Jezevců žije v naší zemi více než deset tisíc, ale běžně některého z nich prakticky nemáte šanci zahlédnout. Naše největší lasicovité šelmy se totiž lidí straní, ale o to čileji jsou v kontaktu s dalšími členy vlastního druhu.
Jezevec lesní je robustní tvor. I s ocasem dorůstá bezmála jednoho metru a jde tedy o bezkonkurenčně největší kunovitou (resp. lasicovitou) šelmu žijící v našich krajích. V případě, že byste byli zkušení stopaři a narazili v přírodě na jezevčí stopu, možná byste si všimli, že zvíře při chůzi došlapuje na celé chodidlo. Proto říkáme, že jezevci jsou ploskonožci. Jejich přední tlapy jsou vybaveny pěticí silných prstů s výraznými bříšky a dlouhými drápy, díky nimž šelma dokáže vyhrabávat i velmi rozsáhlé podzemní chodby.
Při pohybu v lese a hledání kořisti se jezevci orientují především sluchem a čichem, jejich zrak je poměrně špatný. Pokud narazí na nějaký úlovek, naporcují si jej celkem 38 zuby, z nichž nejmohutnější jsou horní špičáky. Trháky a všechny zadní zuby postrádají ostré řezací koruny, což dokumentuje fakt, že jde spíše o všežravce, než typické masožravce. Potrava jezevců se během roku mění. Zhltnou žížaly, hmyz, měkkýše, drobné zemní savce, vajíčka nebo i mláďata na zemi hnízdících ptáků. Nepohrdnou ani zdechlinou. Z rostlinné složky konzumují nejčastěji hlíznaté kořínky a plody. Teritorium, kde si shání jídlo, je podle dostupnosti potravy určeno vzdáleností jednoho až pěti kilometrů od hlavní nory.
Jezevci žijí především v listnatých lesích, kde si hledají vhodná místa pro doupě ve strouhách a skalních útvarech. Jejich obydlí ale byla objevena i na hrázích, v březích řek a dokonce na mořském pobřeží. V případě, že jezevec nenajde přirozený úkryt, dokáže si vyhrabat již zmíněný „hrad“, jehož rozvětvené nory dlouhé desítky metrů dosahují do hloubky 3 až 5 metrů pod povrch. Celá stavba přitom může zabírat území větší než 100 m⊃2; (největší odhalený hrad se rozprostíral na ploše 266 m⊃2;).
Teplota uvnitř celého podzemního systému je relativně konstantní i za prudkého kolísání tepla na povrchu – podpovrchové teploty oscilují cca mezi 6–15 °C. Jezevčí nory mají několik vchodů (tzv. vsuky) a na konci každé z nich je prostor (tzv. kotel) vystlaný mechem, trávou a listím. Tady jezevec odpočívá a samice zde rodí mláďata. Mechovou peřinu jezevci pravidelně mění a i díky ní dokážou regulovat vnitřní klima. Oproti liškám jsou jezevci mnohem čistotnější, v norách nenajdete zbytky potravy ani trus, který ukládají do děr rozmístěných kolem nory. Jezevci nejsou ovšem jen pečliví „uklízeči“, ale i zapálení stavitelé, kteří své domovy po několik generací zvětšují a upravují.
Doba, kdy se jezevci vydávají na průzkum, je podle pozorování závislá na tom, kde přesně se nora nachází. V místech, kde se často pohybují lidé, je jezevec nucen opouštět svůj domov až pod rouškou tmy. V odlehlých oblastech, kde jsou nory od lidských usedlostí daleko, byly naopak pozorovány případy, kdy jezevec nerušeně spal vně své nory i přes den.
O jezevcích se traduje, že jsou bručouni a samotáři. Skutečnost je ovšem od této představy dost vzdálená. Jde totiž o velmi společenská zvířata žijící v rozsáhlých rodinných svazcích. Nejvyšší zjištěný počet členů jezevčího klanu byl 35 jedinců, z nichž pět bylo mláďat. Nejčastěji však skupina čítá kolem pěti jedinců. Páry samců a samic jsou si často po celý život věrné. To ale nutně neznamená, že spolu žijí ve společné noře; samec i samice se mohou pohybovat ve svém vlastním území v rámci jednoho teritoria.
Od října do února upadají jezevci do zimního klidu, který je občas přerušen. Tomuto způsobu přečkávání zimy říkáme nepravý zimní spánek. V mírnějších podmínkách dokonce u jezevců stav klidu vůbec nenastává. Na podzim se v každém případě stávají zavalití jezevci ještě zavalitějšími, když nabírají podkožní tuk. Tuková vrstva může být až 5 cm silná a jezevec tak může vážit až 20 kg.
Jezevec lesní (Meles meles)
Řád: Šelmy (Carnivora)
Čeleď: Lasicovití (Mustelidae)
Velikost: Hmotnost až 20 kg, výška v kohoutku okolo 30 m, včetně ocasu je zvíře až metr dlouhé.
Věk a způsob života: Sociálně žijící zvíře, páry si jsou často věrné po celý život. Dožívá se až 15 let (ve volné přírodě podstatně méně).
Stopy: Stopa přední nohy, pokud je otištěná ve své plné délce, měří okolo 7 cm, většinou se ale otiskne jen její přední část a stopa pak měří kolem 5 cm. Otisk zadní tlapy při plném došlapu může měřit 8 až 10 cm.
Zuby a potrava: Mléčný chrup má 32 zubů a za trvalý (38 zubů) se vyměňuje mezi 6. a 16. týdnem života. Potrava se podle jednoho výzkumu skládá z 42,3 % žížal, 20,1 % rostlin, 23,8 % savců, 0,5 % obojživelníků a 13,3 % hmyzu.
Teritorium: Pro značkování svého teritoria využívají jezevci žlázy umístěné pod ocasem, tzv. sádelníku. Podle studie z roku 1995 je jezevec lesní v našich podmínkách z 92,7 % stálý druh a na 5,9 % území druhem s nepravidelným výskytem.
Míra ochrany a početnost: V Evropě není považován za ohrožený druh. Není proto uveden v seznamech úmluv CITES. Minimální odhadovaný počet jezevců v Evropě je 1,2 milionů jedinců.