Horní právo je soubor právních ustanovení týkajících se dobývání nerostného bohatství země.
Počátek psaného českého horního práva může klást zhruba do poloviny 13. stol, roku 1249, po urovnání sporu mezi českým králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem, využívají měšťané Jihlavy králova slibu, aby jim jako odměnu za poskytnutou vojenskou pomoc při obléhání pražského hradu, ale především za poskytnuté finance král potvrdil svobody a práva. Hlavní znich se týkala právních ustanovení regulujících dolování stříbra v Jihlavě a okolí.
Normy horního práva byly využívány nejen v celých Čechách, ale byly používány a modifikovány i v severních Uhrách, Polsku, Sedmihradsku do v okolí Míšně.
V roce1300, vyhlašuje král Václav II. své Ius regale montanorum (PRÁVO KRÁLOVSKÉ HORNÍKUOV), které s četnými úpravami platí až do 19. století.
Ke keši:
Horní právo rozděluje osoby působící při těžbě do 4 kategorií:
Názvy povolání jsou uvedeny v abecedním pořadí: důlní kovář, dolový měřič, důlní písař, erckauféř, horský tesař, hutman, kverk, lénhavíř, opravce měchů, pacholek na rumpálech, perkmistr, poručník, přísežný, rozdělitel rudy, soudce, štajgéř, třídič rudy, urburéř, urburní písař, zvěstovač hodin
A je počet zde uvedených povolání, která jsou zařazena do 4. kategorie.
B je počet zde uvedených povolání, zařazených do kategorie 1 a 2 + 7.
C je počet zde uvedených povolání, každé povolání vynásob číslem kategorie, do které je zařazeno a výsledek sečti, dostaneš číslo X. To vynásob 7.
N 50° 15.AB' E 17° 22.C'
Zdroj:
https://www.cms-kh.cz/sites/default/files/books/ius_regale_montanorum.pdf