Vítám vás na další keši, kam nikdo nechodí. Projdete se zajímavou krajinou se stopami hornické činnosti a prožijete kousek dobrodružství. Celá procházka zabere něco kolem dvou až tří hodin a věřím, že se vám bude líbit. Pokud ano, můžete tuto keš ocenit pomocí Favorite pointu.

Tato keš je letterbox hybrid a postupuje se v ní především podle příběhu (a později i podle souřadnic). Proto si ten příběh raději vezměte s sebou! Co budete s sebou ještě potřebovat, je napsáno v prologu příběhu. Občas půjdete obtížnějším terénem a občas budete muset prolézt křovím nebo projít kopřivami. A budete se pohybovat mj. v lehce industriálním prostředí, které si příroda postupně bere zpět. Ale nebojte se, není to nic, co by průměrný kačer nezvládl.

Budete (trochu nadneseně řečeno) v pustině, tak příliš nespoléhejte na mobilní data. U mého operátora to problém je. U jiného nemusí být. Pokud napadne větší, než malé množství sněhu, může být obtížnější celou cestu absolvovat a hlavně najít finálku. Ale není to vyloučeno. Na kolo, kočárek, koloběžku a pod. zapomeňte. Nepomohou, otráví.

V keši je razítko, prosím, nechte ho tam. Je (a musí být) součástí keše. Není určeno na výměnu.

If you want to play this letterbox in a foreign language, use a translator (maybe with AI). Nowadays, it shouldn’t be a problem.

 ORPUS DEI 

0. Prolog

Vždycky se mi líbily postapokalyptické knížky a filmy. Ale když jsem se jednoho dne probudil v postapo realitě, sklaplo mi. Všechno se změnilo. Pandemie vyhubila většinu lidstva a ti, kteří zbyli, ti se (někdy doslova) rvou o zdroje, o prostor a často i o vlastní život.
Já měl na jednu stranu štěstí, že mi zbylo pár kamarádů. Na druhou stranu, když jsem vážně onemocněl, odešli a nechali mě, ať se z toho vylížu sám. Pokud to dokážu. To sice naštve, ale, upřímně, v koutku duše to chápu. Já bych na jejich místě byl asi taky opatrný. Ještěže mi nechali trochu zásob a kousek papíru s pokyny, kde a jak je najít.
Z dávných dob mi zbyl mobilní telefon. Volat už se sice nedá, ale ještě stále v něm mám pár užitečných aplikací. Pro GPS navigaci (dokud ještě fungují satelity), čtečku QR kódů, kompas atd. Zaplaťbůh za vysokokapacitní baterie, protože elektřina už je dneska (stejně jako spousta jiných věcí) velkou vzácností.
Pod rouškou tmy jsem se během pár dnů přesunul z našeho, dnes už bývalého, úkrytu do hor a nakonec jsem uviděl i charakteristickou siluetu kapličky na Mědníku.

1. Počátek cesty

Má cesta začala poblíž železničního přejezdu "in the middle of nowhere". Hned za přejezdem jsem odbočil vpravo a po sotva znatelné asfaltce podél trati jsem opatrně pokračoval až na bývalou nakládací rampu.
Výhled odtud mi připomněl Den trifidů, i když ... to by nám ještě scházelo. Chvilku jsem opatrně pozoroval areál, ale nikde nebylo ani živáčka. Jen vítr občas přivál hrozivě hučivý zvuk. Urychleně jsem prohledal železnou traverzu po levé straně a tam opravdu byl přichycený nenápadný vzkaz.

2. Los aparatos

Mohl jsem se vydat rovnou za šipkou, ale nechtěl jsem příliš riskovat, že někam zahučím. Raději jsem se vrátil na cestu k přejezdu a při první příležitosti jsem odbočil vpravo, směrem (téměř) na sever. Na křižovatce jsem se držel vlevo. Minul jsem po pravé straně zasypaný vchod do šachty. Býval kdysi označen zákazovými cedulemi. Když jsem po chvíli uviděl první podivnou betonovou kostku (vpravo od cesty), odbočil jsem a došel pár desítek metrů na jihovýchod. Chvilku jsem opatrně hledal podél stoky a po chvilce jsem i našel. Přístroj, který jako by vypadl z Falloutu. Důkladně jsem si ho prohlédl a po chvilce jsem na "displeji" našel první číslo - třímístné číslo X. Zapsal jsem si ho. Počítám, že ho budu ještě potřebovat.

