Skalní útvar zvaný "Ďáblův kámen" (dříve Teufelstein) leží na katastrálním území obce Libochovany, asi 1 km jihovýchodně od ní. Zde - N50° 33.369 E14° 02.942. Jedná se o výraznou vyvýšeninu na severním okraji náhorní plošiny vrchu Hrádek, tvořící značnou část pravobřežní části tzv. České brány v údolí řeky Labe severně od Lovosic. Na novějších turistických a topografických mapách není, na rozdíl od některých starých, nijak vyznačen. (Radoň 2006)
Přístup: Od parkovište se vydáme po zelené turistické značce až ke kapli Navštívení Panny Marie N50° 33.166 E14° 03.394. Zde odbočíme doprava po louce dojdeme až ke skalnatému a zarostlému vrcholu "Čerťák". N50° 33.369 E14° 02.942 toto jsou souřadnice našeho cíle.
Tato skála, označovaná také jako "Čerťák" nebo "Ďáblův dráp", dosahuje nadmořské výšky 248 m n. m. Je tvořena středně zrnitou granát-muskovitickou ortorulou, která se navzdory svému prvohornímu stáří vyznačuje poměrně celistvým a čerstvým vzhledem.
Jedinečný tvar tohoto skalního masivu je dokladem různých geologických procesů, které se odehrávaly zejména ve čtvrtohorách. Unikátnost lokality, kromě tvaru samotného, dokládá dále například přítomnost pouštního laku, výskyt netypických útvarů ve tvaru zaťatých drápů nebo vzácné eolické formy reliéfu, které dávají skále vzhled tzv. "hrance". To vše jsou fenomény, se kterými se na jiném místě v Českém středohoří nesetkáte!
Téma Earthcache
Cílem této Earthcache je provést lovce "životem" této horniny, od jejíhož zrodu až do současnosti uběhlo již několik stovek miliónů let. Během plnění otázek se dozvíte, jak je možné, že velmi stará prvohorní metamorfovaná hornina vystupuje jako ostrůvek mezi mladšími vulkanickými horninami Českého středohoří, a jaké geologické pochody daly skalisku jeho unikátní tvar. Přitom blíže prozkoumáte nejvyšší partie skalního masivu a zdokumentujete nejrůznější geologické fenomény, které lze na skále pozorovat. Na závěr trochu protáhnete svá těla, přičemž provedete terénní měření puklinových systémů a zdokumentujete v detailu ony pověstné "drápy".
Jelikož se jedná o Earthcache s obtížností D5/T5, bude potřeba si osvojit také geologickou historii celé širší oblasti, jejíž znalost je nezbytná pro pochopení procesů, které zformovaly lokalitu samotnou. Bez toho by to bylo, jako kdybyste nutili prvňáčka vypočítat kvadratickou rovnici, aniž by ještě uměl malou násobilku, neřku-li do deseti napočítat 
. Všechny teoretické otázky lze zodpovědět po důkladném nastudování jak první obecnější části listingu, tak i druhé části, která rozebírá jednotlivé geologické úkazy na lokalitě samotné, ve většině případů i v kombinaci s vlastním terénním pozorováním. Otázky jsou koncipovány tak, že se musíte i zamyslet, použít vlastní selský rozum, a ne jen slepě kopírovat text z listingu. Pro splnění posledních dvou úkolů bude nutné použití lezeckého vybavení pro slanění, měřítka (nejlépe vysouvacího metru) a fotoaparátu/mobilu.
Otázky a úkoly jsou pro přehlednost uvedeny až na konci listingu.
Geologický vývoj oblasti
Prvohory
V oblasti České brány (Porta Bohemica) na povrch vystupuje ostrůvek vyvřelých (magmatických) a přeměněných (metamorfovaných) hornin prvohorního stáří, které tvoří geologické podloží Českého středohoří. Souhrnně se tyto podložní horniny označují termínem krystalinikum. Krystalinikum České brány je součástí většího geologického celku označovaného jako krušnohorské krystalinikum. Vznik těchto krystalinických hornin je datován do období variského (hercynského) vrásnění, které probíhalo přibližně před 390 až 310 milióny let. Tehdy tato oblast díky působení vysokých tlaků a teplot prošla poslední intenzivní metamorfní přeměnou.
