Tato keška je z volné série Příběhy Masarykova okruhu, která nemá přesně daný počet krabek a ani ambice být zatěžována bonusem.
Tato keš není o žádném známém závodníkovi, ale o jedné obyčejné ale potřebné věci.
Postupem času u přírodních okruhů stále vzrůstaly nároky na jejich bezpečnost. Tak byly například vybudovány zpomalovací retardéry při vjezdu do Bosonoh a před Baltisbergrovou zatáčkou (kousek od křižovatky „U prasat“ pod Farinou). Do dnešního dne jsou zde patrné asfaltové zálivy, využívané jako parkoviště.
Na vybraných úsecích před každými závody dělníci namontovali do připravených děr svodidla. A při motocyklových závodech, aby pády tolik nebolely, přidávaly se před svodidla ještě balíky slámy. Nebylo to nic moc, ale výrazně lepší než kovová svodidla. Balíkama byly také obestavěny domy, elektrické sloupy a další kandelábry poblíž trati.
Po konci závodů, hned jak byla trať v neděli odpoledne otevřena pro veřejnost, se začaly balíky slámy sbírat na naklaďáky. S tichým souhlasem pořadatele si místní přijeli a „pomohli“ s odvezením balíků. Někdo s vozíkem, někdo s valníčkem za malotraktorem TK14…
Můj děda v neděli v podvečer přifoukl na naší rikši pneumatiky a jeli jsme k trati pro slámu. Ta se použila jako podestýlka pro králíky, slepice a vydržela po celý rok. Naložil jeden nebo dva balíky a pak mě s úsměvem za pomoc odměnil: „No tak si naskoč, Fanóšku“. A já jel až domů na balíku slámy jako král.
Doma v průjezdu babička balík rozřízla, rozhodila a pak jej v ošatkách na zádech na několikrát vynesla až na horní půdu.
Ke keši: I když je keš v lesích, panuje to celkem rušný provoz. Prosím o nenápadné chování neboť skrýš je na viditelném a nestandardním místě. Zatlačit zespodu, po zalogovaní dát proti sobě rysku na balíku a magnet na petce. Spojí se samovolně.
Stupně vítězů: 1.Lugiaa + N.o.e + Sinuhet, 2. SAKULPOL, 3.vanipe