Čtvrtým důkazem potvrzujícím existenci Tsss jsou zbytky exkrementů. Ačkoli Tsss s největší pravděpodobností svoje „stopy“ pečlivě zahrabává, byly po mravenčím prohledávání celé oblasti výskytu nalezeny drobné kulovité útvary velice podobné srnčím bobkům. Liší se nepatrně barvou, odpovídají rostlinnému složení stravy a dlouhou dobu se nepodařilo určit rozdíl mezi přirozenými nálezy s původem běžné fauny. Teprve důkladná chemická analýza provedená plynovým chromatografem na oddělení chemické analýzy Moravskotřebovské literárně-historické, vlastivědné a lyžařské společnosti prokázala přítomnost taxinu, jenž v v běžných exkrementech chybí, protože je jedovatý. Pochází z červeného tisu (Taxus baccata), stálezeleného jehličnatého stromu, který třetihorním reliktem. Otázka, která vyvstala, zněla jasně: Proč Tsss konzumuje sice velmi malé, ale pravidelné množství zelených částí této rostliny, kterým si zpestřuje jinak fádní rostlinnou potravu. Ostatní tvorové, jako například ptáci, hlodavci, kuny, lišky a pravděpodobně i medvědi konzumují dužnaté míšky semen, a po projití trávicím traktem živočicha je takto zajištěno rozšiřování semen v terénu, avšak zelených či dřevnatých částí se vyvarují. Tsss také konzumuje míšky se semínky, v nich ale žádný taxin není. S největší pravděpodobností se jedná o to, že Tsss konzumuje jehličí tisu jako prostředek proti parazitům, výtažek z tisu se dříve takto používal i v humánní medicíně (též proti vzteklině a hadímu uštknutí). Jinak tis červený je zřejmě pro ptáky a hmyz neškodný.