Tato keška je z volné série Příběhy Masarykova okruhu, která nemá přesně daný počet krabek a ani ambice být zatěžována bonusem.
Závodní historie sajdkár v podobě mistrovství světa se začala psát v roce 1949. Z počátku se jednalo o upravené motorky s přimontovanou sajdou a přidáním kapotáže.
V roce 1953 prošly rámy kompletním přepracováním, aby více vyhovovaly postranním vozíkům. Výška sedadel byla snížena do té míry, že řidič nyní seděl v poloze napůl na břiše, to umožnilo použití jednodílné kapotáže. Postupně se rám motocyklu a postranní vozík spojily a vytvořily jediný rám stroje. Tato konstrukce bez zásadních změn vydržela čtvrt století.
Na konci sedmdesátých let byl vytvořen stroj s nožním ovládáním, volantem a spolujezdec v něm pouze seděl. Organizace FIM musela reagovat rozdělením na tradiční sajdy a prototypy.
Tyto dvě kategorie byly v roce 1980 zrušeny a sjednoceny se základními pravidly: poháněno smí být pouze jedno (zadní) kolo, řiditelné smí být pouze jedno (přední) kolo, a to pouze řídítky a je vyžadována aktivní účast spolujezdce.
Na přelomu tisíciletí byly sajdkáry vyřazeny ze seriálu Grand Prix mistrovství světa a mají svůj vlastní šampionát. Stále je ale u nás možnost tyto stroje vidět na okruzích v Mostu i v Brně, na přírodních okruzích (např. Hořice, Slovácko) nebo při závodech do vrchu.
Poslední desítky let se ustálil posed a pohyb obou jezdců na sajdkáře. Řidič klečí před motorem s rukama u předního kola a spolujezdec se pohybuje po plošině vzadu. Tím přenáší svou váhu zleva doprava a zepředu dozadu, aby získal trakci. Spolujezdec si také obvykle všimne jako první nějakého problému s motorem neboť „tancuje“ nad ním. V současné době je řidič nazýván Pilot a spolujezdec Monkey (opice).
Balanc spolujezdec drží díky třem bodům: pomocí nohou zaklesnutých v rámu, dále rukou přidržujících se madel, a také sliderů připevněných na kombinéze. (Slider je výměnná asi dvoucentimetrová destička, která se vkládá do kombinézy nebo se k ní přichycuje suchým zipem). Ramenní a loketní slidery bývají důležitější s přibývajícími koly, kdy spolujezdci ubývají síly. Ten se opravdu opírá částmi těla o asfalt, to vše s hlavou deset centimetrů od vozovky nebo patníků.
Při jízdě na rovině je vhodné se co možná nejvíc schovat za pilota. Jednak se tím zlepšuje aerodynamika, ale také se tím odlehčí kolo sajdy a ta pak má nižší valivý odpor. Když pilot brzdí, musí být spolujezdec co nejdéle zapřený o madla, a až ve chvíli, kdy uslyší, že pilot přestal brzdit, může sajdu opustit a začít vyvažovat. Pokud je vozík na levé (není podmínkou) straně stroje, což je častější u britských strojů, pro spolujezdce jsou jednodušší pravé zatáčky, ve kterých se opře o kryt motoru sajdy za pilotem a nemusí vyrovnávat její balanc. O to tvrdší šichtu má ale v zatáčkách levých! V nich je naopak potřeba co nejvíce z vozíku vylézt a zaujmout co nejnižší pozici nad vozovkou.
Řev minimálně utlumeného motoru, pískání kotoučových brzd, slidery drhnoucí o asfalt či o rozorávající trávník u trati, rychlosti dosahující na přírodních tratích i 150 km/h… Nic pro slabší povahy.
Komunita sajdkáristů je hodně uzavřená, celosvětově se v ní pohybuje maximálně 300 závodníků. Většina těch nejlepších sídlí ve Velké Británii. V současné době staví silniční sajdkáry 3 výrobci – největší podíl patří britské manufaktuře LCR, zbytek zásobuje německá firma ARS a nizozemská RCN. V zásadě se nejedná o motorku s postranním vozíkem, konstrukce se mnohem více inspirovala technologií závodních aut. Základem je čtyřhranná šachta snýtovaná z eloxovaných hliníkových plechů a vyztužená vysokopevnostním lepidlem, k níž se přišroubují agregáty jako zavěšení kol, uchycení motoru nebo řízení. Kompletní stroj vyjde zhruba na 55 000 eur. Svařování se moc nepoužívalo, spíše pájení mosazí, to lépe pohlcovalo vibrace.
