Vítejte!
Víte vy co, zrovna vás bych tady čekal... 😉
DSP neboli drobné sakrální památky – to jsou kapličky, kříže, boží muka, sochy a svaté obrázky, tedy všechny ty malé stavbičky a skulptury, které tak často potkáváme jak v otevřené krajině, v náruči Matky přírody, tak u lidských obydlí, obklopené skromnými chaloupkami s doškovou střechou v tom romantičtějším případě, či pravou a nefalšovanou betonovou džunglí, jak to v dnešní době máme rádi... 😏 Žádný sociální komentář se nekoná, nebojte 😏 My... se budeme věnovat něčemu diametrálně zajímavějšímu...
Kde se vzala tradice stavění DSP? Je stará – lidé měli už odpradávna tendence vyhrazovat určitá místa na planetě Zemi nejrůznějším božstvům, bohům a bohyním, v jejichž existenci upřímně věřili. Starobylé přírodní svatyňky do harmonie zeleného království zapadaly pravda asi o dost více, než modernější, třeba právě křesťanské DSP. Myšlenka byla a je ale stále skoro identická – vytvořit posvátný koutek, kde lze být v lepším kontaktu s tím, co je nad námi, mezi námi i pod námi, vzdát díky za všechno, čeho se nám dostává, nebo naopak vyprosit to, čeho sami bez pomoci nejsme schopni dosáhnout. A samozřejmě také uctít – to byl základ.
Pohanům a křesťanům šlo v podstatě o to samé, tedy vzývat bytosti nadpozemské. Jenže jak a jaké? Křesťanští misionáři, šiřitelé nové víry, si byli velmi dobře vědomi prosté skutečnosti, že v pomyslném závodu o dobytí duší celých národů měl starší polyteismus skrze svou letitou tradici drtivý náskok. Usoudili, že pokud má nové, avšak jediné pravdivé náboženství zapustit své kořeny skutečně pevně, bude třeba ze všeho nejdříve vytrhat plevel. Což se taky stalo, doslova a do písmene. Padlo mnoho posvátných stromů, vzplanuly hájky, jiné přírodní svatyně byly vypleněny a srovnány se zemí a z pohanských božstev se lusknutím prstu staly světice a světci. Ač mnoho národů nastoupilo na víru novou, na starou se nezapomnělo. Jen se z velké části přesunula do skrytu lidských příbytků. Odešla do stínů podobných těm, ve kterých se kdysi dávno zrodili první křesťané.
Nejlépe v přírodě, ale nejenom tam, dnes můžeme spatřit situaci, kdy nejbližšími společníky DSP bývají rostliny – nejčastěji stromy. Proč zrovna tenhle detail vypichuji... 🙂 Protože jej kdysi ve své Velké knize stromů vypíchl Fred Hageneder. Od té doby stejně jako on vnímám bezprostřední blízkost DSP a zástupců zelené říše jako beze slov promlouvající symbol finální, poklidné koexistence dvou velkých vír – starší pohanské a mladší křesťanské. Ač si napříč lidskými dějinami nemohly minimálně tisíckrát přijít na jméno (a vězte, že jak křesťané, tak i pohané byli pěkně prohnaní zmetci... 😏), člověk dal postavením kamenného kříže do stínu posvátné slovanské lípy na konci toho všeho jasně najevo, že co bylo, bylo.
Kříže
Každý jednotlivý typ DSP by zasloužil svůj vlastní medailonek. Já se ale obávám, že pokud bych vám je tu hezky za sebe naskládal komplet všechny, pokoušel bych hranici vaší pozornosti. Proto, jelikož zde u kešky máme úžasný příklad kříže, vám nyní něco povím právě o křížích.
