Vítejte na Přespolní malosérii keší, která se věnuje některým druhům zvířat, které můžeme vidět na našich polích, loukách a v jejich blízkosti.
Série je dlouhá přibližně 6 km a vede po polních cestách. Keše jsou klasické mikro PET obsahující logbook a tužku.
Doporučuji zaparkovat v Božci, směr okruhu nechám na Vás, není nutné jít podle čísel.
Bažant obecný (Phasianus colchicus)
je velký, pestře zbarvený pták z řádu hrabavých. Ze svého původního areálu v Asii byl člověkem uměle vysazen do Evropy, Ameriky i Austrálie. Člověkem je využíván jako okrasný pták a lovná zvěř.
Popis
Bažant obecný patří mezi středně velké druhy bažantů. Má výrazně vyvinutý pohlavní dimorfismus ve velikosti i zbarvení. Kohout dorůstá délky 75–90 cm, z toho však připadá až 40 cm na ocas, slepice měří 55–70 cm a ocas má daleko kratší, asi 25 cm. Hmotnost dosahuje 1,2–1,9 kg, kohouti mají větší hmotnost než slípky.
Rozdíly jsou patrné zvláště ve zbarvení. Peří slípky má nenápadnou, béžovou nebo světle hnědou barvu s tmavšími skvrnami ve středu jednotlivých per. Břicho je světlejší, na ocase jsou naznačeny nevýrazné proužky. Naproti tomu kohout je zbarven velmi pestře. Jeho peří má bronzový lesk, na hrudi až dočervena, proužky na ocase jsou tmavě hnědé a mnohem výraznější než u samice. Zvláště nápadné je zbarvení hlavy a krku, které je tmavě modré až černé se zeleným nebo fialovým leskem. U některých poddruhů (např. bažant tádžický a bělokřídlý) toto zbarvení přechází na hruď a břicho. Na temeni má samec vztyčitelné péřové růžky a na tvářích masité, jasně červené laloky. Na nohách má vyvinuté ostruhy. U některých poddruhů je tmavý krk od zbytku těla oddělen bílým obojkem. Bílé znaky mohou být i na ramenou a křídlech. Poddruhy se liší také zbarvením kostřece, který může být hnědý, purpurový, šedomodrý či zelený.
Rozšíření
Původní areál bažanta obecného zahrnoval větší část Asie od Gruzie a severovýchodního Turecka přes centrální Asii až do Číny, Vietnamu, Koreje a na jižní Sibiř, kde představuje hranici rozšíření řeka Amur. Vyskytuje se také na ostrovech Tchaj-wan, Hainan a Japonsko. Již v 5. stol. př. n. l. byl z tehdejší Kolchidy dovezen do Řecka a v 1. století před naším letopočtem také do Itálie. V průběhu středověku se bažant šířil Evropou na sever, v českých zemích je doložen poprvé v roce 1330, kdy nechal císař Ludvík Bavor dovézt do Mnichova bažanty z Čech. Původně byli bažanti v českých zemích chováni pouze v bažantnicích, od 19. století také ve volných honitbách. Populační trend v Česku je stabilní. Bažant představuje naši nejvýznamnější pernatou lovnou zvěř.
Biotop
Jednotlivé poddruhy bažanta obecného obývají velmi rozmanité prostředí. Na Kavkaze a Střední Asii obývá hlavně křovinaté porosty a pobřežní houštiny na březích řek. V Číně, Koreji a Vietnamu vystupuje vysoko do hor a obývá bambusové porosty. V Evropě jsou jeho životním prostředím především pole, houštiny na polních mezích a malé remízky. Žije také ve světlých lesích, na pasekách a v okolí vodních ploch.
Způsob života a rozmnožování
Bažanti jsou stálí ptáci. Kohouti začínají už na podzim vyhledávat hnízdní okrsky. Na jaře, od konce března, je obhajují před soky a shromažďují kolem sebe slípky. Žijí v polygamii. Tok probíhá na zemi, kohout při něm třepe křídly, vztyčuje růžky a roztahuje péřový límec. Ozývá se kokrhavým hlasem známým jako kodrcání. K páření, které je nazýváno ostruhování nebo ošlapování dochází ráno. Slípky si staví hnízdo na zemi, v dírách a houštinách. Snůška činí až 15 vajec, obvykle jich bývá 9–11. Slípka na ně zasedne až po snesení posledního vejce a inkubuje je 25 dnů.
Kuřata jsou nekrmivá, mají béžové prachové peří s černými skvrnami. Jsou velmi citlivá na chlad a provlhnutí. Pokud je studené a deštivé jaro, mnoho kuřat uhyne. Kuřata se v prvním měsíci života živí pouze hmyzem a pavouky, později přecházejí na rostlinnou potravu. Již ve věku dvou týdnů dokáží létat a nocují spolu s matkou na nízkých větvích. Na péči o mláďata se někdy podílí i kohout, hlavně tím, že je hlídá a odhání od nich predátory. S matkou zůstávají mladí bažanti až do září, pak se rozletují a hledají si vlastní okrsky. Zajímavým životním projevem bažanta je péče o peří, popelení v prašných prohlubních.
Potrava
Potrava bažanta obecného je smíšená. Mláďata se živí zejména hmyzem, pavouky a dešťovkami, dospělí jsou však spíše býložraví. Živí se plody, semeny i zelenými částmi rostlin. Polykají poměrně velká sousta – do velikosti žaludu. I dospělí bažanti ale chytají hmyz, dešťovky, ale také měkkýše, ještěrky a mláďata hlodavců. K rozmělňování potravy ve svalnatém žaludku napomáhají drobné kamínky (gastrolity), které polyká.
ZDROJ: Wikipedia