Konepruska cesta casem EarthCache

Pro uznání logu je potřeba zodpovědět následující otázky:

1. Které základní skupiny hornin, dle způsobu jejich vzniku, jsou zastoupené ve vystavených exponátech a uveďte alespoň jednoho zástupce ze zde vystavených exponátů.
2. Najděte rozhraní silur/devon a vyjmenuje alespoň 4 druhy vápenců, které se zde nachází až k rozhraní devon/karbon.
3. Najděte koněpruský vápenec a řeporyjský vápenec-porovnejte barvu, strukturu, způsob vzniku
4. Povinné foto vás (či předmětu, který vás jednoznačně identifikuje) u Koněpruského vápence.

Pro úspěšné zvládnutí této earthcache zašlete odpovědi na výše uvedené otázky přes profil. Poté se zalogujte a do logu vložte povinnou fotografii. Pokud odpovědi nedorazí, nebo bude chybět fotografie, bude log smazán.

1. Which basic groups of rocks, according to their mode of formation, are represented in the exhibits on display and name at least one representative from the exhibits on display here.
2. Locate the Silurian/Devonian interface and list at least 4 types of limestone found here up to the Devonian/Carboniferous interface.
3. Find the koněprusy limestone and the řeporyje limestone - compare the color, structure, way of formation.
4. Mandatory photo of you (or an object that clearly identifies you) at the Koněpruský limestone.

To successfully fullfil this earthcache, send the answers to the above questions via your profile. Then log it and insert the required photo in the log. If the answers do not arrive or the photo is missing, the log will be deleted.

Koněpruská cesta časem / Journey through time at Koněprusy Caves

Přijměte pozvání na cestu časem miliony let od nejstarší historie až do současnosti. Geologická expozice obsahuje kamenné bloky hlavních typů hornin, které jsou seřazené od počátků geologické historie Českého krasu a jeho blízkého okolí až do současnosti. Na konci stezky na vás čeká Dům přírody Českého krasu, v jehož expozici se můžete dozvědět více nejen o geologii Koněpruských jeskyní.

Exponáty jsou rozloženy podle jejich stáří a každý krok znamená přibližně 1,5 milionu let geologické historie Českého krasu, které je součástí národního geoparku Barrandien. Kruhové tabulky v geostezce znázorňují důležité hranice a události ve vývoji oblasti. Časomíra začíná před 600 miliony lety a pokračuje do současnosti.

Geologická období v Barrandienu

Barrandien

Barrandien zaujímá podstatnou část tepelsko-barrandienské oblasti. Na severu je ohraničen Kostelcem nad Labem a Rakovníkem, na západě je ohraničen východním okrajem manětínské a plzeňské pánve, na jihozápadě Domažlicemi a Klatovy, na východě okolím Úval u Prahy (zde je ohraničen okrajem středočeského plutonu) a jižní okraj tvoří Rožmitál pod Třemšínem a Příbram. V Barrandienu jsou zastoupeny usazené a slabě přeměněné horniny ze svrchních starohor a starších prvohor z období kambrium, ordovik, silur a devon.

Zjednodušená geologická mapa Barrandienu

Proterozoikum - starohory

Proterozoikum – starohory v Barrandienu představují až 10 000 m mocné vrstvy usazenin, do nichž bylo řekami z pevniny, podmořskou sopečnou činností a silnými podmořskými proudy přinášeno velké množství materiálu. Během kadomského vrásnění se barrandienské starohory staly součástí aktivního kontinentálního okraje Gondwany. Sedimentace byla většinou doprovázena podmořskou sopečnou činností. V celé skupině převládají tmavé až černé jílové břidlice, prachovce, droby a vulkanické produkty. Specifickou horninou jsou šedé nebo černé silicity, označované jako buližníky. Přestože jejich vznik není doposud jednoznačně vysvětlen, jsou geneticky uváděny do souvislosti s působením hydrotermálních roztoků spjatých s vulkanickou činností.

Kambrium

Kambrium je první období prvohor (paleozoika). Jeho počátek je kladen před cca 542 mil. let, končí cca před 488 mil. let se začátkem ordoviku.

Kambrické sedimenty jsou v Barrandienu rozšířeny velmi nepravidelně. Vyplňují poruchy vzniklé po kadomských horotvorných procesech. Na podložních zvrásněných proterozoických celcích spočívají vždy diskordantně. Hlavním sedimentačním prostorem byla příbramsko-jinecká pánev, jejíž dochované a neúplné zbytky se nacházejí zejména v Brdech mezi Rokycany, Příbramí a okolím Dobříše (tzv. brdské kambrium). Pánev ležela v poruše mezi pásmy kadomského horstva a zejména ve spodním kambriu byla rychle zaplňována úlomkovitým materiálem přinášeným z blízké pevniny. Vzhledem k rychle klesajícímu dnu pánve se přinášený materiál hromadil v mocnostech až několika tisíc metrů. Plošně méně rozsáhlé než brdské kambrium je kambrium skryjsko-týřovické. Převážnou část jeho plochy zaujímá křivoklátsko-rokycanský vulkanický komplex v prostoru mezi Křivoklátem a Rokycany.

Ordovik

Ordovik je druhé období prvohor (paleozoika). Jeho počátek je kladen před cca 488 mil. let (na konec kambria), končí cca před 444 mil. let se začátkem siluru.

