VÁNOČNÍ KNÍŽKA
V hlubokém lese stál starý, košatý, mohutný dub. Vysoko nad zemí, v jedné malé dutině byl domeček. Nebyl to obyčejný domeček, ale domeček pro knížku. A právě tam, mezi listy a větvemi, žila malá knížka. Nebyla to knížka ledajaká, ale knížka, která byla úplně prázdná. Na jejích stránkách nebylo ani jedno písmenko, ani jeden obrázek. Byla smutná a osamělá, protože nikdo neměl zájem ji číst.
Každý večer se knížka dívala z okénka svého domečku a přála si, aby někdo přišel a naplnil její stránky krásnými příběhy a obrázky. Blížily se Vánoce a knížka byla čím dál smutnější. Věděla, že vánoční čas je časem radosti a sdílení, ale ona neměla co nabídnout. Jen prázdné stránky.
Jednoho dne, když se knížka už skoro vzdala naděje, zaslechla šustění. Otevřela okénko a uviděla zelenou pastelku, která se blížila k jejímu domečku. Pastelka se na ni usmála a řekla: "Ahoj, malá knížko, slyšela jsem o tobě a přišla jsem ti pomoct. Společně můžeme vytvořit krásný vánoční příběh."
Knížka nedokázala uvěřit svým uším. "Opravdu?" zašeptala, "to by bylo úžasné!"
A tak zelená pastelka začala kreslit. Na první stránce se objevil nádherný vánoční stromeček, jeho větve byly husté a plné jehličí. Stránka byla tak krásná, že si ji knížka chtěla prohlížet pořád dokola.
Další den přišla červená pastelka. "Mohu se připojit?" zeptala se. Knížka byla nadšená. "Samozřejmě! Co nakreslíš?"
Červená pastelka začala kreslit krásná červená jablíčka, která naplnila celý košík. Byla tak zářivá, že vypadala, jako by se na knížku smála.
Za pár dní přišla hnědá pastelka. "Slyšela jsem, že tvoje stránky začínají ožívat. Mohu přidat svůj kousek?"
Knížka souhlasila a hnědá pastelka nakreslila misku plnou oříšků. Každý oříšek tak přidal do knížky svůj vlastní příběh.
Pastelky přicházely jedna za druhou. Modrá pastelka přidala oblohu, žlutá nakreslila hvězdy, které se třpytily nad stromečkem, a bílá pastelka nakreslila jemné sněhové vločky, které se snášely k zemi. Každá stránka knížky byla teď plná barev, radosti a kouzel.
Když pastelky zaplnily všechny stránky, knížku všechna ta krása hřála u srdce. Už nebyla prázdná a smutná. Byla plná vánoční radosti a lásky. Všichni obyvatelé lesa přišli, aby si ji přečetli, a každý, kdo knížku otevřel, pocítil kouzlo Vánoc.
A tak žila malá vánoční knížka šťastně ve svém domečku na stromě. Už nikdy nebyla sama, protože její stránky byly plné příběhů, které přinášely radost všem, kdo je četli. A každé Vánoce, když padal první sníh, knížka si vzpomněla na všechny pastelky, které přišly, aby jí pomohly. Věděla, že právě díky nim našla své štěstí.
Připojme se tedy i my a naplňme stránky vánoční knížky láskou, radostí a krásnými slovy. Představme si, že každý z nás, kdo přichází k domečku na stromě, přidá něco svého, něco jedinečného, co obohatí knížku a všechny, kteří ji budou číst. Že vkládá do knížky kousek svého srdce.
