Moucha domácí - Fridolínův Havětník
Když byly naše děti ve školkovém věku, vymysleli jsme jim pohádku o trpaslíku Fridolínovi, většinou jsme dost vařili z vody, ale dětem se líbila, tak či tak, snad bude i vám.
V hájence uprostřed Josefova lesa bydlí myslivec Josef se svým mysliveckým psem Brokem. Každé ráno si myslivec obleče svůj myslivecký kabát, nasadí myslivecký klobouk, přes rameno si přehodí svou mysliveckou pušku, probudí Broka a vyrazí spolu na obhlídku svého revíru. Nedávno se stala Josefovi zvláštní věc, přinesl si domů sádrového trpaslíka Fridolína, jehož místo je teď v zahradě u hájenky na nejvyšším místě značně zanedbané skalky.
Už víme, že to není obyčejný trpaslík - v noci ožívá a vydává se na různá dobrodružství. O čem to bude tentokrát?
Jednoho dne, když už se trpaslíci chystali jít spát a koukali, jak myslivec Josef opéká se svými vnočaty špekáčky. Tu se to začalo rojit. Na komáry bylo ještě brzy, ale mouchy létaly jedna za druhou. "Fuj" řekla Fridolínka. Představ si, na co všechno ty potvoryy sedají a pak ti sednou na jídlo. A jak dokážou být otravné, vždycky ráno, ještě než otevřu oči, už je slyším...nemám je ráda...A najednou šup a už seděla moucha Fridolínce na botičce..."jedeš ty potvoro!" vykřikla. Ale moucha nic. "Jsi snad hluchá?" "bzzz, bzzz, nejsem, ale jsi tak hezky barevná, to láká." "Jste k nám nefér, my přežíváme, ale každý den je to boj o život, pořád se nás snaží někdo dostat. Tu pavouk, tu plácačka, tu vlaštovky, všichni nás berou jen jako potravu." A pak se rozpovídala.
Moucha – to je svět sám pro sebe. Letí vesmírem, nechá se ohřát sluncem a nese si sebou pár milionů obyvatel: Pomoušanů.
Někdo si dal tu práci a spočítal, kolik mikroskopických tvorů má domov na muších nohách. Našel jich pět milionů. (toliko lidí žilo na Zemi asi pře deseti tisíci lety – ve střední době kamenné)
Muší nohy toho umějí dost. Kromě toho, že svou paní nosí, já dávají zprávy o tom, čeho se dotýkají – sídlí v nich nejen hmat, ale i čich a chuť. A taky pět milionů.
Jenže – představte si, na co už ty nohy asi šláply. Na psí hovínko, na chcíplou krysu, na zkaženou broskev….Brrrr.
Podle toho i vypadají občané planety moucha. Můžete od nich dostat průjem. Zápal plic. Zánět všeho možného… Ruce pryč. A umýt!
Naštěstí se moucha už zdaleka hlásí. Bzučí: „POzzzooooorrrrr, vezzzuuu hnuzzzznou zzzzooo. Kdo má rozzzuuum, zzzmizzzz – „ Plesk.
A pomáhají nám mouchy?
Všechno zlé je k něčemu dobré. Detektivové by mohli vyprávět. Mouchy (a s nimi i jiný hmyz) totiž rády ukládají vajíčka do mrtvých těl. A protože každý druh přichází jindy (a s nimi i jiný hmyz, po nich brouci) a jejich vajíčka se líhnou různě dlouho, může znalec hmyzu přesně určit, jak dlouho tu nebohé tělo leží. A doba vraždy – je zatraceně důležitý údaj! Jsou ale také potravou pro různé ptáky, například vlaštovky.