Vítejte! 🙂
IX. Poludnice a polní bůžkové
[...]
Polní bytostí jest P o l e v i k, P o l e v o j, o němž Rusové vypravují, že bývá přede žněmi zvýší stébel obilních a po žních se scvrká a stává se maličkým jako strniště. Dále se věří, že Polevik utíká před ranami srpu a kosy, a kryje se v těch klasech, které ještě zůstanou státi; s posledními klasy dostává se do rukou žencových a s posledním snopem dožínkovým přivezen bývá do stodoly.
V Čechách na Hradecku znají Ž i t h o l u, která sedí v žitě a pečuje, aby děti neplouhaly obilí. Chytí-li je, natluče jim prý cvočků do zadku. O podobě její jest málo známo; z oděvu se jmenuje zelený kabátek a bílá plachetka.
V klasnatém obilí zdržuje se také běloruský B ě l u n, stařec s dlouhou bílou bradou, v bílém šatě a s holí v ruce. O žních pomáhá žencům v poli pracovati a uděluje jim bohaté dary. Zjevuje se jen za dne a vyvádí zbloudilé poutníky z lesa; odtud pořekadlo: "Tma v lese bez B ě l u n a." Má-li míti někdo štěstí, musí sdružit se s Bělunem. V Haliči představují si Ž i t n é h o d ě d a jako starce se třemi bradatými hlavami a třemi ohnivými jazyky. Malorusové varují děti, aby nechodily do hrachu, že tam sedí Ž e l e z n á b á b a; jinde sluje Ž i t n á b á b a nebo Ž i t n á m a t k a.
– MÁCHAL, Jan Hanuš: Nákres slovanského bájesloví. Praha 1891, s. 140.
•••••••••••••••••••••••••••
VIII.
DUCHOVÉ LESNÍ.
1. Lěšij
[...]
Polevik zjevuje se v poledne a před západem slunce. V této době není radno na poli spáti. Polevik v podobě silného chlapce projíždí na koni pole a kdo by spal, toho zajede nebo naň pošle nějakou nemoc. Zjeví-li se v noci, zvěstuje neštěstí, na př. požár.
– MÁCHAL, Jan Hanuš: Bájesloví slovanské. Praha 1907, s. 91.
•••••••••••••••••••••••••••
PŘÍRODNÍ DUCHOVÉ A DÉMONI
[...]
DUCHOVÉ ELEMENTŮ
[...]
Polní bytosti
Na obilných polích se skrývá ruský polevoj či polevik, jemuž odpovídá běloruský bělun, haličský žitný děda, ukrajinská žitná bába či matka a česká žithola. Postava polevika se řídí velikostí obilí, takže po žních nepřevyšuje strniště, popř. ho lze spatřit v posledních stojících klasech. Bělun se chová k lidem přátelsky, pomáhá při žních a obdarovává ty, kdož se s ním spřátelí. Jeho variantou je sporyš, původně dvojité zrno nebo dvojitý klas, z něhož se pletly věnce, vařilo pivo nebo zhotovovala zvláštní loutka sporyňa. Později byl personifikován jako bílá kudrnatá postava, jež chodí po poli jako obraz plodnosti. Žitný děda se svými třemi hlavami a ohnivými jazyky působí spíš jako strašák, stejně jako žithola, jenž střeží obilí před dětmi: chytí-li ty, které vlezly do obilí, trestá je cvočky natlučenými do zadečku – zřejmě odstrašující výchovný prostředek starostlivých matek neukázněných dětí. Podobně žitná bába číhá na děti mlsající na poli hrachové lusky. Stejnou funkci plní i česká kosířka, nazvaná podle dlouhého kosíře v ruce, jímž usekává hlavy dětem trhajícím lusky. V Lužici jí odpovídá serpolnica, serpyšyja, serpelbaba, posserpańc, serp či serpel – vesměs polní strašidla se srpem, který sloužil k usekávání hlav. Podobně jako antická sfinga v pověsti o Oidipovi klade dospělým lidem otázky a trestá ty, kdo nejsou schopni na ně odpovědět. V polední hodinu vyhání lidi z polí a blíží se tím polednici.
V podstatě patří většina těchto bytostí do kategorie polních víl, rusalek a mavek, jež pečují o úrodu a stáda, tančí v obilí, kde zanechávají po sobě stopy v podobě kruhů s bujnějším porostem. Po žních jim patří jako obětina poslední klasy – tzv. boží brada.
