Petobot
Keška ze zcela neoficiálního cyklu Všestarské zajímavosti
Nad dopisy čtenářů:
„A nemohli byste napsat i o petobotech? Jsem totiž velkým fanouškem robotiky.“ (K.K. z Horoměřic)
No, co k tomu říci? Jakožto vědci jsme zvyklí na určité nepochopení až nechápavost u široké veřejnosti. Na druhou stranu, čeho je moc, až se ucho utrhne a holub na střeše zakokrhá. To byl jen drobný způsob jak si ulevit od frustrace. Kolikrát už bylo v odborné i populárně naučné literatuře vysvětleno, že žádní(é) starovšestarští (ské) roboti(y) nikdy neexistovali (y) (jazykovědný koutek věnující se problematice vědomí, která dle našeho názoru rozlišuje psaní i/y u neživotných umělých objektů si necháme na jinou příležitost). Takhle tedy ne:
Ale ano, známe ty nálezy povětšinou modrých trojpetonohých, dvojpetorukých a jednopetohlavých panáčků. A ano, vypadají trochu jako roboti. Na druhou stranu, já mám dvě nohy jako měl Einstein, dvě ruce jako měl Einstein a jednu hlavu jako měl Einstein a jsem snad jako Einstein? I když…to máte vlastně pravdu, to není dobrý příklad, ale tak si tam zkuste dosadit někoho jiného než mne, pak to bude jasnější… No, prostě vnější podoba může klamat.
Petoboti žádnými starovšestarskými roboty nebyli. Na to prostě staří Všestaráci nebyli dost technologicky vyspělí. Vysvětlení je daleko prozaičtější. Zmíněné nálezy panáčků jsou sice opravdu něco jako dětské hračky ve formě zmenšených „modelů“, ne ale nějakých robotů nýbrž všestarských kosmických lodí. Nepředstavujme si pod tím ale zase bůhvíco, staří Všestaráci se na nich jen zřídkakdy a jen velmi neochotně pouštěli za oběžnou dráhu Saturnu a nedokázali vybudovat více než tři nebo čtyři stálé základny především na měsících právě Saturnu a Jupiteru.
Přímo slyším tu první námitku. Pokud jsou ty „nohy“ trysky, proč jsou tři a proč proboha v uspořádání „hran pravidelného trojbokého jehlanu“? Dnešní rakety mají trysky uspořádány rovnoběžně s orientací danou předpokládaným (i když ne vždy realizovaným) směrem pohybu. Byli snad staří Všestaráci tak neschopní? Nebo jsou neschopní dnešní raketoví inženýři? Ani tak, ani tak. I dnešní inženýři znají základy fyziky a jsou si vědomi toho, že vzhledem k působení nadstředivé (Barkinovy) síly je uspořádání reaktivních pohonů ve tvaru trojbokého hranolu teoreticky nejefektivnější. Jenže to naráží na praktický problém potřeby neustálého a simultánního řízení výkonu všech pohonných jednotek. Optimálního výkonu je při této konfiguraci pohonu dosaženo pouze v případě, že nedochází k simultánnímu tahu všech jednotek, ale ke kvazi-periodickému spouštění jednotlivých jednotek v řádech desetin vteřiny. Současné motory nejsou takové zátěže schopné. A i kdyby byly, jejich koordinace je stále mimo síly soudobé výpočetní techniky. Staří Všestaráci tento problém vůbec řešit nemuseli. Speciálně vyšlechtěné maxi-petky používané jako pohonné jednotky s neustálým vypínáním a zapínáním výkonu skutečně žádný problém neměly. A nebyl ani žádný problém s koordinací. Petky na sebe byly umně naroubovány, takže ve výsledku tvořil pohonný systém vlastně jeden organismus, pro který byl let (po příslušném výcviku) stejně přirozenou činností, jako třeba pro nás chůze. Což je taky o dost složitější činnost než to na první pohled vypadá.
Záhadou dlouho bylo, jakým způsobem pohonné petky pracovaly. Na první pohled překvapivě nebyla zdrojem energie termojaderná fúze, ta by ostatně nebyla slučitelná s výše popsanou geometrií pohonných jednotek, protože neumožňuje dostatečně rychlé řízení generovaného výkonu. Vědci si dlouho pohrávali s teorií, že šlo o druh fotosyntézy (můžeme alternativně číst i jako „fotovoltaiky“), ale byl tu zřejmý nepoměr mezi produkovaným výkonem a zachyceným zářením. Světlo do celého problému vnesla až přelomová práce doktora Darka Mattera z Cambridge. Všestarské petky dokázaly „fotosyntetizovat“ i temnou hmotu ve formě záření. Překvapivě jednoduché výpočty energetické bilance pak dokonce vedly k odhadu minimální hustoty temného záření a k důkazu toho, že nejméně 80% veškeré temné hmoty ve vesmíru se vyskytuje právě ve formě záření. Tento naprosto výjimečný objev posouvající současnou kosmologii i kosmogonii o pořádný krok vpřed je právem favoritem pro udílení Nobelových cen v příštím roce. Pokud bychom věřili současným kurzům sázkových kanceláří, je D. Matter s více než 50-ti procentní pravděpodobností kandidátem na to, aby se stal prvním člověkem na světě, jemuž bude za ten samý objev udělena Nobelova cena zároveň za fyziku i za chemii. To, že byl některými akademiky navržen i na Nobelovu cenu za literaturu za zcela originální a inovativní zpracování vědecké práce o svém objevu jen jeho všestrannou osobnost dokresluje.
A jak se dostanete k petobotovi? Absolvováním testu, doporučuji se spoléhat jen na spolehlivé prameny, třeba listing:
- Staří Všestaráci se obvykle nepouštěli za oběžnou dráhu
- Uranu A=7
- Stroncia A=8
- Saturnu A=9
- Dark Matter může získat Nobelovu cenu za
- Fyziku, Matematiku, Recitaci B=2
- Chemii, Fyziku, Biologii B=3
- Literaturu, Fyziku, Chemii B=4
- Petoboti mají ve spodní části X pohonných petek:
- X=1 C=1
- X=2 C=9
- X=3 C=5
- Einstein měl:
- 1 ruku D=3
- 2 ruce D=0
- 3 ruce D=5
- Podíl temného záření na celkové hmotnosti temné hmoty je nejméně:
- 80% E=2
- 85% E=6
- 90% E=8
- Nadstředivá síla se odborně nazývá:
- Kluzubova F=3
- Barkinova F=5
- Sezimova F=7
N 49 56.ABC E014 47.DEF
EN: The listing provides information about so-called Petobots. No sensation provided, they were really no robots but just ordinary spaceships. I am sure your city had its own spaceships centuries ago... For solution you can try an automatic translator, test is quite easy.
Pokud kešku nenajdete, logujte, prosím, DNF. V žádném případě nevytvářejte náhradní krabičky. Je to ve vašem zájmu, podle posledních výzkumů čeká každého zakladatele falešné krabičky dodatečných 111 let očistce, v nichž bude nucen neustále a stále dokola sledovat rozhovor jistého českého politika s kohoutem. Omlouváme se, pokud po této představě nebudete schopni usnout, ale předat toto varování bylo naší lidskou povinností.