33 Moravských legend - 33 : O hradním orloji
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O hradním orloji
Zřícenina hradu Zubštejn se nachází na jednom z kopců nedaleko hradu Pernštejna. Hrad z přelomu 12. a 13. století poničily husitské války. ale páni z Pernštejna, kterým patřil, jej znovu obnovili za
a sídlili tu až do poloviny 16. století.
Příběh, který se o Zubštejnu vypráví, se udál za vlády krále Jiřího z Poděbrad. Tehdy byl Zubštejn ještě mohutným a výstavným hradem, říkalo se mu Kámen nebo po latinsku Lapis. A nedalekým údolím řeky Svratky vedla stará cesta z Brna až do Čech.
Stalo se, že tou cestou kráčel mladý tovaryš. Pranic se nebál loupežníků, kteří tu někdy číhali na bohaté kupce: vždyť neměl žádný majetek, jen raneček na zádech a starou vestu. Vydal se hledat práci a snad i kousek obyčejného štěstí.
Šel po cestě, vtom zaslechl dupot kopyt. Ze zátočiny vyjela rytířská družina se vznešeným pánem v čele.
„Kdopak jsi a kam máš namířeno?" ptal se tovaryše pán.
„Ale, jsem hodinářský tovaryš. Jdu zkusit štěstí do Čech, protože v Brně už pro mě není žádná práce," povídá mládenec.
„To se mi zrovna hodí," povídá pán. „Orloj na věží mého hradu je pokažený, sved bys ho opravit?"
„I coby ne," povídá tovaryš.
Pán poručil sluhům, aby mládence vysadili na koně, dal mu
a zavázat oči.
Nač takové tajnosti, myslí si tovaryš, ale nahlas neříká nic.
Kůň pod ním chvíli kluše, pak zpomalí, potom stoupá do vrchu. Když mu šátek rozvázali, stál na nádvoří rozlehlého hradu. Hm, dostal jsem práci u bohatého pána, myslí si mládenec. Že by kousek toho štěstí...?
„To je tvá práce," ukázal mu pán k věži, na které stojí hodiny se strnulými ručičkami.
„Sluhové se o tebe postarají. Když orloj opravíš, přidám pár zlaťáků. Ale jedno ti povídám: nikdy nepátrej po tom, jak se můj hrad jmenuje!"
Tovaryš na všechno kývl a hned se dal do práce.
Šlo to pomalu. Kolečka hodinového stroje byla rezavá a polámaná, všechno musel rozebrat a vyčistit, něco zahodit a znovu vykovat. Každého rána vycházel na věž a za setmění zase scházel. Tak to šlo pěkných
pár dní 
a týdnů. 
Když pracoval na věži, všiml si, že na nádvoří občas vychází krásná dívka se dvěma strážnými po boku. Mlčí, dívá se do země, chvíli tak chodí a zase zmizí v paláci.
„Kdopak je ta smutná dívka?" ptá se tovaryš u večeře. „Snad ne dcera hradního pána?"
Ale sluhové jen krčí rameny a neřeknou tak, ani tak.
Hm, myslí si tovaryš. Nesmím vědět jméno hradu, nesmím poznat smutnou pannu - ale co je mi po tom, řekl si nakonec. Hleděl si své práce, a protože byl šikovný, za čas hodinový stroj sestavil dohromady.
Přišel den, kdy se hodiny na věži daly znovu do pohybu. Rafičky se rozeběhly po své věčné cestě a zvon bimbal každou čtvrthodinku. Zámecký pán tovaryše pochválil, vyplatil mu odměnu
zlatých a sluhové ho se zavázanýma očima dovezli na místo, kde ho před časem potkali.
A bylo to jako před pár týdny: mládenec jde po cestě z Brna, jen mu navíc v kapse cinká pár zlaťáků.
Když přišel do Čech, zapadl do první hospody a pořádně si užil svou výplatu. A dozvěděl se všechno, co za tu dobu zameškal. Taky to, že králi Jiřímu unesli dceru a vězní ji na odlehlém hradě.
Aby to tak byla ta smutná dívka, vyděsil se tovaryš a pivo mu zhořklo v ústech. Propána, co teď...? Vyspal se na dlouhou cestu a druhý den zamířil ku Praze, přímo ke dvoru krále Jiřího. Dal se u něj ohlásit a pověděl mu, co věděl.
