Tyrkysové údolí Mystery Cache

Můžeš ověřit své řešení s certitude.

Pokud procházíte okolím Gabrieliny Hutě (ale i zaniklé obce Kienhaida, či po Lesenské pláni) najdete na cestách velké množství malých lesklých tyrkysově modrých více či méně porézních kamínků. Kde se tu vzaly? Na první pohled připomínají zbytky roztaveného skla. To se zde ale vyrábělo v době středověku. Že by od těch dob kamínky na cestách zůstaly? To je dost nepravděpodobné. Navíc zbytky zdiva ruin této zaniklé osady obsahují modré cihly. V nedalekém Kalku dokonce po renovaci starého stavení ponechali čelní zeď holou plnou právě cihel z větší části modrých. Jak by se do nich zbytky ze středověkých sklářských pecí dostaly?

Prozaičtější domněnka pro přítomnost modrých kamínků a modrých cihel je odpověď, že se jednalo o vedlejší produkt místních železáren.

K výrobě struskových cihel se využívala tekutá struska z běžného vysokopecního pochodu. Veškerá těžkotavitelná struska a ta, která zbyde při vyprázdnění pece byla mokrou cestou drcena. Obsahovala ještě podíl surového železa, které se z ní potom oddělí. Proces výroby takových cihel byl jednoduchý. K odlévání cihel sloužily litinové formy. Cihlář nabíral potřebné množství tekuté strusky, chvíli s ní pohybuje, dokud ze suroviny nepřestal ucházet plyn. Potom ji lopatou hodil do připravené formy a okamžitě zavřel víko. Zámkem ve tvaru S zajistil oba konce krycích desek formy. Tato fáze musela proběhnout velmi rychle. Pokud se při práci cihlář opozdil, vystoupila struska nad formu a víko se již žádnou silou nepodařilo těsně přiklopit. Taková cihla byla zkažená. Dělník míval 4–6 forem a byl schopen vyrobit za 12 hodin 140–150 cihel.

V některých regionech bylo využívání strusky ve stavebnictví velmi rozšířené kvůli její dostupnosti a specifickým vlastnostem, jako je odolnost a dobré tepelně-izolační vlastnosti. Výroba cihel ze strusky měla také ekonomické výhody, protože umožňovala efektivní využití odpadního materiálu z hutních provozů.

Struska, která vzniká při tavení železné rudy, obsahuje různé oxidy a další chemické sloučeniny. Pokud struska obsahovala sloučeniny, které způsobovaly modrou barvu, mohly tyto sloučeniny přenést své barevné vlastnosti na cihly vyrobené ze struskové příměsi.

Pokud se v rudách nebo dalších materiálech používaných při výrobě nacházela měď, mohla tato měď při vysokých teplotách reagovat a vytvářet modré sloučeniny jako je oxid měďnatý (CuO) nebo zásaditý uhličitan měďnatý (Cu_2(OH)_2CO_3), známý jako azurit.

Dalším možným zdrojem modré barvy mohla být přítomnost sloučenin kobaltu. Kobalt je známý svou schopností tvořit modré sloučeniny, jako je oxid kobaltnatý (CoO) nebo kobaltová modř (CoAl_2O_4). Pokud se v surovinách nebo příměsích vyskytoval kobalt, mohl také přispět k modrému zabarvení strusky.

Zdroje:

Infotabule G 6 Technické památky a zajímavosti

https://cs.wikipedia.org/wiki/Gabrielina_Hu%C5%A5

http://archeologiatechnica.cz/sites/default/files/2018-04/at_22_07.pdf