Tato keš patří do série Pohádky o... která byla založena pro 17. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2024. Jeho hlavním tématem byl Vesmír a jeho nekonečné prostory, jako zdroj inspirace a touhy po poznání celých generací vědců, ale i snílků, spisovatelů, básníků a filmařů.
Žila byla na nebi jedna hvězdička. Ta se jmenovala Světlana. Jak čas plynul, hvězdička rostla a rostla. Ale záře jí nepřibývalo. Moc se snažila, ale všechny její kamarádky zářily pořád víc a víc a ona ne. Byla z toho smutná. A čím více byla smutná, tím méně zářila. Jednou v noci k ní připlul Měsíc a ptal se jí: "Světlanko, copak tě trápí?".
0
Hvězdička mu odpověděla, co cítí. Měsíček jí vysvětlil, že se nemusí srovnávat s ostatními, u každého přijde správný čas na to, kdy se naplno rozzáří. U někoho to je hned po vzniku, u někoho za milióny let později. Ale že sama ucítí, kdy ten správný moment pro hvězdný svit přijde. Stačí, když se zaměří sama na sebe. Světlanka poděkovala Měsíčkovi za jeho rady a dostala geniální nápad. Už se nebude tolik zajímat o ostatní hvězdičky, ale zaměří se do svého nitra.
0
Následující noci se hodně soustředila a pracovala na sobě. Úplně přestala sledovat, jak moc která hvězdička září a jak moc by chtěla být jako ony. Soustředila se na své vnitřní světlo. Čím více se věnovala sama sobě, tím více její světlo sílilo.
Zrovna v noc, kdy byl Měsíc v úplňku, ucítila Světlanka zvláštní teplo. Zaměřila se na své pocit a najednou se po celé obloze rozprostřela oslňující záře. Měsíček se usmíval, protože věděl, že hvězdička Světlanka našla sebe sama. A tak Sětlanka krásně svítí na nebi a rozhodla se pomáhat ostatním hvězdičkám, které měly stejné pocity, jako kdysi ona.