Růženin lom
Z historie hádeckých lomů
Nacházíme se severně od Brna, v jihozápadní výspě chráněné krajinné oblasti Moravský kras, tvořené Hádeckou plošinou s vrcholem Hády (424 m n. m.). Po lesích Hádecké plošiny je roztroušeno mnoho lomů a od nepaměti se zde těžily vápence pro stavební účely. Přelom v těžbě nastal v roce 1908, kdy byla otevřena cementárna v Maloměřicích. Téměř celý jižní svah Hádů byl pak v první polovině 20. století z velké části narušen těžbou vápence.
Po propojení původních jámových lomů Džungle, Růženina, Starého městského a Nového městského, byl otevřen horní rozsáhlý etážový lom Hády. Nejintenzivnější těžba v 60. letech minulého století dosahovala až 300 000 tun vápence za rok. Těžba pro cementářské účely byla zastavena až v roce 1997. V roce 1998 pak byla ukončena výroba cementu, která představovala v ekologii velké riziko a byla přesunuta východněji mimo CHKO Moravský kras k Mokré Hoře.
Jámový Růženin lom byl po ukončení těžby využíván jako skládka cementářského popela a sutě. Z cesty pod kamenolomem si lze všimnout za plotem betonové stěny se dvěma portály velkých štol. Kdysi tyto podzemní tunely souvisely s odvozem vytěženého vápence z Růženina lomu do lomu Džungle - jezdíval zde vláček a později nákladní auta. Po zavezení Růženina lomu vznikla na okraji nové navážky jezírka. Blíže o historii pojednává informační tabule. Lom nemohl být dál zavážen, z důvodu vydatného pramene, který zde vyvěrá a tvoří několik jezírek (Obr. 1).
Obr. 1. Pohled na Růženin lom z hrany horního etážového lomu. V časném jaře se okolní vegetace, hloubka, skladba dna a vývěr pramene podílejí na výsledné barvě vody.
Význam Růženina lomu a popis lokality
Dnes v bývalém vápencovém Růženině lomu probíhá rekultivace. Kombinace vápencového podloží, jižních svahů a přítomnosti vydatného pramene přispívá k tvorbě unikátního ekosystému. Lom je od roku 2016 přístupný veřejnosti volným průchodem v bráně nebo po naučné stezce Hádecké lomy a okolí kolem plotu z Hádecké planinky (waypoint).
V lomu byla vybudována kolem jezírek naučná stezka Cesta rákosím. Stezka je dlouhá 170 metrů, částečně vede po pěšině, částečně po dřevěném chodníčku. V lomu žijí a rostou nejen mokřadní živočichové a rostliny, ale také druhy, obývající suchá stepní místa a skály. Na neodtěženém svahu mezi dvěma bývalými jámovými lomy Džungle a Růženiným se dnes nachází přírodní památka Kavky, kde rostou chráněny teplomilné stepní a lesostepní rostliny a žijí vzácné a ohrožené druhy pavouků. Od roku 2000 se o ochranu celé oblasti hádeckých lomů stará ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády, provozovatel Lamacentra.
Obr.2. Jedno z jezírek pod severní stěnou lomu. V pozadí, ve střední části stěny je patrná poloha černých vápenitých břidlic.
Růženin lom je perlou mezi hádeckými lomy a patří mezi geologicky významné lokality v Brně a významné geologické lokality ČR. Nejvýznamnějším geologickým jevem je jeden z mála odkrytých tektonických fenoménů na území města Brna. U vstupu do Růženina lomu, ve spodní etáži na jeho východní stěně, můžeme pozorovat a studovat deformační stavby hornin, kde došlo v průběhu horotvorných procesů při mladším variském vrásnění k násunu vyvřelých granodioritů brněnského masivu (starohory - prekambrium) do nadloží vápencových sedimentů (prvohory - paleozoikum). Tento jev se nazývá přesmyk. Na styku těchto dvou typů hornin se vytvořila drcená zóna, je 1 až 2 m mocná a černě zbarvená. Unikátním jevem je grafitický mylonit vzniklý z drcených hádsko-říčských vápenců pod násunem drceného granodioritu. Další zajímavostí lokality je vydatný puklinový pramen založený na tektonické linii, který napájí jezírka. Voda je přesycená rozpuštěným hydrogenuhličitanem vápenatým a při úbytku CO2 dochází celoročně ke srážení pěnovce. Všem těmto jevům je věnovaná tato earthcache.
Obr. 3. Kalcit, klencový minerál tvořený uhličitanem vápenatým, tvoří široké spektrum druhů krystalizace i barev v závislosti na příměsích. Nalezneme ho na mnoha místech v lomu.
Geologický profil Růženina lomu
Stratigrafii v hádeckých lomech se věnuje sousední earthcache GC11Z3E , proto se zaměříme pouze na horniny a minerály a jejich vznik. V lomu byly vytěženy světle šedé masivní nebo hrubě vrstevnaté vilémovické vápence prvohorního stáří (380 – 365 mil. let). Jejich mocnost zde dosahovala až 20 m. Vznikly v mělkém teplém moři s korálovými útesy a pestrou faunou. S vilémovickými vápenci se setkáme pod severní stěnou ve formě bloků po těžbě, které tvoří rozlehlé kamenné pole směrem do suťového svahu (Stage 1). V prvohorních vápencích zde můžeme pozorovat řadu žilek a žil nebo krystalů v dutinách. Díky variským tektonickým pohybům byly vzniklé pukliny vyplněny hydrotermálními roztoky s nasyceným kalcitem. Žíly jsou tvořeny bílým nebo narůžovělým kalcitem.
