Milí kačeři! Vítejte u mé jubilejní 200. multiny! Dlouho jsem nad tím přemýšlel, ale nakonec jsem usoudil, že nebude tak pompézní jako můj 100. multi počin Pražská nádraží. Přeci jen jinak na ty milníky až tak moc nejsem, a tak to bude pohodová jednoduchá multinka, která vám ukáže jeden gotický kostel.
O kostele:
Jedná se o filiální kostel, od 14. století, kdy byl postaven, uváděn jako farní. Historie podacích pánů přelomu 14. a 15. století byla pestrá, v roce 1362 Štěpán Dlužil a Velislav, roku 1402 Jaroslav a od roku 1413 Kolman z Křekavy. Mezi faráře v raném období stavby patřili roku 1362 Bartoloměj, kněz z Brzieza, 1399 plebán Ulrich z Libře, 1413 kněz Jan z Chotěšova. Objekt obklopuje malý hřbitov, kde jsou pochováni lidé i z okolních vesnic. Vstup na hřbitov je kvůli stavu kostela umožněn pouze na vlastní nebezpečí. Současným vlastníkem je arcibiskupství pražské, jako filiální kostel spadá pod správu kostela svatého Vojtěcha v Jílovém u Prahy. Do nedávné doby byl kostel využíván občany pro každoroční vánoční koncerty. Kvůli kritickému stavu budovy (konkrétně špatnému stavu střešní krytiny, dřevěných konstrukcí krovů a částí stropů) byl kostel v roce 2010 uzavřen (to v současnosti evidentně již neplatí, probíhají zde bohoslužby, ale o nějaké rekonstrukci či otevření jsem nic nenašel). Za finanční podpory občanů byl kostel vybaven venkovním osvětlením.
Stavba je příbuzná kostelu v Jílovém u Prahy a to umístěním věže mezi presbytářem a lodí. Kostel byl vystavěn ze smíšeného zdiva pravděpodobně na skalním podloží. Zdivo, včetně věžního, je raně gotické, z raného 14. století. V současné době je zdivo bez trhlin v dobrém stavu a není zničené ani zemní vlhkostí. Stropní konstrukce je z části rovná, pravděpodobně dřevěná, a klenutá nad presbytářem. Loď byla postavena jako plochostropá. Kněžiště má šestipaprskovou klenbu s výrazným zdvihem a dvojitě vyžlabenými žebry, spočívajícími na hlavicích oblých koutových přípor. Před presbytářem se nacházejí dva hrotité vítězné oblouky za sebou ve vzdálenosti téměř 2 m. Prostor mezi nimi býval s rovným stropem, v roce 1864 byl přestavěn na segmentovou zploštělou klenbu.
Kostel svatého Jiljí je střízlivým jednolodním objektem na obdélném půdorysu. Západní část je zakončena polygonálním presbytářem. Je dlouhý téměř 5 m, cca 6 m široký a 7 m vysoký. Uzavřen je třemi stranami pravidelného osmiúhelníku. V koutech stojí oblé polosloupy s konsolovitými hlavicemi, ze kterých vycházejí žebra a sbíhají se ve svorníku. Ve třech stranách závěru jsou po jednom umístěna hrotitá okna, okno ve východní zdi je vyplněno kamennou kružbou. Je rozděleno kamenným prutem na dvě části, z nichž každá je nahoře zakončena hrotem s dvojnásobnou kružbou, hrot byl vyplněn pětilaločnou rozetou vepsanou do kruhu, která byla při opravě vytlučena. V jižní zdi presbytáře se nachází sedile ozdobená nahoře profilovaným kamenným rámce vybíhajícím ve tři hroty vyplněné dvojnosými kružbami a na hrotech je ozdobené kamennými kyticemi, z nichž střední je uražena. Sanktuarium vysoké přes 1 m a široké zhruba 1 m, umístěn je vlevo vedle sedile. Jedná se o obdélníkový výklenek se širokým profilovaným rámcem. Loď je dlouhá 8,5 m a na šířku měří 7 m, prostor je krytý plochým stropem a osvětlen ze severní i jižní strany vždy dvěma štíhlými, hrotitými, jednoduše špaletovanými okny. V pozadí lodi je kruchta umístěna na dvou křížových klenbách bez žeber, ty jsou vpředu uprostřed opřeny o hranolový pilíř, který se vyznačuje profilovanou trojnoží a předními kolmými hranami, které jsou zešikmeny. V severozápadním rohu lodi se nachází šnekovité schodiště, které vede na kruchtu a dále i na půdu. Vchodem je kamenný obdélník, jehož pažení je profilované a v horních rozích je ozdoben tesanými konsolami z opuky, které mají podobu malých mužských postav, oděných do krátkého roucha spjatého kolem boků řemenem. Schodiště je osvětleno ze západní strany úzkým hrotitým okénkem s dvojnosou kružbou a ze severní strany okrouhlým oknem, které je vyplněno čtyřlistou kružbou. Na kruchtě jsou umístěny varhany. Obdélná sakristie, vyčnívající z půdorysu, je umístěna na severní straně kostela a sklenuta valenou klenbou s lunetami.
