Tato keška je z volné série Příběhy Masarykova okruhu, která nemá přesně daný počet krabek a ani ambice být zatěžována bonusem.
Bruno Richard Sojka (5. listopadu 1909 Brno – 30.června 1951 Šternberk) byl československý automobilový závodník. Závodil jako soukromý jezdec na vozech Bugatti (1931–1938), BMW a Cisitalia (1946-1948) a na vozech Tatra (1948-1951) jako tovární jezdec.
Narodil se, studoval a žil v Brně (ulice Veveří a Zemědělská). Byl motorista tělem i duší, obdivoval auta od mládí a rok před plnoletostí začal jezdit s automobilem značky Fiat, který mu otec přivezl z Itálie. Soutěžím se začal plnohodnotně věnovat od svých 20 let. Z důvodu nedostatku financí a absence podpory od sponzorů Bruno nemohl rozvíjet své automobilové sny a byl nucen startovat se staršími modely, které byly relativně o něco pomalejší, ale díky vytříbenému jezdeckého umu brněnského pilota absolutně stačily konkurovat a Sojka tak dokázal držet krok s rivaly nejvyšší kategorie.
Sojka zaznamenával výborná umístění, z řady úspěchů se hodí vyjmenovat například druhá a třetí místa v závodech na domácím Masarykově okruhu. Stříbro a bronz bral mezi léty 1931 až 1937. Kromě tuzemského šampionátu vyrážel pokoušet štěstí za hranice vlasti, vzhledem k ekonomickým problémům se mohl světu představit pouze na vybraných tratích, mezi kterými nemohlo chybět Zelené peklo čili Nürburgring nebo berlínský dálniční okruh AVUS.
Jako amatérský závodník si vozy připravoval sám, jenom se svým mechanikem. Od roku 1932 se spojil s automobilovým závodníkem Florianem Schmidtem, majetným továrníkem z Krnova. Sojka většinou řídil Schmidtovo rychlé osmiválcové Bugatti T51A o objemu 1493 ccm. Brněnský rodák se proslavil zejména zásluhou stíhání protivníků za volanty mnohem kvalitnějších vozů novějšího data výroby. Skromný chudák ve starším voze dojížděl favority, proto obecenstvo okruhů začalo mluvit o regulérním mistrovi volantu.
Startoval také na mnoha tratích v závodech do vrchu po celé Evropě.
Od přelomu let 1948-1949 byl Sojka zaměstnán v Tatře Kopřivnice jako technický úředník, což bylo pro úřady „stravitelné“ označení pro jeho skutečnou pozici továrního, zkušebního jezdce. Kopřivnická společnost zrovna začala sériovou výrobu šestistovky a Bruno Sojka se zúčastnil zkoušek, porovnávání a ladění nově připravovaných modelů civilního zaměření. Kromě běžné konfekce se podílel i na pilování techniky sportovních provedení legendárního Tatraplanu. V červenci se na cestovním Tatraplánu T-600 účastnil Velké motocyklové a automobilové soutěže Plzeňským krajem. Byla to dvoudenní soutěž v délce 350 km se dvěma rychlostními vložkami. V obou těchto zkouškách Bruno Sojka na Tatraplánu zvítězil.
V památné Grand Prix v roce 1949 v Brně na Masarykově okruhu Bruno Sojka zvítězil na voze Tatra 602 Tatraplan Sport (čtyřválec 1952 ccm, rozvod OHV, výkon 84 k/62 kW) v doprovodném závodě o Cenu města Brna. V hlavním závodě ve Velké ceně Československa obsadil Sojka na Tatraplánu-sport 9. místo. Do historie se tak zapsal jako první československý jezdec, který se po druhé světové válce umístil v závodě Grand Prix.
Intenzivní kooperace byla výhodná pro automobilku i pro Sojku. Dříve svépomocný pilot od roku 1949 oficiálně hájil barvy Tatry, ve kterých se představil i na trati ve Šternberku. Zatáčky tratě Ecce Homo znal Bruno z místa řidiče Bugatti během jízd v letech 1933, 1936 a 1937. Po válce byla tradice burácejících motorů nad Šternberkem obnovena a z kratší zkoušky jen do vrchu vznikl plnohodnotný okruh. Měřil 9850 m a výškový rozdíl činil 200 m. Dnes už zaniklá dráha nejlépe seděla právě tatrováckým speciálům a v roce 1950 do Kopřivnice putovalo zlato díky Jaroslavu Pavelkovi a právě Bruno Sojkovi, který stanovil s vozem Tatra 607 Monopost i traťový rekord 6 minut a 21 sekund.
Druhý ročník okruhového podniku na Ecce Homo byl plný očekávání vlivem loňské dominance Tatry. Pro nadějný tým ovšem závod skončil ještě před jeho regulérním začátkem. Bruno Sojka v tréninku v prudké levotočivé zatáčce havaroval. Incident nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen, protože Tatraplan Sport T-602 opustil trať podezřelým způsobem. Sojka zatáčku najel naprosto nestandardně po vnitřní straně, jel hodný kus téměř až příkopem a posléze byl nadhozen o nízkou hromádku. Téměř kolmo proletěl zatáčkou, rozjetý roadster narazil kolmo na patník, udělal salto, převrátil se koly vzhůru a rozdrtil jezdce pod sebou.
Experti laborují s možnou srážkou pilota a letícího ptáka, další spekulací je nevolnost, zdravotní či technický problém. Záhadu podporuje i následné dění po smrtelné nehodě. Jakmile se situace lehce uklidnila, dojel Adolf Veřmiřovský s potlučeným Tatraplanem zpět do Šternberka. V případě dramatického selhání stroje by nic takového nemohlo proběhnout, na jízdu například bez brzd byl kopec nad hradem příliš prudký.
Datum 30. 6. 1951 zůstává černým písmem zapsané do minulosti Ecce Homo. Za místem prokletí byl postaven kamenný pomník a jako vzpomínka na nadaného Bruna Sojky byla jeho jménem nazvána jedna z nejnáročnějších zatáček. Brněnský rodák nás opustil ve svých 42 letech.
Na paměť Bruna Sojky se každoroční závod historických automobilů Ecce Homo Historic jezdí jako Memoriál Bruno Sojky.
Sojka byl také mnohokráte oceněn odznakem Sportovní komise Autoklubu Republiky Československé.
Zdroje: wikipedia, auto.cz, vendyatelier.cz
Děkuji své dceři ze Segra-teamu, že se vzdala boje o FTF a provedla mi betatest.
Stupně vítězů: 1.parvus71, 2.pts14, 3.pamojed7