Co je zde dnes a jak to tu vypadalo dříve? Zkusme trochu nakouknout pomyslným oknem do minulosti. Kdyby se našel někdo, kdo by měl o místu nějaké další informace a nebo zajímavé fotografie ať mě prosím kontaktuje - doplním je do listingu.
Ústřední dílny Rustonka
KDY: ve čtvrtek 22.8.2024 v 17:30 (zdržíme se do 18:30)
KDE: na výchozích souřadnicích, které jsou asi 20 m od paty bývalého komína
Rustonka je bývalá strojní továrna, která se nacházela na rozhraní Libně a Karlína v místě zvaném Švábky. V letech 2006 až 2007 byl areál kompletně odstraněn, až na budovu kotelny s vysokým osmibokým komínem pocházejícím z poloviny 19. století. Tehdejší plány počítaly s tím, že se tato část dochová, ale koncem února 2014 byl odstraněn i tento poslední zbytek. Projekt investora byl nakonec upraven, což je nesmírná historická ztráta. Dnes už tu nalezneme pouze ulici U Rustonky a moderní kancelářský komplex.
Původně se na místě nacházela přádelna Švábky. Strojírna bratří Edwarda a Jamese Thomasových sem byla přesunuta ze Starého Harcova (dnes část Liberce) v roce 1832.
V roce 1850 továrna přešla do majetku významného britského podnikatele Josepha Johna Rustona (1809 - 1895), jehož příjmení pak zůstalo navždy spjato s tímto místem. Joseph Ruston byl britský konstruktér a podnikatel.
Joseph Ruston se s bratry Thomasovými osobně znal, protože při blízkosti této strojírny měl časté obchodní kontakty. V červenci 1850 se Ruston se společníkem Davidem Evansem rozhodl strojírnu odkoupit. Evans byl tehdy úspěšný podnikatel a schopný konstruktér parních strojů, od roku 1835 i společník významného pražského továrníka Breitfelda.
V této době v továrně pracovalo více než 150 dělníků a výroba se rozšířila na o stavbu parníků, parních říčních bagrů, později i na výrobu remorkérů a válečných člunů, které dodávala Labské paroplavební společnosti v Drážďanech a oběma pražským paroplavebním společnostem.
Po krátké době, asi kolem roku 1854, však ze společného podniku nazvaného zpočátku „Strojírna Ruston a Evans“ vystoupil. Snad měl jiné představy o výrobním programu strojírny. Firma byla proto přejmenována na Ruston a spol. Ještě téhož strojírna zhotovila pro nově založenou severoněmeckou paroplavební společnost čtyři železné remorkéry a šest železných válečných člunů. Strojírně patřily loděnice na Dunaji, nejprve v Klosterneuburgum potom ve Floridsdorfu u Vídně. Ve strojírně nejvíce převažovala výroba parních strojů a kotlů, zařízení pro cukrovary, doly a hutě.
Od roku 1858 vyráběla také parní lokomobily a od roku 1863 i parní turbíny. Ještě v témže roce se výroba rozšířila i na výrobu železných konstrukcí.
Některé z těchto konstrukcí stojí dodnes. Jedná se například o střešní konstrukci pražského Rudolfina, jedno pole Vyšehradského železničního mostu či některé objekty na Pražském výstavišti. Z jichž neexistujících významných konstrukcí to jsou Rudolfova lávka a řetězový most Františka Josefa I.
Tato strojírna jako první v monarchii začala v licenci vyrábět parní stroje s rozvodem páry podle systému amerického inženýra Corlisse, čímž ukončila dlouhotrvající období domácí výroby zastaralých nízkotlakých parních strojů s malým výkonem. Koncem šedesátých let počet zaměstnanců vzrostl na počet přibližně 350.
Jeden z nejstarších průmyslových závodů v Praze využíval přilehlý vodní kanál ramene Vltavy, pro přepravu těžkých kusů. Karlínský přístav byl tehdy důležitým logistickým bodem v přepravě až do Hamburku, a poté námořními loděmi do světa. Později do továrny také vedla železniční vlečka z železniční stanice Praha-Libeň dolní nádraží na dnes již zrušeném úseku trati Rakouské severozápadní dráhy.
V roce 1869 Joseph Ruston strojírnu prodává a k 1. červenci podnik mění název na Pražská akciová společnost. Strojírna pokračovala ve výrobě parních strojů, strojního zařízení, pro cukrovary, doly, hutě a válcovny železa. Dále po několikaleté přestávce obnovila stavbu lodí. V následujících letech byla výroba rozšířena o stavby petrolejových rafinerií, vodárenských stanic s vodovodními sítěmi, přenosných drah pro vojenské, ale i průmyslové účely, pro lesní a zemědělské.
Roku 1891 dosáhla zastavěná plocha strojírny 42 tisíc metrů čtverečních. Podnik tvořily objekt strojírny se soustružnou, zámečnickou dílnou a montovnou, dílna pro polní dráhy, kovárna, truhlárna, slévárna železné litiny se čtyřmi tavícími pecemi na roční výkon 25 tisíc centů, slévárna mosazi, kotlárna s roční produkcí téměr 100 kotlů, mostárna, loděnice a budovy skladů a kanceláří. Bylo tu možné vyrobit více než tisíc metrů kolejnic za den.
Pro nedostatek zakázek v roce 1910 firma zaniká a budovy kupují Elektrické podniky.
Od roku 1912 sloužila bývalá Rustonka jako Ústřední dílny Elektrických podniků královského hlavního města Prahy. A otevírá se zde další kapitola z historie tohoto místa. Prováděly se zde opravy tramvajových vozů, autobusů i pomocných vozidel, kolejových i nekolejových.
Další informace a fotografie naleznete zde: GC4Y3KX
Tak zase někdy příště na viděnou.