Ordovik je v Barrandienu zastoupen úplným sledem sedimentů, až po hranici se silurem. Ordovické sedimenty tvoří centrální část Barrandienu mezi Prahou a Plzní, východně od Prahy se noří do podloží české křídové pánve. Vlastní sedimentační prostor, označovaný jako pražská pánev měl tvar oválné poruchy, protažené severovýchodně-jihozápadním směrem. Během svrchního ordoviku se rozsah této pánve zvětšoval a sedimentační prostor tak postupně nabýval charakteru okrajového moře. Základní vrstvy ordoviku pronikají přes kadomsky zvrásněný proterozoický podklad nebo přes ploše uložené kambrické sedimenty. Nejstarší jednotkou je třenické souvrství, které zvýšením mořské hladiny sedimentovalo na původní pevnině a je tvořeno zejména mělkovodními křemennými pískovci, drobami a arkózami. Klastický materiál pochází jak z podložního proterozoika, tak i z vulkanických hornin křivoklátsko-rokycanského komplexu.

Silur

Silur je prvohorní útvar v nadloží ordoviku a v podloží devonu. Silur zaujímá časový úsek od 444 do 419 milionů let.
V centrální části Barrandienu (pražské pánvi) začíná silur náhlým nástupem černých graptolitových břidlic. Toto bylo vyvoláno rychlým táním gondwanských ledovců v důsledku oteplování na konci ordoviku.

Spodní silur reprezentuje v Barrandienu liteňské souvrství, dělené na vrstvy želkovické (černé graptolitové břidlice, ve spodní části se zvýšeným podílem písčitého materiálu a s vložkami křemitých břidlic a černých silicitů), litohlavské (střídání černých graptolitových a zelenavých jílových břidlic) a motolské (černošedé jílové i vápnité graptolitové břidlice s hojnými tufitickými vložkami a vápencovými konkrecemi). Pro silur Barrandienu je typická vulkanická činnost, která významně ovlivňovala sedimentaci.

Pro severozápadní křídlo pánve mezi Prahou a Berounem je charakteristický intenzivní podmořský vulkanismus, jehož centrum se nachází v okolí Svatého Jana pod Skalou. Produktem vulkanické činnosti jsou výlevy alkalických bazaltových láv a pyroklastik, tvořících na mořském dně výrazné vyvýšeniny. Na vulkanických produktech a v jejich bezprostřední blízkosti vznikly vhodné podmínky pro rozvoj mělkovodní fauny (koráli, řasy, mechovky, ramenonožci, trilobiti) a tím docházelo ke vzniku karbonátových sedimentů s obsahem živočišných schránek. Velmi hojnou směs pozůstatků fauny obsahují tufitické, silně vápnité břidlice, které charakterizují přechodní prostředí mezi vulkanicko-karbonátovými a graptolitovými břidlicemi.

Vývoj podobný svrchní části motolských vrstev má ve svých spodních polohách nadložní kopaninské souvrství. Typické graptolitové břidlice zde však již ustupují. V jihovýchodním křídle pánve převládají šedé vápnité břidlice s vápencovými konkrecemi a hojnou tufitickou příměsí. Z fauny se vedle graptolitů často vyskytují nautiloidní hlavonožci, ramenonožci, mlži a zejména korýši lasturnatky. Hojné jsou i zbytky řas. V blízkosti vulkanických center se kromě vulkanického materiálu, reprezentovaného tufy a tufity, usazovaly i vápence s velmi hojnými krinoidy, ramenonožci, trilobity, hlavonožci, mlži a další bohatou faunou. Vulkanická činnost ustala ve svrchní části kopaninského souvrství, kdy se (s výjimkou vynořených vulkanických ostrovů) ukládaly po všeobecném změlčení oblasti šedé biogenní vápence s množstvím fauny. Zde jsou typické zejména „ortocerové“ vápence, užívané v minulosti jako významný dekorační kámen.

Devon

Devon je útvarem paleozoika v nadloží siluru a v podloží karbonu. Časově je vymezen hranicí 419,2 ± 3,2 mil. let až 358,9 ± 0,4 mil. let a končí nástupem karbonu. V rámci devonské sedimentace (sedimentace byla započata již v siluru) se utvářela většina vápenců.

Devonské sedimenty představují nejmladší součást varisky zvrásněného paleozoika Barrandienu. Zachovány jsou pouze v jeho centrální části jako nezvětralý zbytek nacházející se v prostoru mezi Prahou a širším okolím Berouna, kde spočívají zcela rovnoběžně na siluru.

Sedimenty spodního a nižšího středního devonu se vyznačují vápencovým vývojem, tvořeným rytmicky se střídajícími kombinacemi hlubokovodnějších jemnozrnných vápenců s mělkovodními, zvl. krinoidovými vápenci.

Vysvětlení některých pojmů:

ryolit – výlevná hlubinná hornina s vyšším obsahem křemene
bazalt – čedič, výlevná vyvřelá hornina. V Barrandienu se používal starší název diabas
hyaloklastit – vulkanická brekcie, složená z vulkanického skla. Vznikla ve vodním prostředí
proterozoikum – starohory. Geologické období před 2,5 miliardami až 542 milióny let
paleozoikum – prvohory. Geologické období před 541 až 252 miliony let a trvalo zhruba 289 milionů let, dělí se na šest period – kambrium, ordovik, silur, devon, karbon a perm
Gondwana – superkontinent, který zhruba před 600 mil. let zahrnoval území dnešní Jižní Ameriky, Afriky, Arábie, Indie, Austrálie a Antarktidy
droba – slabě vytříděný pískovec, základní hmotu drob tvoří jílové minerály. Vzniká v mořském prostředí
arkóza – druh pískovce s vyšším obsahem nestabilních zrn (živce, muskovit …)
pyroklastika – usazená hornina, sopečného původu, která nebyla přemístěna
konkrece – kulový, nebo vejčitý agregát, vznikající koncentrací minerálu v usazených horninách
krinoidi - lilijce

Poděkování:
Bubenik_cz za neocenitelnou odbornou pomoc při tvorbě listingu.
GeoAwareCZSK za trpělivost při úpravách listingu a publikaci keše.