak ze vrat jednoho domu na náměstí úderem půlnoci vyjížděl bezhlavý rytíř na vraníkovi. Tryskem objel rynek a ve vratech domu zase zmizel. Domácí už ho znali, a protože neškodil, hleděli jen být do půlnoci v posteli, aby mu nechodili do cesty.
Tamější hospodyně jednou přijala do služby nové děvče z venkova. Tonička byla milá a šikovná, nepostála, hned se rozhlížela po další práci. Večer, když všichni ulehli, seděla ještě ve své komůrce a při svitu svíčky zašívala prádlo.
Na věži odbila půlnoc, když zvenčí zaslechla rachot koňských kopyt a řinčení železa. Zvědavě vyhlédla z okna - a on to bezhlavý jezdec! Na koni černém jako noc vyjíždí z vrat jejich domu, řítí se po rynku, až mu od kopyt jiskry lítají. Jak náměstí objede, hned zase ve vratech zmizí.
Tonička z toho byla celá vedle. Běžela za hospodyní, vytáhla ji z postele a zajíkavě pověděla, co viděla.
„Holka bláznivá," bručela ospalá hospodyně. „A to je všechno? My ti to zapomněli říct. Každou půlnoc tak bezhlavec jezdí po rynku, nic nám neškodí a my jemu taky ne. Příště koukej jít brzy spát a nebudeš nic vědět. Rozuměla...?" zamračila se hospodyně.
Tonička rozuměla. Popřála paní dobrou noc a šla spát. Ale hned neusnula. Napadlo ji, že tu rytíř neobjíždí jen tak a že tomu přijde na kloub.
Druhého dne zas u okna čekala na půlnoc. Když udeřila dvanáctá a bezhlavec vyjel ze vrat, malinko zvedla ruku, aby mu pokynula.
Těžko říct, zda ji přízrak spatřil, ale Toničce se zdálo, že z hlavy pod paží rudě zasvítily oči v odpověď. Třetího dne se osmělila, chvilku před půlnocí vzala svíčku, přes ramena hodila vlněný šátek, vyběhla před dům a tam čekala. Když dvanáctá odbila, na dláždění zaklapala kopyta a bezhlavý jezdec byl tu. Před Toničkou se zastavil.
„Čekáš na mne?" zaševelila rytířova hlava bezzubými ústy. „Můžeš mne vysvobodit a sobě pomoci k velkému bohatství. Ale jen jestli se nebojíš...?"
„Nebojím,“ špitla Tonička.
„Tak pojď za mnou. Až si lehnu do rakve, vezmi mou hlavu a dej ji tam, kde má být. Za to si můžeš vzít všechny poklady, které tam najdeš. Cestou tam a zpátky však nesmíš vydat ani hlásku, jinak s tebou bude zle!"
Tonička přikývla.
Pevně držela svíčku a šla za přízrakem do sklepa, pak do nejzazšího kouta sklepení a ještě dál do úzké černé chodby.
Vtom se před ní zjevil ohnivý pes. Tonička leknutím málem vykřikla, ale v poslední chvilce se chytila za pusu. Ohnala se po psovi jen tak rukou, a jak to udělala, pes zmizel. Hned však na ni ze tmy dorážel dvojhlavý pes, a potom trojhlavý - ona však oba zahnala bez jediného slovíčka.
Nakonec přišla do velkého klenutého sklepení. Tam stála dubová rakev a v ní ležel bezhlavý rytíř, hlavu pod paží. Tonička vzala hlavu a položila ji tam, kde má být.
Jak to udělala, hlava zázračně přirostla ke krku a nějaký hlas řekl: „Děkuji ti za vysvobození, teď můžu klidně spát!"
Rytířovo tělo se rozpadlo na prach a v rakvi zbylo jen prázdné rezavé brnění.
Tonička se rozhlédla kolem. Ve světle svíčky uviděla hromady zlata, stříbra a drahého kamení, které se blýskalo z velkých truhlic se zvednutými víky. Takové bohatství! Nabrala si do zástěry ode všeho, a spěchala zpátky. Šťastně se dostala do své komůrky, padla na lože a usnula jako zabitá.
