33 Moravských legend - 27 : O zákeřném lvu ( Biltema )
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O zákeřném lvu
Renezanční, později barokně upravený zámek v Třebíči vznikl na souřadnicích N49°12.999 E015°52.399 přestavbou někdejšího
benediktinského kláštera. Po roce 1629 zámek pře šel do majetku bohatého rodu Valdštejnů a v jejich držení zůstal víc než tři sta let.
Sotva se noví páni na zámku stačili zabydlet, zavraždili v Chebu předního člena jejich rodu, mocného Albrechta z Valdštejna. Dědicové převzali jeho majetek a s ním i některé služebnictvo.
Na Třebíči našel útočiště i Albrechtův dvorní hvězdopravec, italský učenec Giovanni Zenno. Byl už stařičký, od zámeckého ruchu se držel stranou. Zámecký pán Maxmilián si ho však vážil a na jeho moudrost nedal dopustit.
Dne 23.8.1632 večer ve 21.32 zněl třebíčským zámkem hluk a smích panské zábavy. Společnost už byla po dobrém jídle, zvenčí je hřálo teplo z velikého krbu a zevnitř zas dobré moravské víno.
Hovor nezřídka nabral i vzrušenější tóny to když se přítomní zrovna hádali o to, zda hvězdy opravdu skrývají tajemství lidského osudu.
„Nač ty spory, pánové," zvedl hlas mladý pán Karel z Vrbna. „Vždyť tu máme pana Zenna, ten nás rozsoudí!"
Starý astrolog zaslechl své jméno a zvědavě zvedl obočí. Seděl u krbu, kde si hrál své staré kosti, a myslí byl zrovna daleko odtud.
„Řekněte nám, pane Zenno - proč jste pana Albrechta nevaroval před vražednými úklady, když jste jeho osud znal z hvězd?" zeptal se Karel posměšně.
Společnost ztichla. Vzpomínka na smrt Albrechta z Valdštejna byla dosud stále živá a nebylo radno se o ni otírat.
„Ale já ho varoval," řekl do toho ticha hvězdopravec.
„Nevěřím," zasmál se mladý pán z Vrbna a prudce postavil svůj pohár na stůl. „Jestli je to opravdu tak, ať hvězdy prozradí i můj osud. Ať řeknou, kdy a jakou smrtí zemřu!"
Karlova snoubenka Kunhuta si v úleku zakryla ústa. Jemně položila ruku na Karlovo rameno, aby přestal, ale on se nechtěl mírnit.
„To bys neměl žádat, pane," zachmuřil se astrolog. Ale Karel trval na svém.
Zenno se tedy mladého pána vyptal na datum a hodinu jeho narození, pak ještě na to i ono. Potom vystoupil na věž třebíčského zámku. Měl štěstí, obloha byla čistá a hvězdy jasné.
Dlouho a bedlivé pozoroval jejich postavení, rychlými tahy olůvkem cosi črtal na pergamen, pak kroutil hlavou a znovu pozoroval hvězdy.
Když se vrátil do hodovní síně, společnost už na něj dávno zapomněla.
Ale Karel z Vrbna hned zavolal přes celý sál: „Tak povězte, co jste z hvězd vyčetl!"
Zenno zdráhavě odpověděl: „Když tak naléháš, pane, Budeš živ už jen tři roky a příčinou tvého konce bude lev." řeknu ti to.
„Ha ha ha!" divoce se zasmál mladý pán. „Lev, říkáš? No, co taky jiného? Po okolních lesích se přece prohánějí celé smečky lvů...!"
Společnost zaburácela smíchem. Mladí pánové se plácali do kolen a slzy jim tekly z očí nad povedeným žertem. Ti starší ale zachmuřeně mlčeli. Také pan Maxmilián se mračil: věděl, že s osudem si nikdo nemá zahrávat.
Hvězdopravec jen pokýval šedivou hlavou a rozezlen opustil hodovní síň. Když si ho tu neváží, déle zůstávat nebude...! Marně ho pan Maxmilián přemlouval, sbalil svá zavazadla a hned ráno se vydal na cestu domů, do rodné Itálie.
Ubíhaly měsíce, přešel rok i druhý.
Mladý pán Karel už dávno zapomněl na chmurnou předpověď Ale pan Maxmilián ne – vždyť byl Karlovým poručníkem a jako takový měl zodpovědnost za jeho zdraví. Proto mu v posledních měsících třetího roku zakázal opouštět třebíčský zámek: žádné hony, žádné cesty, slavnosti ani výlety do okolí, dokonce ani do zahrady nesmí chodit.
Jakmile třetí rok pomine, věštba bude zažehnána a Karel z Vrbna si může jít, kam chce.
Karel se těm opatřením podvolil jen nerad. Život ve zdech zámku byl sice pohodlný, ale když se přiblížily poslední dny třetího roku, neměl stání.
Rozčileně přecházel z komnaty do komnaty, vzal do ruky knihu a pak ji zas položil, byla mu dlouhá chvíle. Z okna vyhlédl na nádvoří, kde zrovna vyjížděli na loveckou štvanici. Díval se, jak sedlají koně, pozoroval dychtivou psí smečku, sledoval mladé pány, jak na sebe pokřikují.
Vtom zahlédl Kunhutu, jak se k ní přitočil cizí pán a něco jí vypráví, a jí červenají tváře a směje se.