Když popsal, jak dívka vypadala, král vykřikl:
„To je jistě moje dcera! Hned dám svolat vojsko a vyjedeme na Moravu. Ty jedeš s námi a hrad mi ukážeš!"
Hm, řekl si tovaryš. To jsem tomu dal - co když ten hrad nedokážu najít? A byla v něm malá dušička.
Za pár dní vojsko krále Jiřího přijelo na místo u řeky Svratky, kde mládenec potkal hradního pána. „Kudy teď?" ptá se král tovaryše.
„Myslím, že tudy, pane... Nevím to jistě, však víte, měl jsem zavázané oči. Mohu jen hádat," krčil rameny mládenec.
A tak se vojáci na koních trmáceli lesem hned na ten kopec, hned na druhý. Nakonec tak objeli spoustu hradů. „Kdepak, tenhle to nebyl," pokaždé kroutil hlavou tovaryš. Někde neměli hodiny, někde měli, ale věž zas byla příliš nízká nebo vysoká.
Až přijeli k hradu Zubštejnu.
Ten to je a žádný jiný!" zvolal mládenec.
Královo vojsko na hrad ihned zaútočilo a po krátké chvíli byl Zubštejn dobyt. Při tom boji však ztratil život nejen hradní pán, ale i dcera krále Jiřího, pro kterou si přijeli.
Králi z té ztráty málem puklo srdce žalem. Když nemohl nic jiného, dal Zubštejn rozvalit do základů a vypálit. Za své vzala i hodinová věž s opraveným orlojem.
Tovaryš se na všechen ten smutek musel dívat.
A řekl si: Hm. Na cestě z Čech do Brna mě štěstí nečekalo, spíš
neštěstí. To já tou cestou raději už nikdy nepůjdu!
A tak také udělal.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Kolik zlatých stála obnova hradu? Číslo ve tvaru ABCDE =
2) Kolik zlatých dostal tovaryš než mu zavázali oči? Číslo ve tvaru F,00 =
3) Kolik dní a týdnů trvala oprava orloje? Počet dní je číslo ve tvaru G,0 a počet týdnů
je číslo ve tvaru HIJ. Součtem dní a týdnů získáš číslo ve tvaru KLM =
4) Kolik zlatých dostal tovaryš za opravu orloje? Číslo ve tvaru NOPQ =
Finální souřadnice: N50°05,( ABCDE – F – KLM - NOPQ - 32308 )
E014°38,( G + HIJ + F – NOPQ + 1728 )
N50°05,
E014°38,
Hint pro luštění:
|
Součin.
Tyhle indicie
budou teda
součin
který kačerům
padnout nedá.
Součin
kterej bude
kačery z trablů
zvedat!
Součin.
|
Hint pro odlov:
Sraž nás na kolena
Dub, 30 m lano a 10 m výška s námi nic neudělá
Tak dál, konec tvých neodlovených dnů, hledám
Sraž nás na kolena
Dub, 30 m lano a 10 m výška s námi nic neudělá
Tak dál, konec tvých neodlovených dnů, hledám
Zkoušej jít dál, tou naší duší závislou.
Nejsi v tom sám, i vostatní v tom s námi jsou.
Až ke hvězdám, jen silný tady zůstanou.
A já se ptám, co pro nás bude záchranou.
Co pro nás bude záchranou.
Sraž nás na kolena
Dub, 30 m lano a 10 m výška s námi nic neudělá
Tak dál, konec tvých neodlovených dnů, hledám
Když dojde nám, zlý časy se tu rýsujou.
Tu sílu znám a v mozku myši fízlujou.
A v mozku myši fízlujou.
Sraž nás na kolena
Dub, 30 m lano a 10 m výška s námi nic neudělá
Tak dál, konec tvých neodlovených dnů, hledám
Sraž nás na kolena
Dub, 30 m lano a 10 m výška s námi nic neudělá
Tak dál, konec tvých neodlovených dnů, hledám
Sraž nás na kolena
Dub, 30 m lano a 10 m výška s námi nic neudělá
Tak dál, konec tvých neodlovených dnů, hledám
Sraž nás na kolena
Dub,30 m lano a 10 m výška s námi nic neudělá
Tak dál, konec tvých neodlovených dnů, hledám