Tato keška je z volné série Příběhy Masarykova okruhu, která nemá přesně daný počet krabek a ani ambice být zatěžována bonusem.
Farinova zatáčka nese své jméno od roku 1949. Tento rok se konal takzvaný zkušební ročník, neboť světová motoristická organizace FIA již rozhodla, že od roku 1950 vznikne Formule 1. Tedy šampionát vozů s bodováním jednotlivých závodů a s vyhlášením mistra světa.
V Československu byl již rok u moci bolševický režim a buržoazní sporty jako tenis, golf, motorismus a další mu začaly být trnem v oku. Velká cena formulových vozů se měla jet poprvé od války na našem území a byl o ni enormní divácký zájem. Vzhledem k tomuto faktu si komunisti nechtěli „naštvat davy“ a Grand Prix si nedovolili zakázat.
Trať oproti předválečným létům doznala velkých změn. Změnila se její orientace-nyní závodníci jezdili po směru hodinových ručiček a byla zkrácena na 17,8km. Byly vypuštěny Ostrovačické serpentiny a jezdilo se od startu přes Bosonohy, na Veselce ostře doprava, pak vlevo do Žebětína, kde opět ostře vpravo a vzhůru do Kohoutovic. Projet mezi domy, prudce dolů do Pisárek a na konci klesání opět ostrá pravá a přes Nový Lískovec do cíle. Okruh měl 35 levých a 38 pravých zatáček, převýšení bylo 171 metrů. Závodníci ve vozech dle specifikace pro Formuli 1 zde dosahovali průměrných rychlostí na jedno kolo lehce přes 130 km/h.
Přihlížející diváci ve „Farince“ rádi hodnotili rychlost a techniku průjezdu daných jezdců. Kdo to opravdu uměl, projel ji i po dvou kolech. Mezi kaskadéry tohoto ražení téměř jistě patřil i Giuseppe Farina – horkokrevný Ital, jezdící v mírném záklonu a vysunutý co nejvíc nahoru, aby měl dokonalý výhled. Byl prý prvním, kdo ve formuli seděl dále od volantu a neměl tak ohnuté lokty, jako bývalo v té době zvykem. Závodil prý i v běžném provozu, na trati byl zcela bez nervů.
Závodní víkend ale nezačal dobře. Předzvěst, že se bude odehrávat něco špatného, začala už ve čtvrtečním tréninku, kdy v Novém Lískovci vážně havaroval Václav Uher se svým Maserati a svým zraněním cestou do nemocnice podlehl.
Kolem trati se v den závodu 25.září 1949 sešlo dle odhadů asi 350 000 až 400 000 diváků, kteří proměnili hlínu z přilehlých polí v obrovská oblaka prachu. Startovní pole bylo nabito zvučnými jmény. Do Československa přijela snad všechna světová závodní esa kromě Alberta Ascariho.
Den závodu započal přehlídkou automobilů propagujících schopnost českého poválečného průmyslu produkovat konkurenceschopné vozy. Před tribunou projelo pět vozů Škoda Tudor a poté padesát Tater 600 Tatraplan určených na export do sousedního Rakouska.
Mezinárodnímu závodu Velké ceny Československa předcházel národní závod „O cenu města Brna“, v němž startovali pouze domácí jezdci, kteří měli na svých levých pažích černé pásky – za tragicky zesnulého Václava Uhra. Hned po stratu došlo k další tragické nehodě, při níž zemřel Jaroslav Jonák, který v plné rychlosti narazil do konstrukce mostu pro diváky.