Druhohory
V druhohorách v období svrchní křídy (cca před 100–84 milióny let) bylo celé území severních Čech zaplaveno mořem. Přitom se na krystalinických horninách usazovaly mocné vrstvy sedimentárních hornin, zejména pískovců.
Na konci druhohor pak započalo alpinské vrásnění, při kterém došlo ke kolizi africké, arabské a indické tektonické desky s deskou eurasijskou, přičemž došlo k vyvrásnění významných pásemných pohoří, jako jsou např. Alpy, Karpaty nebo Himálaj. Český masiv byl vrásněním zasažen pouze nepřímo. Došlo k jeho popraskání, přičemž se aktivovaly některé zlomové struktury. Podél těchto zlomů se pak rozlámané kry masivu začaly pohybovat (tzv. saxonská tektogeneze).
Třetihory
Klíčovým okamžikem třetihor pro oblast Českého středohoří je aktivace velkého zlomu, který je známý pod označením ohrárecký (oherský) rift. Jeho průběh kopíruje tok řeky Ohře od západních Čech a poté pokračuje až směrem ke Šluknovskému výběžku. Jako odpověď na alpinské vrásnění se od sebe obě kry, jež zlom odděloval, začaly pomalu vzdalovat. Prostor mezi nimi se postupně ztenčoval, jako když napínáte váleček modelíny. V zóně oslabení pak došlo k vyklenutí astenosféry, což je polotekutá vrstva žhavé hmoty v zemském plášti, na níž spočívá litosféra. Pukliny vzniklé při extenzi zemské kůry se tak začaly plnit magmatem, které poté vystupovalo přes křídové usazeniny k povrchu, a nastala zde sopečná činnost. Ta dala vzniknout mimo jiné i Českému středohoří. Hlavní vulkanická fáze spojená se vznikem zdejších sopečných vrchů probíhala zhruba před 42–16 milióny let.
Čtvrtohory
I ve čtvrtohorách (období před 2,6 milióny let do současnoti) zde stále pokračovaly, a i dodnes pokračují dozvuky alpinského vrásnění. Český masiv se totiž neustále vyzdvihuje. Tento pohyb v kombinaci s erozí, tedy rozrušováním a odnosem horninového materiálu na povrchu, umožnil obnažení i velmi starých a hluboko uložených hornin krystalinika.
A právě ortorula z Čerťáku je jedním z němých svědků tohoto dlouhého a pestrého geologického vývoje.
Ortorula na Čerťáku
V prvohorách zde probíhala intenzivní magmatická aktivita, kdy ve velkých magmatických krbech krystalizovaly hlubinné vyvřeliny žulového složení. Magma si ale z krbu obvykle hledá cestu k povrchu, k čemuž využívá oslabené zóny. Pokud se magmatu podařilo vystoupat až na povrch, došlo k sopečné erupci a k výlevu lávy. Jejím utuhnutím vznikla hornina s názvem ryolit, který můžeme nalézt na protějším břehu Labe u Malých Žernosek. Pokud však odžilek magmatu nedoputoval po puklině až nahoru, ale utuhnul již pod povrchem, označuje se vzniklé těleso jako žíla.
Ďáblův kámen je tvořen právě jednou takovou žílou. Žíla se poměrně rychle zchladila od okolních hornin, proto minerály neměly dostatek času vykrystalizovat do větších velikostí. To může vysvětlovat, proč je zdejší hornina jen středně zrnitá, zatímco typicky známé žuly z Českého masivu bývají nejčastěji hrubozrnné. Metamorfní procesy, které postihly horninu při postupujícím vrásnění, setřely původní vzhled žuly a daly vzniknout přeměněné hornině, která se označuje termínem ortorula. Zatímco původní žula byla tvořena zejména křemenem, živci a tmavou slídou (biotitem), při metamorfóze na ortorulu v hornině vykrystalizovaly navíc také usměrněné lupínky světlé slídy (muskovitu) a granáty. Velmi pravděpodobně se jedná o železem bohaté granáty, které se označují jako almandiny. Ty se ale chemicky i vzhledově liší od proslulých českých granátů (hořčíkem bohaté pyropy), které se v Českém středohoří těží.
