Vosa obecná - Fridolínův Havětník
Když byly naše děti ve školkovém věku, vymysleli jsme jim pohádku o trpaslíku Fridolínovi, většinou jsme dost vařili z vody, ale dětem se líbila, tak či tak, snad bude i vám.
V hájence uprostřed Josefova lesa bydlí myslivec Josef se svým mysliveckým psem Brokem. Každé ráno si myslivec obleče svůj myslivecký kabát, nasadí myslivecký klobouk, přes rameno si přehodí svou mysliveckou pušku, probudí Broka a vyrazí spolu na obhlídku svého revíru. Nedávno se stala Josefovi zvláštní věc, přinesl si domů sádrového trpaslíka Fridolína, jehož místo je teď v zahradě u hájenky na nejvyšším místě značně zanedbané skalky.
Už víme, že to není obyčejný trpaslík - v noci ožívá a vydává se na různá dobrodružství. O čem to bude tentokrát?
Vosa obecná
Každého už někdy píchla vosa. A koho ne, tomu alespoň upila kofoly nebo zabzučela do ucha. A co? Pro změnu by se patřilo říct o vosách něco pěkného. Udělám to za ně.
Nebudu vás unavovat vykládáním, jak jsou vosy užitěčné. Kolik škodlivého hmyzu snědí, kolik zvířecích mrtvolek uklidí, kolik opylí rostlin.
Místo toho vám povím o něčem podivuhodném, co umějí. Začneme od housenek. Housenka je pro rostlinu postrach stejně strašný jako vlk pro ovci v zahradě. Kousavá, hladová, za sebou smečku žravých příbuzných. Utéct není jak - kořeny se země nepustí. Bránit se? Kytky nemají drápy ani pěsti a to, co umějí, funguje na málokoho. Ale nechat se jen tak sníst, to se žádnému živému tvorovi nechce. A tak rostlina zkusí to posledn, co se dá: voní o pomoc.
Kukuřice, do které se zakously housenky, vysílá do vzduchu zvláštní pachovou látku. Voňavý signál SOS. My o něm nevíme, ale ti, kterým je určen, ho spolehlivě zachytí: třeba vosy.
Rozumějí mu po svém: "Všichni sem, hostina!"
Vzlétnou a vrhnou se na smečku housenek, ukusují z nich a sousto po soustu si je odnášejí do hnízda. Dospělé vosy maso nejdí - za to jejich larvy bez něj nevyrostou. Zrovna teď nekterá z nich škrábe o papírové víčko komůrky a dožaduje se večře. Vosí létavka pleskne housenčí flákotou o podlahu a za ni dostane od larvy kapičku sladkého sirupu. Napije se a zase musí letět.
Nebýt pruhované zachránkyně, co umí číst z vůní rozpuštěnýh ve vzduchu, zbyla by z kukuřice jen zelená kostřička. Stejně to mají s vosami domluvené i některé další rostliny. Proč by se měli zlobit, když jim vosa upije trochu šťávy z plodu?
I vy jí odpusťte, že vám ochutnává koláč. Vosí dělnice na konci prázdnin je stará dáma, kterou toho na světě už moc nečeká. Přejte jí, ať si to babí léto osladí. A když kolem vás některá žlutočerná stařenka probzučí, nemáchejte kolem sebe. Nebo vás píchne. A pak, vypadáte přitom jako blázni.
Píchají všechny vosy?
Ano, ale...Totiž: všechny vosy mají žihadlo a umějí ho používat. Jenže ne každý žlutočerně pruhovaný hmyz, který letí kolem, je vosa. Může to být pestřenka: moucha, která vypadá, jako by si vosa sedla na kopírku a někdo stiskl tlačítko. Však se jí taky často říká vosička...vosilka. Proč to pestřenka dělá? Aby odradila nepřátele. Sama je totiž bezbranná a neškodná - ale když se převlékne za tak dobře vyzbrojený hmyz, jakým je vosa, leckterý dravec ji radši nechá na pokoji. Tenhle převlek se hodí nejen pestřenkám. A nejen hmyzu.
Zdroj: Zu_Gang, Havětník - Jiří Dvořák