Jaký jiný prvek pro drobnou sakrální stavbu, mající připomínat křesťanům jejich víru a věrouku, by měl mistr kameník zvolit, že... než ústřední symbol celého náboženství, kříž... 🙂 Jestli se s nějakým typem DSP můžeme setkat opravdu často, jsou to kříže, nesoucí plastiku ukřižovaného Krista. Stavební materiál se různí – použit je nejčastěji kámen (žula, mramor, pískovec apod.), ale i dřevo, kov nebo litina. Architektonicky se dělí na několik částí. V základu rozeznáváme samotný kříž, buď s plastikou Krista nebo klidně i bez plastiky, a sokl neboli podstavec, na němž kříž spočívá a který krom zdobných prvků nese i případné nápisy, jak náboženské, tak dedikační (věnovací). Právě z nápisů dedikačních pak můžeme vyčíst (pokud se nám v čitelném stavu dochovaly... 😉), kdo nechal kříž postavit a z jakého důvodu tak učinil. "Ku cti a chvále Boží věnovali..." – s touhle formulkou jste se jistě už setkali. Ke zhotovení kříže byl zapotřebí samozřejmě určitý finanční obnos, ale také šikovný řemeslník. Profesionálních kamenosochařských dílen působila zejména v 19. a 20. století celá řada a dovedly vyrobit všechno možné, nejen kříže.
A NYNÍ K EXEMPLÁŘI A S NÍM SPJATÉ MULTINCE... 🙂
Nejčastějším důvodem k tomu nechat postavit na nějakém místě kříž bývala samozřejmě úcta k Bohu. Kříž u skládky odpadu, jak zní jeho polooficiální název, na úvodních souřadnicích stojí právě proto. Jedná se o dřevěný kříž s malbou ukřižovaného Krista, vyvedenou na plech. Byl minimálně jednou opraven, a to v roce, který vám schovám pod BFFF 😉 Onoho letopočtu se můžete dopátrat přímo na kříži nad místem, kde se kříží jeho břevna. Pokud nepřečtete, nezoufejte a mrkněte zde. Jestliže nedisponujete ani ostřížím zrakem ani internetovým připojením, může vás spasit už jedině nápověda, že se jedná o poslední rok dvacátého století 😉.
Kříž nyní necháme křížem a vydáme se po cestě, jež se vine kolem dokola jeho romantické společnice, rekultivované skládky. Pár metrů od Stage 2 uzříte za oplocením holý kmen stromu s informační plaketou. Ta vypočítává, kolik milionů se do rekultivace skládky vrazilo a kdo všechno přispěl. Text je opět hůře čitelný, proto vás nebudu trápit jeho luštěním a radši se zeptám, jakou barvu má plaketa – jestliže zlatou, pak A=1; jestliže stříbrnou, pak A=5 a jestliže měděnou, pak A=9.
Pokračujeme po cestě dále, až se po naší pravé ruce ocitne Stage 3. Na sloupu elektrického vedení je tu připevněna výstražná tabulka a pod ní kovový plíšek s čísly XC a ve druhém řádku FE.
Poslední zastavení, Stage 4, se nachází o dalších pár kroků dál po pravé straně cesty. Kdysi tu bývala brána, nyní máme to štěstí a můžeme z ní najít aspoň jeden zrezlý sloupek s panty. O který sloupek se z našeho pohledu jedná? Jestliže o levý, pak D=9 a jestliže o pravý, pak D=0.
A nyní už jen nahradit písmenka čísly a hurá pro finálku! 🙂
48° AB.CDE
17° FF.(A+C)FD
NIKDE NIC NENÁSOBIT.
Ruční čekr: A+B+C+D+E+F=25
Finálku pak prosím MASKUJTE JAK NEJLÍP ZVLÁDNETE, aby na ni nepadalo příliš mnoho zvědavých pohledů. To víte, je stydlivá, chudinka...
⚠️ POZOR, po deštích se na příjezdové asfaltce mohou tvořit velké blátivé kaluže, komplikující drive-in. Riziková místa najdete ve waypointech. ⚠️
Přeji hezkou návštěvu, ať se daří a ať jste zdrávi! 🙂
A kdyby vás čirou náhodou zajímalo, jak mé krabičky vznikají, proč je strkám tam, kam je strkám nebo kde se dost možná objeví další... 😉👉 https://www.instagram.com/mapperdb/