Pneumatiky, automobilového typu, jsou 13palcové, s plochým desénem, o šíři cca 40 cm a hustí se na 0,7barů. Sada těchto pneumatik jediného výrobce Avon stojí necelou tisícovku eur, přičemž za závodní víkend se takové sady spotřebují tři.
Nejrozšířenější motor Yamaha 600ccm o výkonu 125 koní točí až 15800 ot/min a pracuje na hranici svých možností. Musí utáhnout minimální předepsanou hmotnost sajdy (včetně posádky to činí 370 kg) a bez kompletní generálky vydrží pouze 2000km. Což jsou 4 závodní víkendy. Přesto se jedná o jednu z nejlevnějších motoristických silničních disciplín.
Brzdou umístěnou na pravém řídítku se ovládá přední kolo, „nožní brzdou“ se ovládají najednou všechny tři kola, přičemž vzájemný brzdný poměr lze ventilem měnit a upravovat. Řídítka jsou zkosená šikmo dolů a pilot díky šířce přední pneumatiky se s řízením celkem pere.
Sajdkáry a Brno
Velmi atraktivní a divácky vděčné závody sajdkárů byly vždy na Masarykově okruhu vyvrcholením závodní neděle. V Brně se poprvé sajdy jely v roce 1958 a od tohoto roku až do roku 1960 měly závody vždy stejného vítěze - Florian Camathias ze Švýcarska. Bohužel hned první ročník byl poznamenám tragickou nehodou posádky Drion-Stollová při níž oba zahynuli. Událost připomíná pomníček nedaleko odsud poblíž světelné křižovatky mezi Žebětínem a Kohoutovicemi a i blízká keška Last lap.
Po desetileté odmlce se sajdkáry vrátily na okruh v roce 1970 a vydržely na něm až do jeho konce. Poté se přestěhovaly i na nový okruh a zde se jezdily až do roku 1995.
V našich mladých letech byla nejslavnější dvojice Rolf Biland a Kurt Waltisperg ze Švýcarska. Ti opravdu jezdili famózně a Biland vyhrál celkem 82 Grand Prix a získal 7 titulů mistra světa. V Brně dokázali zvítězit desetkrát, jako jediní na starém i novém okruhu. Před nimi je jen Max Biaggi s 11 prvenstvími v MotoGP.
Ke kuriozní situaci došlo v roce 1983, kdy posádka Michel-Monchaud jela s obřím náskokem v čele závodu. Rozradostněný spolujezdec Monchaud v posledním kole za Veselkou již zdravil diváky. Ve stejné chvíli pilot Alain Michel však přidal plyn a jeho spolujezdec ze sajdy vypadl. Těžko říci, kdy to pilot zjistil…. Cílem sice projel jako první, ale posádka byla diskvalifikována.
Při „tajné přesplotové“ návštěvě“ depa jsem měl možnost sajdu vidět zblízka. Na první pohled se jednalo o odřený a zamaštěný shluk trubek s malým kouskem ošoupaného plechu jako pracoviště spolujezdce. Musel jsem obdivovat na jak malém prostoru musí kopilot vyvažovat. A ta obří zadní guma…
Zdroje: Wikipedia, motoforum.cz, ceskymotorsport.cz, motorkari.cz, motormix.cz, Bernd Fischer
Ke keši:
Nemusíte nic dlouze gůglit, stačí si přečíst listing.
Finální souřadnice naleznete na:
N 49° 11.ABC E 16° 30.DEF
A: Ve kterém roce se konal první světový šampionát v sajdkárách?
1. 1945 – A=7
2. 1949 – A=8
3. 1953 – A=9
B: Pilot sajdkáry v dnešní době na stroji:
1. sedí jako na motorce – B=6
2. klečí před motorem – B=7
3. leží na zádech – B=8
C: Spolujezdec má obvykle přezdívku:
1. závaží – C=3
2. baťoh – C=8
3. opice – C=0
D: Co znamená v motorismu slider?
1. navigační pomůcka s vyznačením levých zatáček – D=2
2. výměnný chránič na kombinézu – D=5
3. smyk sajdkáry na olejové skvrně – D=9
E: Sajdkáry mohou mít postranní vozík:
1. pouze vpravo – E=1
2. pouze vlevo – E=6
3. je to jedno – E=9
F: Pilot Rolf Biland v Brně s různými spolujezdci zvítězil:
1. 5x – F=1
2. 10x – F=4
3. 15x – F=8
Děkuji své ženě ze Segra-teamu, že se vzdala boje o FTF a udělala mi betatest.
Stupně vítězů: 1.pts14 + Sinuhet, 2.zdenekbf, 3.Gisbourne + Grizwoold