Ke keši:
Schovku naleznete na finálních souřadnicích:
N49°12.ABC E016°26.DE
A mám pro Vás dvě možnosti získání indicií. Buď složíte 5 různých skládaček, každá o 36 dílcích nebo si pohrajete a složíte jedny velké o 126 kouscích. Časově to vyjde nastejno, je to na Vás.
1930 – 1937
První kapitola úctyhodné historie Masarykova okruhu se začala psát v roce 1930 v lesích za rozrůstající se brněnskou metropolí. Tehdy narychlo a s velkou podporou legendární závodnice Elišky Junkové začala vznikat závodní trať, jejíž jedno kolo měřilo neuvěřitelných 29,1 kilometrů. Prezident TGM v roce 1929 souhlasil s názvem Masarykův okruh a prezidentská kancelář převzala finanční záštitu nad investicí ve výši šesti milionů československých korun.
Vedla po běžných silnicích, které v rekordně krátké době musely projít rekonstrukcí. Stavba samotná trvala pouhých pět měsíců, reálné práce odstartovaly v dubnu 1930. Celkem bylo dodáno a spotřebováno 46 500 kubíků kamenného materiálu, hrubého a drobného štěrku, písku a čedičové drti a 400 vagónů o váze 4030,8 t žulové dlažby. Bylo zpracováno 28 vagónů cementu a 1 vagón železa. Živičné emulze byly dodány v 6000 sudech. Úprava závodní trati Masarykova okruhu si vyžádala přes 12 milionů Kč. Na trati se střídalo několik povrchů – od moderního asfaltu, přes obvyklejší beton až po jezdci nenáviděné dlažební kostky v klesání k Popůvkám. Poprvé a naposledy kroužili jezdci po Masarykově okruhu proti směru hodinových ručiček a měli vůči trati velký respekt – svojí obtížností jim připomínala proslulou severní smyčku Nürburgringu, které se přezdívalo „zelené peklo“.
První závod odstartoval po necelém půl roce od výstavby na svatováclavský svátek 28.9.1930. Na startu nechyběl žádný ze světových jezdců a jako první vítěz závodu je zapsaný Němec Hans Joachim von Morgen. V dalších letech se pak za von Morgena řadila další legendární jména: Louis Chiron, který brněnský závod ovládl v letech 1931 – 1933 (viz GCAQGJX) a pak Němci von Stuck, Rosemeyer a Caracciola na extrémních vozech Auto Union a Mercedes Benz, s nimiž navzdory usilovnému fandění místních diváků nemohli Italové ve slabších autech soupeřit.
Zde získáte indicii A-Puzzle
1949 – 1963
V roce 1938 už kvůli politické situaci a blížící se válce závodníci v Brně neodstartovali a odmlka trvala dlouhých jedenáct let. Fanoušci se dočkali návratu rychlých aut až v roce 1949. Masarykův okruh přišel o západní část vedoucí mimochodem v těsné blízkosti dnešního moderního areálu a zkrátil se tak na 17,8 kilometru. Navíc se změnil směr jízdy. Hned první ročník obnovených závodů dal vzniknout legendárnímu pojmenování „Farinova zatáčka“. (viz GCAQFE8). Spontánně ji tak pojmenovali diváci po tragické nehodě, kdy Maserati Itala Giuseppe Fariny vyletělo z trati a zabilo dva diváky. Neuvěřitelných 400 tisíc diváků tehdy nakonec dohnalo do cíle na prvním místě Ferrari pilotované Angličanem Whiteheadem. Publikum ale opět okouzlil předválečný hrdina Louis Chiron, který zajel nejrychlejší kolo.
Když Winston Churchill mluvil v roce 1946 o „spuštění železné opony“, nikdo v osvobozeném Československu netušil, že za neprostupnou hranicí zůstane v roce 1950 i celá světová automobilová elita. Masarykův okruh ovšem dostal velmi rychle důstojnou náhradu. Už v roce 1950 se začala psát tradice, kterou Masarykův okruh žil dlouhá léta – závody silničních motorek. Přestože Brno nebylo zezačátku zapsáno v kalendáři světového mistrovství, bojovali na dráze o vavřínové věnce nejzvučnější světová jména. A mezi nimi i naši borci - František Šťastný, Gusta Havel, František Bartoš, Václav Parus, Jiří Koštíř, Stanislav Malina a další. Motorističtí fanoušci se na Grand Prix těšili celý rok a závodům vytvářeli nadšenou kulisu.
Zde získáte indicii B-Puzzle
1964 – 1974
V roce 1964 ukrojili pořadatelé z Masarykova okruhu další téměř čtyři kilometry přes Žebětín. Nově trať měřila 13,9 kilometrů. Zato se hned v následujícím roce dostala do kalendáře mistrovství světa silničních motocyklů a začala se psát další slavná kapitola okruhu.
