Na úvodních souřadnicích kešku nenajdeš !
V rozsáhlých hradeckých lesích, které daroval zvláštní milostí městu již v roce 1307 Albrecht Habsburský, bývala od nepaměti hojnost zvěře, která samozřejmě přitahovala i pytláky. Dokládají to staré pardubické smolné knihy už z dob pánů z Pernštejna, kteří vlastnili část okolních lesů v letech 1490 - 1560. Pytlačinou si nepřilepšovali jen chudí poddaní, ale i vážení hradečtí měšťané. Při nelegálních výpravách do lovekých revírů nutně docházelo ke střetům s hajnými. Nemálo pytláků se dostalo na mučidla i do šatlavy a pytlácké mstě často podlehli i hajní. Neblahý osud v lese Království potkal například hajného Doležala a Noska v okolí Bělečka. Zdejší lesy byly zkrátka pytlácký ráj.
Někdy před rokem 1890 si vyšel na lov Martin Filuta. Měl tenkrát spadeno na divočáka, kterého slíbil dodat a prodat hostinskému na Velkém náměstí. Uvelebil se v lese nad Vysokou za mohutným pařezem jen kousek od potoka, kam ráda chodila pít zvěř a na dohled bylo oblíbené rochniště prasat. Setmělo se. Krásná jasná noc a čekání dlouhé. Najednou mlha. Po chvíli ji zlehýnka odvál vánek a nad bažinou k Martinovi poskakovala bledá světýlka. Okouzleně je pozoroval, až z nich byly v jeho zmámené mysli krásné víly. Deset jich kolem něj tančilo a skotačilo. Jedna hezčí než druhá, pátá, šestá i osmá... Jen ta desátá byla nějaká nedomrlaaaaa. Děvuchy ho během chvíle uvedly do opojného rauše.
A najednou dusot, funění. Auf! Kňour je tady. Pif paf. Prase zbývá jen dopravit hospodskému a servírovat.
Do toho štěkot! To se hajný se svými pomocníky bujaře vrací domů z hodpody v Býšti. Martin nechal kňoura kňourem ve vysoké trávě a upaloval před hajným a jeho psisky, co mu nohy stačily. Cestou si jen mumlal 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9. Víc číslic ke svému živobytí nepotřeboval a byly to přece i ty jeho krásné víly z bažiny.
Kňour už je dávno v tahu, ale malý poklad je stále na místě nedaleko starého pařezu. A kačer si s vilnými číslovkami hravě poradí. Pojmenuje a seřadí si ty luzné krasavice podle svého: váhy, výšky, průhlednosti, velikosti nohy nebo prsních implantátů, délky vlasů, nejhezčího úsměvu, počtu chybějících zubů, pořadí ve frontě na banány nebo na máslo v akci .... Jen tu poslední chudinku, stejně jako to udělal Martin za pařezem, degraduje na Nulu.
Svůj poklad potom najde tady:
N 03° 36.332
E 340° 04.357
Je možné, že po vydatných deštích i kačer rád nazuje galoše.
Zdroj: PAMĚTI HRADECKÝCH LESŮ A OKOLÍ, zajímavosti, pověsti a názvy
Zdeněk Doubek, Helena Rezková Pohled do historie Nového Hradce Králové
Google, Wikipedie
Moc děkuji paní Huškové a Jandové za možnost nahlédnout do Pamětí Hradeckých lesů a okolí.
A vážím si lazaj za nezištnou dobrotivost.