Tato keška je z volné série Příběhy Masarykova okruhu, která nemá přesně daný počet krabek a ani ambice být zatěžována bonusem.
Amos Krejčí (26.listopadu 1945 - 4.července 2012, Brno) byl český sportovní motoristický novinář s nevšedním talentem a láskou k motoristickému sportu. Vůně benzínu Amosovi učarovala už jako dítěti. Lepší místo k narození si těžko mohl přát. Masarykův okruh za humny mu učaroval a v podstatě se prolínal celým jeho životem.
Začal auta kreslit a jeho dětské kresby měly svůj půvab. Bylo z nich cítit plno lásky a nadšení. Mnohem později začal o motorismu psát. Nebyl sice formálně novinářsky vzdělán, ale na jeho psaní to nebylo vůbec poznat. Bylo cítit, že ho to baví a hlavně, že tomu rozumí. A že nemá žádný mindráky, který by si musel psaním léčit. Šíře jeho záběru byla ohromující.
Amos byl známý svojí fenomenální pamětí, v hlavě nosil pomyslnou kroniku Masarykova okruhu, do detailu si pamatoval data i všechny podrobnosti závodů od roku 1930 až do současnosti. Řada sportovních novinářů v době před nástupem internetových vyhledávačů řešila svůj informační deficit prostým způsobem – voláním Amosovi. Ten nosil motoristickou historii v hlavě a nikdy neměl problém se o svoje znalosti podělit. Měl dar od Boha, že uměl o motorismu psát způsobem nejen fakticky správným, ale i poutavým a čtivým.
Amos byl znalý všech motoristických disciplín. Silnice, terén, auta, motocykly, sajdkáry atd. Jeho srdeční záležitostí ale byl Masarykův okruh. Nejprve ten starý, po roce 1987 pak nový automotodrom na Kývalce. Byl všude, kde se točila dvě nebo čtyři kola a řvaly motory, byl pochodující novinářskou legendou a kronikou, studnicí vědomostí a znalostí. Znalcem a odborníkem.
Přes svůj lehce punkový vzhled bylo kolem Amose vždycky plno bab, tzv. amosovek. Obletovaly ho a dělaly mu servis. Spoustu jich k motorismu přitáhl právě on. Některé se tomu věnují v různých funkcích dodnes.
Amos nebyl rozhodně žádným IT specialistou. Dlouhé roky si vystačil s pevnou linkou doma. Namísto počítače klovával do psacího stroje. Jeho výrok, na co mu bude počítač na rozptylové loučce, se stal legendárním.
Byl to on, kdo celé roky zpět po nocích připravoval podklady k závodům, rozhovory s jezdci, kdo se podílel na růstu a propagaci Masarykova okruhu i Grand Prix, kdo byl nepostradatelnou součástí našeho automotoklubu. Ačkoliv v posledních letech a osobně těžkých chvílích nalezl útočiště pod ochrannými křídly agentury Forsage, která mu poskytnula pracovní zázemí i obyčejnou, ale tak důležitou lidskou podporu a sounáležitost, byl svým srdcem i duší stále v lesích za žebětínskými serpentinami. Znal na okruhu každý metr dráhy, byl neodmyslitelnou součástí všech sportovních akcí na automotodromu.
Články signoval am a moss. Jeho značka se objevovala třeba v Rovnosti, Lidové demokracii, Brněnském večerníku nebo i v programech MOTO GP
Ivana Ulmanová, výkonná ředitelka Automotodromu Brno vzpomíná: „Spolu s Amosem Krejčím odešla část historie Masarykova okruhu. Amos si toho moc nezapisoval, všechno nosil v hlavě. Události, data, osobnosti, jejich tváře, i ty poslední detaily jejich vystupování, jak byli oblečeni, čemu se smáli. A dokázal o nich barvitě vyprávět nebo psát články. Nikdy ale nesepsal paměti, nikdy nevydal knihu. Tisíce napínavých, smutných i komických historek z motoristických dějin Masarykova okruhu odešly s ním. Především ale odešel dobrý člověk, zábavný společník, muž, který ač žil sám, měl kolem sebe tisíce přátel.“
Petr Kuchař, freestylový jezdec vzpomíná: Dalším Krejčího poznávacím znamením byl humor. S jeho jménem se mi vybaví dobrá nálada, vtípky, sranda. Tiskovky s ním vždycky měly šťávu a byly zábavné.
Jeho současníci litovali, že nenapsal nějakou větší publikaci a že tak mnoho vzpomínek nestačil předat ostatním a zanechat pro budoucnost. Je pouze autorem knihy o Masarykově okruhu v Brně.
Poznámka autora keše: Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem se pohyboval také v okolí motorsportu (okruhy, kopce – auta a formule) a vše výše publikované mohu jen potvrdit. Amos byl neobyčejně pohodový člověk, se kterým bylo radost v Belvě posedět u piva a jen ho poslouchat. Jeho paměť, znalosti a vypravěčské schopnosti byly opravdu neuvěřitelné.
Zdroje: Wikipedia, idnes.cz, facebook, bikerscrown.cz, roadracing.sk, encyklopedie.brna.cz, amkbrno.cz, program Brno Grand Prix Revivalu
Ke keši: Auto možno nechat přímo u pomníčku a udělat si malou procházku. Nebo velkou, protože v těchto lesích se dá chodit dlouho. Jen upozorňuji, že po řádění kůrovce a následné těžbě dřeva se mapové podklady ne vždy shodují s realitou.