K čertu s tím...! Rozhlédl se po komnatě a vztekle udeřil do portrétu pana Maxmiliána. To on je tím vinen! Karlova pěst dopadla na obraz zrovna v místě, kde byl vymalován valdštejnský erb se čtyřmi Ivy, prorazila plátno a zranila se o rezavý hřebík trčící ze zdi.
Karel vykřikl bolestí. Sloužící přiběhli a hned omyli krvácející ránu, zavázali ji bílým plátnem.
Druhého dne nebylo s mladým pánem k vydržení, jak ho ruka bolela. Ani jeho snoubenka Kunhuta s ním nic nesvedla - ošklivě se na ni rozkřikl, až utekla s pláčem.
Pan Maxmilián dal zavolat lékaře.
Ten ránu prohlédl a jeho tvář zvážněla: „Nevypadá to dobře, pane, rána se nechce hojit."
Další den musel Karel ulehnout, jak mu bylo slabo. Hlava se mu točila a nohy se mu podlamovaly. Ruka celá opuchla a zmodrala až po rameno, na dotek pálila jako žhavé železo.
Kunhuta sedávala u jeho lůžka, ale její smutná tvář se Karlovi rozpíjela v barevných skvrnách. Zachvátily ho horečky a brzy už nevěděl o světě.
Za několik dní mu na zámku zvonili umíráčkem.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Jaký byl na Třebíčském zámku v době události ORLOJNÍ ČAS.
( ve formátu - hodiny FG : minuty HH : sekundy FF ) Napiš do checkeru 1.
checker 1
2) Jaký byl na Třebíčském zámku v době události HVĚZDNÝ ČAS.
( ve formátu - hodiny FG : minuty HH : sekundy HI) Napiš do checkeru 2.
checker 2
3) Jaký byl v době události místní STŘEDNÍ ČAS.
( ve formátu - hodiny JF : minuty KH ) Napiš do checkeru 3.
checker 3
4) Pravé slunce bylo v době události ve znamení ….. Napiš do checkeru 4.
checker 4
5) Měsíc byl v době události ve znamení ……. Napiš do checkeru 5.
checker 5
Finální souřadnice: N50°06.( A + B + C + D + E - 200 )
E014°38,( A + B + C + D + E - 120 )
N50°06,
E014°38,
Nápověda pro luštění:
Chci dělat co se nesmí, co je zakázané.
Chci ať se dvě vody spojí a můj vesmír potom vzplane
Chci ať ten oheň tančí, chci ať uteče z kamen.
Chci ať ty jsi ta jiskra a já ten plamen.
Chci tě jen pro dnešek, buď moje odměna.
Ať se mi zas jednou roztřesou kolena.
Ať mi zas šlehají plameny v zátylku.
Ať je mi divoko alespoň na chvilku.
Chci tě jen pro dnešek, buď moje odměna.
Ať se mi zas jednou roztřesou kolena.
Ať mi zas šlehají plameny v zátylku.
Ať je mi divoko alespoň na chvilku.
Být vzhůru do svítání,
dneska nechci spát ani s odchylkou 36s.
Všechny údaje ze tvé orlojní kalkulačky chci dát.
Chci vědět na co myslíš a chci ti nepřiznat,
že znám dobře tvoje jméno ale víc nechci znát.
Chci tě jen pro dnešek, buď moje odměna.
Ať se mi zas jednou roztřesou kolena.
Ať mi zas šlehají plameny v zátylku.
Ať je mi divoko alespoň na chvilku.
Chci tě jen pro dnešek, buď moje odměna.
Ať se mi zas jednou roztřesou kolena.
Ať mi zas šlehají plameny v zátylku.
Ať je mi divoko alespoň na chvilku.
Nápověda pro chackery 1, 2, 3:
Čas piš bez mezer, ale s dvojtečkami mezi H, M a někde i S.
Nápověda pro odlov:
Chvilku vzpomínej, je to všechno jen pár let
Na kytaru v duchu hrej, tvoje parta je tu hned
Z cigaret je modrej dým, hraje magneťák
Kačerka sedla na tvůj klín, nevíš ani jak,
nevíš jak.
Tvý roky bláznivý chtěly křídla pro svůj let
Dnes už možná nevíš sám proč tě tenkrát pálil svět
Chtěl jsi micro kešku u posedu donést na event,
byl to hloupej špás
Když jsi v noci vyšel ven, snad ses trochu třás,
trochu třás
Když tě našel noční hlídač ( myslivec )
byl by to jen příběh bláznivýho kačera
Nebejt nože ve tvejch kačerskejch rukách
Nebejt strachu mohlo to bejt všechno jináč
R.:
Slzy tvý mámy šedivý stékají na polštář
Kdo tě zná, se vůbec nediví, že stárne její tvář
Nečekej úsměv od ženy, který jsi všechno vzal
Jen pro tvý touhy zborcený,
léta ztracený,
ty oči pláčou dál.
Když jsi vyšel ven, ze žalářních vrat
Možná, že jsi tenkrát chtěl znovu začínat
Poctivejma rukama, jako správnej kačer
snad se někdo ušklíb jen, že jsi křivě šláp,
křivě šláp
I když byl někdo k tobě krutej
Proč jsi znovu začal mezi svejma kačerama
Tvůj pocit křivdy se pak těžko smejvá
Když hledáš vinu vždycky jenom v druhejch.
Ref.:...
Slzy tvý mámy šedivý stékají na polštář
Kdo tě zná, se vůbec nediví, že stárne její tvář
Nečekej úsměv od ženy, který jsi všechno vzal
Vrať jí ty touhy zborcený,
ať pro léta ztracený
nemusí plakat dál.