Ráno si myslela, že všechno byl jen sen. Ale pak uviděla hromadu zlata a stříbra na stole, vyskočila, vzala jeden zlatý peníz a běžela ho ukázat hospodyni.
Když hospodyně uviděla zlaťák, valila oči. Nechala si všechno vyprávět: co rytíř řekl, kam za ním Tonička šla, co udělala a co tam viděla. Potom se zamračila a řekla:
„Takové darebné služebné, které se přáteli se strašidly, v tomhle domě trpět nebudu. Sbal si svých pět švestek a sypej domů! A tenhle zlaťák si nechám," strčila peníz do kapsy a šla si po svých.
Toničce vyhrkly slzy nad tou nespravedlností. Ale pak si vzpomněla, co má na stole v komůrce.
Brzy z města spěchala k domovu a raneček jí veselým cinkáním připomínal, že služku už nikdy dělat nebude.
Hospodyně zatím vzala svíčku a vydala se do sklepa. Našla nejzazší kout a pak šla úzkou černou chodbou.
Když se před ní objevil ohnivý pes, zakřičela: „Kšá, ty potvoro!"
A ještě: „Tfuj, to jsem se lekla!"
To bylo poslední, co stačila říct. Ohnivý pes po ní skočil a roztrhal ji na malé kousky.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Ze kterého roku pochází první doložená písemná zmínka o Strážnici
je indicie ABCD =
2) Po jakém roce byl vystavěn hrad ve Strážnici je indicie EFGH =
3) Na počátku čtrnáctého století získal město rod pánů z ......
( doplněné slovo převeď na šest čísel a poté proveď jejich součet ).
Součtem získáš indicii IJKL =
4) Rok setkání Jiřího z Poděbrad s Uherskými stavy je indicií MNOP =
5) Který rod ve městě podporoval bratrské školství. Jméno rodu převeď na deset
čísel a poté proveď jejich součet. Součtem získáš indicii QRS =
6) Celé jméno osobnosti, která v letech 1604 až 1605 navštěvovala zdejší
vyšší bratrskou školu je indicie TUV =
7) Celé jméno Českobratrského kazatele, který pobýval ve Strážnici a byl proslavený
proroctvím o zkáze Habsburského rodu, je indicie WX =
8) Ciferace roku zakoupení města a panství císařským plukovníkem Františkem
z Magni je indicie Y =
9) Ciferace roku povolání Italských Piaristů do Strážnice je indicie Z =
Finální souřadnice: N50°05,( MNOP – ABCD – TUV - WX + 721 )
E014°38 ( IJKL – EFGH – QRS – Y – Z + 85 )
N50°05,
E014°38,
Hint pro odlov:
Cesta je známá můj kamaráde
když kačerstvo já svým tělem, umem chráním.
Owner se smiloval
dal vítězství mým zbraním.
Keškařská pevnost se hroutí jak podťatá
a ona padá.
Mí známý kačeři se jen smějí
slavně jsme zvítězili u stromu
Cesta je známá kačere
je čas jít do lesa
a dát se za kačera lezce korunovat, tak si to přeje owner.
Cesta je známá kačere
je konec beznaděje.
Má drahá, krásná, vítězná
slova mi nestačí, ty bys měla chodit v zlatohávu.
Řekni si o co chceš a ty to dostaneš,
nejradši bych tu kačerskou korunu dal na tvou hlavu.
Cesta je známá, Bůh to chtěl
je čas jít s 30m lanem do lesa
a dát se za kačera lezce korunovat, tak si to přeje owner.
Cesta je známá, Bůh to chtěl
je konec beznaděje.
Pomoz mi dokončit mé poslání,
není mi určeno vychutnat kačerskou slávu,
kdyby jen jednou moje hlasy lhaly
vím nezní to moc vesele,
nebudu mezi živými na svátek Jana Křtitele.
Ty naše kačerko, ty nás chceš vyděsit
dávám ti slovo ownera, budeš šťastně žít.
Tvůj bůh tě odsuzuje k dlouhému životu
chceš odmítnout mou vděčnost a mou dobrotu.
//:Cesta je známá owner to chtěl
je čas jít do lesa
a dát se za kačera lezce korunovat, tak si to přeje pán
cesta je známá Bůh to chtěl
je konec beznaděje://