Následovalo období plné bitev těch největších velikánů motocyklového sportu. V Brně se na stupních vítězů v průběhu let střídali nejúspěšnější motocyklový závodník v dějinách Giacomo Agostini s dalšími legendami - Mike Hailwood, Phil Read, Bill Ivy, Jarmo Saarinen či Johnny Cecotto. A mezi nimi se občas blýsklo české jméno, naposledy Bohumil Staša druhým místem z roku 1971.
Zde získáte indicii C-Puzzle
1975 – 1986
Od druhé poloviny 70. let ale brněnská trať přestávala vyhovovat zpřísňujícím se požadavkům na bezpečnost. Po celém světě nahrazovaly umělé a uzavřené okruhy původní přírodní trati a od počátku 80. let bylo jasné, že stejný osud čeká i Masarykův okruh. Ani další zkrácení – tentokrát už na 10,9 kilometrů nepomohlo. V roce 1982 se světové mistrovství jelo na „starém“ Masarykově okruhu naposledy.
Až do roku 1986 pak na trati bojovali „jen“ jezdci evropského mistrovství a automobiloví závodníci. V jejich kokpitech, například ve třídě formule 3, se objevovala nepřehlédnutelná jména včetně budoucích mistrů světa formule 1 Jochena Rindta a Nikiho Laudy. V letech 1968-1986 drželo vysokou laťku automobilového Brna mistrovství Evropy cestovních vozů. Vytrvalostní závody tohoto seriálu představily divákům plejádu skvělých pilotů, o nichž dříve mohli pouze číst v odborných časopisech.
Zde získáte indicii D-Puzzle
od 1987
Novodobá historie brněnského Masarykova okruhu se začala psát v roce 1987. Po dvou letech od začátku stavby zahájila provoz moderní uzavřená závodní dráha, která vznikla v netradičním prostředí Podkomorských lesů na okraji brněnské čtvrti Žebětín a na katastru městyse Ostrovačice.
Hned v úvodní sezoně 1987 se na Masarykův okruh vrátil seriál Mistrovství světa silničních motocyklů, jehož tradice v Brně sahá až do roku 1965. Do roku 2020 se zde konal závod Grand Prix České republiky, ktetý byl zařazen do seriálu mistrovství světa silničních motocyklů neboli MotoGP. Okruh má délku 5403m a obsahuje 14 zatáček. Start je v nadmořské výšce 450 mnm a převýšení trati činí 74m.
Masarykův okruh si dokázal udržet svoje postavení i v tržní ekonomice a stále patří mezi jedny z nejuznávanějších světových závodních tratí. V roce 1998 došlo k rozšíření boxů, dostavbě VIP salonků a zázemí pro závodníky. V zimě 2007 / 2008 prošla závodní dráha kompletní výměnou povrchu trati. V roce 2023 Karel Abrahám prodal Areál Masarykova okruhu podnikateli Karlu Hubáčkovi.
Zde získáte indicii E-Puzzle
A zde jsou jedny velké puzzle, kde získáte celé finální souřadnice.
Zajímavosti:
- Současný oficiální traťový rekord na novém okruhu napříč kategoriemi činí 1:36,065 min. Drží jej rakušan Ingo Gerstl ze dne 10. září 2017 s historickým vozem Formule 1 Toro Rosso STR1. Průměrná rychlost na kolo přes 202 km/hod.
- Pro srovnání: jediná Velká cena formulových vozů na brněnské trati v roce 1949 se jela na 20 kol a čas vítěze činil 2:48,41 hod. Průměrná rychlost v závodě tedy byla asi 127 km/hod. V trénincích se jezdívalo ještě rychleji.
- Globálního věhlasu ve třicátých letech dosahovaly zejména zatáčky v Pisárkách a za Žebětínem, průjezd Kohoutovicemi, ostrovačické serpentiny, vlásnička v Ostrovačicích a rovinka k vodojemu pod Kývalkou. Akční průjezdy se staly legendami, které si v cíli vyprávěli dojatí jezdci. Jen připomínám, že se jezdívalo opačným směrem.
- První obětí okruhu se dne 28.9.1934 stal Josef Brázdil na Maserati. Po průjezdu ostrovačickými serpentinami mu praskla pneumatika a sjel ze silnice. Vůz se převrhl se a jezdec byl katapultován z vozu, smrt nastala okamžitě.
- Svá jména dostaly zatáčky – Farinova, Baltisbergova, Schwantzova, Šťastného
- Na novém okruhu byla vybudována před tribunou F napodobenina levotočivé Farinovy zatáčky a na konci tribuny D je Schwantzova zatáčka, která svým tvarem kopíruje nájezd ze staré dálnice do kohoutovického stoupání, kdysi Baltisbergerovy zatáčky. První zatáčka po startu (dlouhá pravá) nese jmeno Františka Šťastného.
Zdroje: automotodrombrno.cz, mikroregionkahan.cz, motorkari.cz, s-antikvariat.cz, archiv Halky a Kamila Horkých
Děkuji Artep87, že se vzdala boje o FTF a provedla mi betatest.
Stupně vítězů: 1. parvus71, 2. pts14, 3. pamojed7