Typickou vlastností ortorul obecně je tzv. foliace. Jedná se o paralelní usměrnění strukturních ploch horniny, které je dané orientací horninotvorných minerálů, zejména slíd (viz obrázek). Foliace podmiňuje vznik systému puklin, podle něhož se hornina může rozpadat. Pro lepší představu si vzpomeňte třeba na známou pokrývačskou břidlici, která se velmi snadno vylamuje v tenkých destičkách – to proto, že se vyznačuje extrémně silnou foliací. Na této lokalitě je ale foliace v ortorule vyvinuta pouze slabě, což může být jedním z důvodů, proč má skalní blok poměrně zachovalý kompaktní tvar. I přesto se zde ale objevují poměrně výrazné systémy puklin, které můžete v průběhu plnění Earthcache blíže prozkoumat.
Relativní čerstvost horniny pak může být způsobena říční (fluviální) erozí proudem původního toku řeky Labe. Tento proces si můžeme zjednodušeně představit jako omílání oblázků v potoce. Tato eroze se odehrávala v době, než ve starších čtvrtohorách došlo k výzdvihu Českého masivu a k intenzivnímu zařezávání toku řeky (antecedence) až do podoby charakteristického kaňonovitého údolí, které dnes poeticky nazýváme jako Porta Bohemica (Brána Čech). K tomu došlo pravděpodobně během doby meziledové, kdy bylo koryto řeky dostatečně zásobeno vodou z odtávajícího zalednění, a mělo tak sílu zařezávat se do svého krystalinického podloží.
Dalším unikátním fenoménem, který lze na Čerťáku pozorovat, jsou neobvyklé tvary skalního masivu s nápadně ostrými hranami a vyhlazeným povrchem. Takto vymodelovaný kámen bývá proto označován jako "hranec“. Ke zformování skály do této podoby došlo v důsledku působení větru (tzv. eolická eroze) ve starších čtvrtohorách, kdy zde panovalo suché, téměř až pouštní klima. Silný vítr s sebou unášel drobná zrna písku a při prudkých nárazech větrem nesených zrn do bloků ortoruly docházelo k postupnému obrušování jejich návětrné strany. Část skaliska je také pokryta tenkou vrstvičkou mineralizace, která se označuje jako pouštní lak. Ten vznikal díky vzlínání mineralizovaných roztoků na povrch skály, které se za vysokých teplot následně odpařovaly a vykrystalizovaly v podobě tmavě lesklé krusty, jenž dodává hornině téměř dokonale hladký vzhled. Pouštní lak zpravidla vzniká rovněž na návětrných stranách masivu. Díky němu se na povrchu skal téměř nevyskytují porosty mechů a lišejníků, jelikož je pro ně obtížné se zde uchytit.
Pozorný návštěvník si může ve skále povšimnout také záhadných prohlubní, které mohou připomínat otisky drápů. Právě díky nim získal kopec svůj název Ďáblův dráp, jelikož podle pověsti do skály zatnul drápy čert (zároveň i ostře vytvarované vrcholky rozeklané skály mohou připomínat drápy). Jinému pozorovateli mohou prohlubně tvarované jako stříšky připomínat runové písmo, proto se skále někdy lidově říká také „Runový kámen“. Původ těchto otvorů nebyl vědecky dosud zcela objasněn. Nejpravděpodobnější vysvětlení se zdá být to, že se zde naakumulovaly méně odolné krystaly živců, které se důsledkem zvětrávání vydrolily z kamene a zanechaly v něm tyto charakteristické prohlubně.
Místní ortorula byla pro svou kvalitu koncem 19. století neoficiálně dobývána pro účely výroby skla v Ústí nad Labem. Později byl na severním úpatí Čerťáku otevřen kamenolom, který svou neregulovanou těžbou málem ohrozil tento unikátní skalní útvar. Těžený kámen byl díky své pevnosti a odolnosti vůči zvětrávání využívín pro vodní stavby. V roce 1933 se hranice lomu přiblížila přímo pod Ďáblův kámen a hrozilo, že se při dalším odstřelu skalní blok nenávratně zřítí. Ochránci přírody se proti těžebnímu postupu začali bouřit a začali hledat úřední podporu pro zachování tohoto unikátního skalního útvaru. Naštěstí se nakonec podařilo těžbu zavčas zastavit, a proto můžeme krásu tohoto místa obdivovat dodnes.