Interiéru vévodí hlavní barokní oltář z konce 17. století. Je portálový s boltcovými křídly. Po stranách se nachází sloupky, které jsou zrnitě kanelované s lupenovými hlavicemi, dále se nachází lalokovité řezby. Nástavek, který je umístěn nahoře, je zakončen segmentovým štítkem, po stranách se nachází ovocné festony a rozvaliny. V mezeře mezi oběma vítěznými oblouky jsou naproti sobě umístěny vedlejší barokní skříň-kovité oltáře stejné úpravy, avšak s novými sochami. Nahoře mají nástavek se sochami andílků, na jednom je monogram Krista, na druhém monogram Mariánský. Zároveň opticky oddělují loď a presbytář. Dřevěná kazatelna, nacházející se na pravé straně od oltáře pochází z druhé poloviny 17. století, z pozdně renesančního období. Řečniště je polygonální s pilířky v nárožích, jejichž hlavice jsou pseudojonské a dříky se dolů zužují a jsou ozdobeny šupinovým ornamentem. Horní římsa je podložena zubořezem. V bocích řečniště jsou malované obrázky na dřevě a to sv. Matouše, sv. Marka, Krista se zeměkoulí v ruce, sv. Lukáše malujícího podobiznu Panny Marie, sv. Jana, na dvířkách řečniště je umístěn sv. Petr. V boční straně schodiště kazatelny jsou namalovány dva obrazy a to umučení sv. Vavřince a sv. Vavřinec podávajícího almužnu. Pod kostelní dlažbou, která prošla renovací v roce 1890, byly nalezeny tři náhrobní desky se znaky, jeden patřil synovi Viléma Křinického z roku 1556. Při opravě byl jeden z kamenů vyzdvižen a zasazen do hřbitovní zdi.
Vstupní portál se nachází na severní straně, je zvýrazněn jednoduchým goticky lomeným ústupkovým portálem. Na západní straně se nachází gotické okénko s rekonstrukcí původní kružby, v interiéru je kryté hlavním oltářem.
Nad zaklenutým prostorem vítězných oblouků je umístěna hranolová věž zakončená plechovou korouhvičkou a křížem. V roce 2011 proběhla oprava věže kostela, kdy byla znovu pokryta její střecha a opraven kříž. V kostelní věži byly 2 zvony. Jeden z nich měl tento nápis: „ Tento zvon gest udielaný leta božího tisícího CCCC o devadesateho druheho – menu bozí matky bozí a svateho Gilgi“, druhý zvon nese jména čtyř evangelistů: „Marcus, Mateus, Johanes, Lucas.“ Zvony byly zabaveny během první světové války pro válečné účely. Dnes je zvon znečištěný ptačím trusem a korozí, jeho text je nečitelný. Riziko puknutí zvonu je spojeno se špatným výtlukem. Dřevěný závěs, na němž je zvon zavěšen, je nevyhovující (dřevo napadeno hnilobou).
O keši:
A = počet okapů svedených z budovy kostela do země
B = počet oken na kostelní věži
C = počet schodů, které jste museli překonat, abyste se dostali na hřbitov. Ten první "půlschod" nepočítáte, vyjde vám tedy liché číslo.
Finálku najdete na N 49° 55.(A+C+1)(9) E 14° 28.(6)(B*(C-1)). Užijte si jak prohlídku kostela, tak lov!
Informace o krabičce:
Místo: 1.
Logbook: 1.
Krabička: 1.
Počet zmizení: 0
Poslední kontrola: 22.4.2024