Většina vápenců, které vidíme ve stěně, jsou vápence hádsko-říčské, stáří svrchního devonu (365 – 360 mil. let), typické svou deskovitou strukturou. Struktura je mnohdy hlíznatá s patrnými mechanoglyfy, vytvořenými výmolnou činností na jílovitém dně a následným vyplněním prohlubenin sedimenty. Tento typ vápenců se ukládal z kalů zřejmě v neklidném prostředí v hlubší části sedimentační pánve. Hádsko-říčské vápence jsou značně provrásněné ještě v plastickém stavu a vyskytují se zde především vrásy ohybové, vzácněji střižně-ohybové. Bývají s mohutnými vložkami černých jílovito-vápnitých břidlic (Obr. 2 a 4).
Obr. 4. Panoramatický pohled znázorňující geologický profil Růženina lomu. Patrný je přesmyk hornin brněnského masivu na zvrásněné hádsko-říčské vápence.
Násunem vyvřelých hornin brněnského masivu na zvrásněné svrchnodevonské hádsko-říčské vápence vznikla drcená zóna o mocnosti 1-2 m (Obr. 4). Pod násunem s jihozápadním úklonem je ve svrchní části tvořena rozdrceným granodioritem, v nižší části mylonitovou grafitickou polohou, která vznikla při přesmyku přes hádsko-říčské vápence patrně během mladovariských pohybů na přelomu devon/karbon. Výchoz mylonitu můžeme pozorovat na Stage 2.
Mylonit je název pro horninu, která vykazuje progresivní změnu velikosti zrna v průběhu deformace. Mylonity patří k přeměněným horninám, někdy také označovaným jako metamorfované tektonity, které vznikly při deformační metamorfóze. Hornina má v důsledku rozdrcení minerálních zrn jemnozrnnou strukturu s možnou částečnou rekrystalizací. Unikátním jevem je zde částečná grafitizace, kterou lze prokázat mikroskopicky a prostřednictvím izotopových složení.
Grafitizace je proces tepelné přeměny organického uhlíku v hornině na krystalický grafit při vysokých teplotách. Zpočátku amorfní uhlíkatý materiál se zahříváním stává krystaličtější. Strukturální změna závisí nejen na maximální dosažené teplotě, ale také na časovém měřítku ohřevu. Laboratorní studie grafitizace jsou obtížné a spíše jsou dostupné příklady kontaktní metamorfózy sedimentárních hornin s vulkanickými po dobu mnoha až stovek let a teplotách 400 – 1000 °C.
Vznik pěnovce v lokalitě Růženin lom
Kras má příznivé podmínky pro podzemní vody, jejichž působení je omezeno převážně na vápencové a puklinově propustné horniny. V pohybu podzemních vod pak hraje významnou roli tektonika. Soustava jezírek spolu s geologickým podložím poskytuje vhodné podmínky pro vznik pěnovce.
Pěnovec je čtvrtohorní typ vápence, který se nejčastěji vyskytuje při pramenných vývěrech podzemních vod bohatých na vápník a karbonáty a vzniká vysrážením kalcitu z vody. Na jeho vznik působí i další důležité faktory jako fyzikálně-chemické, biologické a klimatické. Krasová voda při průchodu horninou rozpouští vápenec pokud je v ní přítomen oxid uhličitý, tvořící kyselinu hydrogenuhličitou. Uhličitan vápenatý se takto mění na rozpustný hydrogenuhličitan vápenatý: CaCO3 + CO2 + H2O → Ca(HCO3)2. Voda prochází systémem puklin přes devonské vápence a posléze vrstvou navážky a vápnitého jílu, aby tak na povrchu vytvořila systém jezírek.
Pěnovec na lokalitě Růženina lomu proto řadíme do typu pěnovce tekoucích vod (fluviální). Povrchový odtok z jezírek tvoří pak ideální podmínky pro tvorbu sladkovodního vápence. Dochází zde ke změně teploty, úniku oxidu uhličitého prouděním vody nebo jeho pohlcením půdou a rostlinami a vzniká vrstva pěnovce. Reakce zde tedy probíhá opačným směrem: Ca(HCO3)2 → CaCO3 + CO2 + H2O. Srážení sladkovodního vápence je velmi rychlé a proto může obsahovat i soudobé fosilie, které vápnitý sediment pohltil.
Literatura
Gilíková H. Hády - Růženin lom. In: Databáze významných geologických lokalit: 872 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2024-06-02]. Dostupné z: https://lokality.geology.cz/3271.
Kumpan, T. a Hanáček, M. Průvodce k exkurzím z historické geologie. Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2010.
Moravec, J. Hádeckými lomy za přírodou i dalekými výhledy. Naše příroda, roč 2015, č. 3, s. 72-77.
Santoris, M. Hydrogeochemické podmínky vzniku pěnovců v lokalitě Růženin lom. Bakalářská práce: Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno, 2017.
Šušolová, J. Geologie Hádů u Brna. ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády. Brno 2017. ISBN 978-80-903121-3-5.
TIC Brno: Růženín lom (Džungle). Geologicky významné lokality - Maloměřice [online]. Brno 2021: Turistické informační centrum [cit. 2024-06-02]. Dostupné z: https://storymaps.arcgis.com/collections/cf5522b7e8a94fcf89871ed47d099094?item=2.
Tichý, L. a Štefka, L. Hády u Brna: živá a neživá příroda, historie, současnost a snad také budoucnost jednoho z nejzajímavějších míst brněnského okolí. Rezekvítek, Brno 2000.
ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády. Hádecké lomy a okolí, naučná stezka. Zastavení 8 - Růženin lom. Brno, 2014.
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Pěnovec [online]. c2021 [citováno 18. 06. 2024]. Dostupný z WWW https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C4%9Bnovec