V posledních letech získala skála ještě další příhodný název, a sice "Mravenec“. Pokud navštívíte lokalitu v letních měsících, nejspíše se sami přesvědčíte o původu tohoto jména. Ano, lokalita je hojně obývána mravenci, obdobně jako na sousedním vrchu Strážiště (viz cache GC1KE1Z).
Otázky (odpovědi lze nalézt studiem listingu v kombinaci s terénním pozorováním)
1) Kde se vzala ortorula mezi vulkanickými horninami Českého středohoří?
2) Vysvětlete, proč je hornina relativně kompaktní a nerozpadá se.
3) Charakterizujte zrnitost horniny v nejvyšším bodě skály. Popiště např. velikost minerálních zrn a jejich uspořádání/rovnoměrnost – jsou zde např. nějaké krystaly výrazně větší než okolní základní tkáň (matrix)?
4) Popište geologický proces, díky kterému má hornina takovouto netypickou zrnitost.
5) Které dva kvartérní procesy daly vzniknout finální podobě skaliska?
6) Určete, na které světové straně je nejzřetelněji patrný pouštní lak. Pokuste se zdůvodnit, proč tomu tak je.
7) Měření viz přiložená fotodokumentace. Všechny naměřené údaje v cm.
8) Pořízení fotografie "drápů" plus nějaký předmět. Vložit k logu. Bez tohoto snímku nebude log uznán.
Odpovědi na otázky pošlete prosím na e-mailovou adresu skrmickova@seznam.cz. Kešku lze zalogovat až po odeslání správných odpovědí. Logy bez odeslání odpovědí budou smazány, nezapomeňte se tedy při jejich posílání podepsat svým kačerským nickem. V případě lovu ve větší skupině stačí, když odpovědi zašle pouze jeden z vás. V tomto případě ale do e-mailu uveďte přezdívky všech zúčastněných lovců.
V terénu vás čeká slanění, měření viz foto A,B,C,D, pořízení fografie viz vzorové foto.
Začátek měření, pravá strana pukliny a následuje foto kde skončit měření vlevo.
Povinné foto, třeba přístroje GPS nebo špičku své boty. Viz předloha va spodním snímku. Mužete i udělat selfie, nebo vyfotit nějaký předmět (třeba karabinu), jen musí být v pozadí vidět ony "drápy".
Zdroje
- Česká geologická služba (1998): Databáze významných geologických lokalit: 4324. – www.lokality.geology.cz/4324. 27. 6. 2024.
- Douglass, J. (2004): John Wesley Powell (1834–1902) and Antecedence proposed 1875. –www2.paradisevalley.edu/~douglass/v_trips/grand_canyon/introduction_files/Part2.html. 28. 6. 2024.
- Dumas, S. (2020): Bilingual glossary of geology. – www.geologyglossary.uottawa.ca/geodictio_fr/termdetail120d.html?lang=en&id=302. 28. 6. 2024.
- Kuboušková, S. (2018): Vývoj izotopů Pb ve svrchním plášti Českého masivu. – MS, diplomová práce. Masarykova univerzita, Brno.
- Mlčoch, B. & Skácelová, Z. (2006): Geologická exkurze po Českém středohoří a „oherském riftu“ 8. 8. 2006 v rámci projektu GA AV ČR „Model svrchní kůry oherského riftu a jeho okolí“. – Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR, v. v. i., Praha.
- Radoň, M. (2006): Zajímavé skalní útvary v Českém středohoří. – Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích, 26, 239–270. Teplice.
- Svoboda, J. (2017): Zázračné České středohoří. Imagine Media, Ústí nad Labem.
- Ulrych, J. – Dostal, J. – Adamovič, J., – Jelínek, E. – Špaček, P. – Hegner, E. & Balogh, K. (2011): Recurrent Cenozoic volcanic activity in the Bohemian Massif (Czech Republic). – Lithos, 123, 133–144. Amsterdam.
- Vávra, V. (2013): Metamorfované horniny – obecné informace. – www.atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/obecne_obr/metam_obr5.html. 28. 6. 2024.
POZOR! Rád bych připomněl, že je potřeba znalost lezecké techniky!!! Nepodceňujte terén! Hlavně opatrně!!!
Na závěr bych rád tímto poděkoval geocacherce ZOSK, za perfektní pomoc s textovou částí této keše.