3. Cesta

Vrátil jsem se zpátky na cestu a pokračoval ke druhé podivné kostce. Tady se lehce rozježděná cesta stočila mírně vlevo a vedla dál severním směrem. Po zhruba 400 metrech se cesta u dřevěné strážní věže (a jakési oplocené obory) rozvětvila.
Už nevím, jestli jsem šel vlevo nebo vpravo, ale rozhodně jsem šel kolem modré trubky, která výhružně čněla nad terén. Co je dole pod ní, to jsem raději ani nechtěl vědět.
Pokračoval jsem stále rovně (podél plotu) a vpravo od cesty se stále častěji začaly objevovat betonové artefakty porostlé mechem. Považoval jsem za rozumné se této cesty držet. Někam přeci musela vést a já se potřeboval prodrat tím hustým a možná i nebezpečným lesem.
Po dalších zhruba 300 metrech jsem narazil na hradbu z popadaných stromů. Jako by se někdo intenzivně snažil zabránit komukoli pokračovat dál. Nedal jsem se odradit a držel jsem se stále ve stejném směru. Tam na mě čekala další překážka. Potok.
A taky kovová konstrukce, na které jsem (po pečlivé prohlídce) našel jistou zajímavou věc. Rychle jsem věděl, co mám udělat a zjistil jsem tak nejen příští souřadnice, ale i určitý vzoreček. Taky jsem si poznamenal polohu tohoto "mostu", možná se budu potřebovat zase někdy vrátit na druhý břeh. Kdo ví.

4. Pustina

Opatrně jsem přelezl přes potok a začínal se pomalu těšit na přátelský kontakt s lidmi. S nikým jsem nemluvil už pěkných pár týdnů. Cíl měl být nedaleko. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem místo útulné chatičky našel jen pustinu a poušť. Co se tu proboha stalo? Začínal jsem být poněkud sklíčený.
Napadlo mě dojít až na místo posledních získaných souřadnic a porozhlédnout se tam. A opravdu. U mnohostromu jsem našel starý střep dlaždičky s v rychlosti načrtnutou šifrou. Ten mě (po nedlouhém cik-cak luštění) dokázal posunout zase o kus dál. Obsahoval totiž hodnotu čísla Y pro vzoreček a také důležitý hint pro další stage.

5. Podél koryta

Seběhl jsem opatrně z mírného svahu (pak doprava) a sleduje betonové zbytky "koryta" jsem došel hlouběji do lesa. Atmosféra byla zas o něco tísnivější. Souběžná cesta (dá-li se tomu tak říkat) se nakonec stáčela vlevo. Jenže já věděl, že musím sledovat postupně mizející koryto, až mezi stromy uvidím vodu. Po chvilce se mezi stromy opravdu zaleskla hladina. Byl čas na happyend a já myslel, že jsem u cíle. Jak hluboce jsem se ale mýlil. Opět.
Obezřetně jsem přišel k "budově" a hledal stopy toho, že tu někdo žije. Nic takového jsem však nezjistil. Vplížil jsem se tedy do prvního patra a podle (v pustině nalezené) nápovědy, jsem objevil další indicii - čísla, z kterých lze vytvořit nové souřadnice. A to už jsem uměl.
Nejprve jsem to chtěl vzít odsud přímo přes louku, ale uvědomil jsem si, že v těchto horách nejsou bažiny ničím výjimečným. Raději jsem tedy na konci hráze našel to, co zbylo z cesty. Vedla, naštěstí, více-méně požadovaným směrem.

6. Epilog

Když jsem došel na konec této téměř strašidelné cesty (a nebylo to zcela bez komplikací), zjistil jsem (znovu), že tu nikdo a nic není. Snad kromě mechem zarostlé a patetické hromady kamenů. Začal jsem propadat depresi a uvědomoval si, že asi zůstanu navždycky sám. Na udaných souřadnicích jsem našel jen několik osobních věcí po kamarádech, staré razítko, deník a ...

Konec příběhu si budete moci zjistit ve finální krabičce - prohlédněte si logbook. Pokud na to zapomenete (a chtěli byste vědět, jak to dopadlo), nebojte se nás kontaktovat.

Chci poděkovat geokolegům za pomoc (oni vědí), oběma dětem za nezávislý betatesting a všem lovcům, že se k artefaktům budou chovat slušně a nevykecají nikam finálové souřadnice. To by pak tento letterbox ztratil smysl.

Užijte si to.

Historie keše:

18.5.2024 - Keš publikována.

8.8.2024 - Oprava druhé a třetí stage. Snad chvíli vydrží.

14.7.2025 - Kontrola první a druhé stage, zatím vše ok.