Grom Nyša
Keška ze zcela neoficiálního cyklu Všestarské zajímavosti
Grom Nyša, největší ze starovšestarských svátků. Jsou to již stovky a stovky let, kdy se naposledy místní krajina po soumraku proměnila v moře mihotajících se světel. Přesto se ani dnes, při pohledu na zdejší kopce a lesy nelze občas nezasnít. Padá soumrak a světélka se postupně objevují. Nejprve nesměle, tu jedno tu druhé, ale postupně – jakoby si dodávala navzájem odvahy – vyskakují zdánlivě odnikud, přibývá jich čím dál tím rychleji, až se nakonec z jejich počtu tají dech a zdá se, jako by se obloha na tu jednu noc přelila na zemi. A pak se z ničeho nic najednou všechny dají do pohybu. Některé se pohybují rozvážně a přímočaře, jiné různě víří, na chvíli nás to zmate, ale pak vidíme, že je v tom všem zdánlivém chaosu jasný řád, světélka se postupně slévají do několika proudů a už chápeme, že jejich cílem jsou vrcholy kopců. Přicházíme blíž a najednou je nám všechno jasné, za každým světélkem je lidská bytost s červenou svící, ty rozvážnější patří dospělým, ty vířící pak dětem, ale jsou tu všichni, nikdo by si nedovolil dnes nepřijít, vlastně by ho taková myšlenka ani nenapadla, jak by také mohla, vždyť je dnes Grom Nyša, dnes je svátek světel, dnes je svátek díků, dnes je svátek vzpomínání, dnes je svátek svátků.
Grom Nyša... Velká Nyša, Ohromná Nyša, ale hlavně Naše Nyška. Záře tisíců a tisíců svíček se slévá a najednou, na okamžik, ji v té záři všichni spatří. Naši Nyšku. Dívku, spíše ještě dítě než ženu, stojící na vrcholu strážní věže a červenou svící zapalující signální hranici. Nyšku, která tu vůbec neměla být. Nyšku, která jen chtěla zažít malé dobrodružství a spolu s bratry přemluvila otce k přespání v prázdné strážní věži. Ve věži, která je obsazována je v neklidných časech a teď, uprostřed hlubokého míru, zeje prázdnotou. Vidíme Nyšku, která právě viděla umírat své bratry a podle zvuků ze spodních pater je jí jasné, že tatínka už také nikdy neuvidí. Nyšku, která ví, že zapálením hranice přichází i o tu poslední možnou malou šanci na milosrdenství útočníků. Nyšku zapalující hranici. Nyšku, která se na vrcholu věže rozhodne, že na nepřítele čekat nebude. Vidíme Nyšku, která zachránila všechny. Vidíme Nyšku, jedinou bytost ve všestarské historii, o jejíž dobrotě a čistotě ducha nikdo natolik nepochyboval, že bylo její uctívání povoleno všem bez omezení. Jedinou bytost, které byla svěřena taková moc a také bytost, která tuto důvěru nikdy nezklamala.
Grom Nyša...svátek světel, svátek červených svící. Grom Nyša, největší ze všech svátků. Svátek, jehož památka u nás již jen okrajově přežívá v názvu Hromnic. Svátek, který byl ale u jiných národů inspirací pro mnoho obdobných svátků. Nyša, jejíž příběh se stal archetypem podobných příběhů u dalších národů. Nyša, jež je proto každému blízká, protože její příběh zná, i když možná nezná její jméno. Nyša.