Pak byl odstartován hlavní závod Velká cena Československa formulových vozů. Hned po startu se ujal vedení siamský princ Bira na Maserati 4CLT/48, následován horkokrevným Guiseppem Farinou. Monoposty Maserati práskly do koní, čelo závodu patřilo hned pěti italským vozům s trojzubcem ve znaku: Bira – Farina – Parnell – de Graffenried – Chiron. V prvním kole se princ Bira prosmýkl dlouhou levotočivou zatáčkou v mírném stoupání ve směru od Žebětína do Kohoutovic. Jenže za ním jedoucí Farina stejnou zatáčku nezvládl. Snad ztratil koncentraci, snad mu výhled zahalil zvířený prach, možná byl oslněn slunečními paprsky prosvítajícími skrze větve stromů, Farina přerazil několik patníků a přistál se svým vozem v příkopu mezi diváky. Příkop měl být v té chvíli prázdný, ale byli v něm diváci, kteří nedbali nařízení pořadatelů, aby nestáli v nebezpečném úseku. Výsledek – deset těžce zraněných a dva mrtví. Smrt si přišla pro dva mladíky – patnáctiletého Václava Hejtmana a osmnáctiletého Jindřicha Gregora.
Farina otřesen tím, co svým činem způsobil, zmateně a zděšeně pobíhal s hlavou v dlaních po závodní dráze, když přijel Reg Parnell. Tak tak se Farinovi vyhnul, ale v posledním okamžiku jej srazil levou rukou na druhou stranu vozovky. Druhou rukou strhl vůz do příkopu, který naštěstí vyděšení diváci už opustili. Ošetřovatelé zjistili Farinovi dvě zlomená žebra a u Parnella vykloubenou ruku.
Závod vedl princ Bira, ale třetí kolo však bylo i pro něj kolem posledním. Havaroval ve stejné zatáčce jako předtím Farina a Parnell, narazil na strom, byl vymrštěn z vozu a zachytil se ve větvích. Na vedlejší větvi sedící hasič po nárazu Birova vozu do stromu, otřesen nárazem i leknutím, spadl přímo na Birovo Maserati a byl vážně zraněn. Farinova zatáčka se tak proměnila v pohřebiště favorizovaných vozů Maserati. Vraky vozů prince Biry, Fariny a Parnella teď připomínaly tragické memento.
Zatáčka vzala dva životy, ale dala jméno. Od té doby se zatáčce spontánně začalo říkat Farinova zatáčka, Farinka.
Závod nakonec vyhrál brit Peter Whitehead na Ferrari 125 F1, nejlepší náš závodník byl Bruno Sojka s Tatrou T 602 Tatraplan Sport, který obsadil deváté místo.
V plánu pak bylo počítáno s Velkou cenou Československa i pro následující rok, ale k tomu z politických důvodů nedošlo, závod v roce 1949 se tak stal premiérou a zároveň derniérou. Závod v roce 1950 byl bez zahraniční účasti pouhým stínem závodu z předešlého roku. Slavní zahraniční jezdci pak soupeřili o nejvyšší příčky v královské třídě formulí na jiných okruzích. Vítězem prvního ročníku Formule 1 a mistrem světa v roce 1950 se stal …. Giuseppe „Nino“ Farina.
Není tedy pravdivá pověra, že zatáčka je pojmenována po Farinovi, protože v ní zemřel. Giuseppe Farina zahynul při banální nehodě v roce 1966, když jeho Lotus Cortina dostal na ledu smyk a naboural. Stalo se tak v Chambery po cestě na Velkou cenu Francie.
V roce 2010 zde byl na památku události vybudován žulový pomník o výšce 2,5 metru, který je obklopen bílými sloupy. Na přední straně je umístěna obdélná pamětní deska z černé leštěné žuly, písmo je ryté stříbřené. Slavnostní odhalení proběhlo 26. 9. 2010.
Zdroje: petroldriver.cz, wikipedia, idnes.cz, encyklopedie brna
Ke keši: Při tvorbě této kešky patří velký dík hráči JaraB, který je zakladatelem blízké Vzpomínkové keše na Farinovu zatáčku (GC7Q595). Jeho keš je ovšem T5 a tak není pro každého. Moc mi pomohl s vytipováním vhodného prostoru v této přehuštěné oblasti a souhlasil s použitím obdobného tématu. A děkuji své dceři ze Segra-teamu, že se vzdala boje o FTF a udělala mi betatest.
Stupně vítězů: 1. Sinuhet, 2. Lugiaa, 3. alchymist
Krabku naleznete podle ochoty signálu asi 15-20m od pěšinky.