CS: Lesní zajímavost v trase čerstvé naučné stezky
EN: Trees scarved fifty years ago for their resin are
Smolaření v kosteleckých lesích
Keška vás dovede k místu, kde jsou na dvou borovicích patrné podivné dolů sbíhající se řady zářezů. Jedná se o pozůstatek těžby smůly patrně na konci 70. let 20. století. Ke keši se nejlépe dostanete od waypointu parkoviště v protisměru k trase nové naučné stezky. Cesta vede po široké lesní cestě je poměrně dobře schůdná či sjízdná.
Velké poděkování za inspiraci a vytěžitelný listing 
SMOLARENI V LESICH (GC78C7H) váženému geokolegovi Klajzi.
Smolaření - těžba smůly
Na některých místech v našich lesích můžeme ještě dnes nalézt zbytky po dřívější velice nešetrné těžbě pryskyřice ze stojících stromů - po starém smolaření. Přitom nejčastěji bývají v té nejcennější oddénkové části staré borovice, které jsou proto napadány hnilobou a tak dochází ke znehodnocení dříví.
V minulosti bývala přírodní pryskyřice velice hledanou surovinou, její těžbou bylo zaměstnáváno několik specialistů - smolařů, jejich řemeslem, dnes již zapomenutým, bylo tedy smolaření. I když tento zdroj obživy řady lidí na venkově prakticky zanikl během 19. století s rozvojem průmyslu, docházelo u nás k jeho vzkříšení v průběhu 2. světové války a i po roce 1945 z ryze ekonomických důvodů - a to přes četné protesty lesníků. Dokonce státní hospodářské plány v období tzv. socialismu u nás jmenovitě předepisovaly těžbu i dodávku přírodní pryskyřice. Naštěstí dnes již smolaření v našich lesích připomínají jen poškozené staré stromy.
Těžba pryskyřice neboli smolaření je získávání pryskyřice ze živých jehličnatých stromů. Pryskyřice se těží tím způsobem, že se stromy úmyslně zraňují a tím se vyvolává ronění pryskyřice, která se zachycuje a pak dál zpracovává". V minulosti patřilo smolaření mezi tzv. vedlejší lesní výtěž a smůlu pro svoji práci potřebovali ševci, jircháři, bednáři a další řemeslníci. Smolaření a smolaři jsou u nás doloženi již od 13. století.
V minulosti poznal každý hned smolaře podle vzhledu. Protože se dá smůla jen velice těžko smýt a ještě se na ni nalepují další nečistoty, patřili tito staří řemeslníci k těm nejšpinavějším obyvatelům vesnic nacházejících se poblíž nebo i uvnitř lesů. A není zase tak dávno, kdy na venkově matky říkaly svým dětem, že jsou tak zašpiněné jako smolaři - prostě "zasmolené", což občas používáme ještě i dnes.
[Last listing update: 01.09.2024; ištván; unsaved]