– VÁŇA, Zdeněk: Svět slovanských bohů a démonů. Praha 1990, s. 123.
DUCH MÍSTA
Odpočívadlo s lipovou střechou, uprostřed kterého čučí má první PETka, jsem si zamiloval už v dobách, kdy jsem byl ještě malý a vyzáblý (teď jsem velký a vyzáblý 😉). S mým nezlomným dědečkem jsme během parných letních dní jezdívali pro studenou dobrou vodu k prameni Kohútku, který má taktéž svoji krabičku (kodeček GCAQKEP 😉), a při té příležitosti se sem tam stavili i u stávů, kde taky najdete krabičku! (kodeček GCAQKJ3 😉). Nebojte, nejde o žádnou přehnanou reklamu-sobě-si, tahle tři místa spolu úzce souvisí. Na zpáteční cestě s plnými kanystry čiré tekutiny a po návštěvě polorozpadlých říčních stavidel jsme se totiž před pařícím Caesarem rádi schovávali na tom jediném místě, na kterém to uprostřed širokodalekých polností jde. Ve stínu čtyř lip jsme se otáčeli za cestou, která byla za námi, a o stoosmdesát stupňů jinde mávali na první domečky naší vesničky.
Jo, to byly časy...
Teď už šel děda za lepším a já pokud mám cestu kolem s kolem, nepohrdnu a aspoň na chvilku posednu 🙂
Proč musel být můj Polevik přesně tady a nikde jinde na celém širém světě? 😄 Proč jsem pro něj vydobyl zrovna tohle místo, kde jde ukrýt v duchu pravidel jen jedna jediná krabička, což znamená, že takový zdejší kamenný kříž Maršálkův coby možné DSP v DB byl tvrdě vyšachován?
Inu, prostě jsem to tak cítil.
Jednoho krásného letního dne, ještě před žněmi, kdy byla zdejší obilná pole jako dělaná pro nekonečnou hru na schovávanou, jsem se u jednoho lánu zastavil. Atmosféra místa vdechla život dramatické představě Polevika, podivné zvrásněné křivé kreatůry, jak se před mýma očima v dáli zničehonic vynoří z rozvlněné linie klasů a začne znít neklidná tajemná hudba, jako by se chystal svým velkým ostrým srpem skosit ty, kdo si to podle mytologické tradice zaslouží...
Naštěstí zrovna nebylo poledne... 🙂
ČASY MINULÉ
Pod velkým dřevěným kompasem, který se už bohužel ztratil, tu bývala tradička jménem Bojanovská výhledovka 3. Jednalo se o sérii příjemných záležitostí rozesetých na těch nejlepších lokálních panoramatických bodech. Velká škoda, že jsou již do jedné ty tam. Třeba se s tím v budoucnu pokusím něco udělat... 😉
Přítomná infotabule vám prozradí mnohé o slováckém stravování (neradno čísti bez svačiny po ruce 😉) a navrch přidá i pověst o Vlčím rynku, velmi speciální lokalitě v nedalekém Mutěnickém lese (katastrálně a mapově v Dolním Kapánsku 😉), která má taktéž svoji krabičku (kodeček GC6EFF9, ownerka MMD77 😉).
Stavte se, dejte si voraz, pokochejte se výhledy na všechny světové strany... rozjímejte... meditujte... 🙂
Občas tu bývá zamudleno, ale nestyďte se.
A KONEČNĚ PŘÍMO KE KRABIČCE 😉
Logbook je tak trochu patent 😄, ale vy jste šikovní a manipulaci s ním hravě zvládnete 🙂 Stačí operovat v klidu a nebát se využít laviček jako pracovních ploch. A pak všechno vrátit hezky do původního stavu 🙂
Modrý drátek, kterým je PETka opatřena, slouží pro snadnější dosažení krabičky, není určený k jejímu zavěšení 🙂
Přeji hezkou návštěvu, ať se daří a ať jste zdrávi! 🙂
A kdyby vás čirou náhodou zajímalo, jak mé krabičky vznikají, proč je strkám tam, kam je strkám nebo kde se dost možná objeví další... 😉👉 https://www.instagram.com/mapperdb/