Letos (v roce 2024) to bude pět let, co se aktivně věnuji geokešinku. K němu mě přivedli tchán, žena a moje dcery. Začátky byly krušné, moc se mi do toho nechtělo. Neznal jsem všechny detaily této činnosti a pochyboval jsem o její smysluplnosti. Taktéž v té době jsem se po operaci páteře „zvedal“ z invalidního vozíku, na kterém jsem měl být dlouhodoběji upoután. A jakýkoliv pohyb o berlích, ač potřebný a nutný, byl bolestivý.
Jednou, jako překvapení, jsem se pokusil ženě nachystat i odlov nějakých krabek při ozdravném pobytu v Beskydech. Bohužel bez přihlášení mě aplikace GC nechtěla pustit dále a ukázat mi kolik pokladů skrývá. Tak jsem tam plácl své jméno i s diakritikou, nějaké heslo a ono mi to hned napoprvé vzalo.... a já mohl skládat výlety, které zvládneme oba. A byl jsem lapen a geocaching už mě nepustil.
Každodenní nachozené metry a boj o žluté smajlíky urychlily můj přerod z pohybu vsedě do chůze. Za to jsem keškování nadosmrti vděčen. A taky za stmelení rodiny na výletech a poznávání nových míst, zpočátku jen v blízkém okolí. Nyní, již dost načichlý GC, se doma snažím moc s keškováním neotravovat, abychom si ty dovolené taky užili jinak. 😊 Ale to zná asi každý kačer….
A taky díky za partu podobně „potrhlých“ lidí, kteří o jakémkoli místě svého pobytu na zeměkouli přemýšlí jen jako o základním táboře odkud se dá vyrazit hledat poschovávané krabičky.
A za ty příjemné chvíle, kdy společně doma luštíme, počítáme, vyhledáváme, odhadujeme, odšifrováváme, skládáme….
S omluvou, že jsem si sám sobě neskromně vytvořil dárek, Vás poprosím jen o podpis na přání. Pokud to bude možné tak za větru a deště logujte ve voze, děkuji.
Vzhledem k frekventované silnici a absenci pěšinek a chodníků v okolí, není tato keška vhodná jako cíl procházky s dětmi, psem….
Děkuji své ženě a dcerám ze Segra-teamu, že se vzdaly boje o FTF a provedly mi betatest.