„Disciplína, která podporuje sociální změny a rozvoj, společenskou soudržnost a která posiluje a osvobozuje lidi…Sociální práce se zabývá lidmi a způsoby řešení životních nesnází…Sociální práce usiluje o zlepšení osobní pohody“ (výňatek z globální definice sociální práce, ISFW)
Dá se říci, že v lidské historii vždy existovali lidé, kteří potřebovali pomoc a zároveň existovali ti, kteří potřebnou pomoc nabízeli (Gambrill, 2013). Pohled na toho, kdo je potřebným a kdo je pomocníkem se v průběhu věků měnil stejně jako samotné způsoby pomoci. Stejný potřebný člověk, pro lepší představu třeba člověk s fyzickým handicapem, tak mohl být v jednom období vnímán jako slabý kvůli svým vlastním neschopnostem, jindy se ocitl vyloučen na samotný okraj společnosti (například umístění do ústavního zařízení). Později se mohl stát hlavním cílem pomoci společnosti a ocenění společnosti (například handicapovaní sportovci, kteří jsou oceňováni pro své velké odhodlání a vytrvalost). Stejně jako se pohled na potřebnost a pomoc mění v průběhu historie, mění se také napříč různými kulturami.
Sociální práce se jako obor řadí k tzv. pomáhajícím profesím. Tyto pomáhající profese odlišuje od jiných oborů (minimálně) jeden významný prvek, a tím je lidský vztah mezi pracovníkem a klientem. Jsou totiž i další povolání, při jejichž výkonu se pracovníci dennodenně setkávají s množstvím dalších lidí, se kterými musejí komunikovat (jako například prodavač, obchodník, kadeřnice apod.). Od pomáhající profese se ale liší tím, že od nich není očekáván vztah mezi pracovníkem a klientem (Kopřiva, 2016).
Důležitou skutečností je také fakt, že potřeba pomoci je od pomáhajících profesí očekávána v situaci, kdy ostatní způsoby řešení problému selhaly nebo nejsou dosažitelné (Úlehla, 2005). Sociální pracovníci tedy zaměřují svou pozornost situace, kdy se zkrátka v životě lidí „něco“ pokazilo a tito lidé zároveň už nevědí jakým způsobem situaci řešit za využití jim dostupných zdrojů (například pomoc od příbuzných nebo známých). V této chvíli tedy nutné danému člověku poskytnout odbornou a komplexní pomoc. Ta je zajišťována právě díky sociálním pracovníkům prostřednictvím základního pracovního nástroje, kterým je jejich osobnost (Kopřiva, 2016).
Co osobně považuji za největší výhodu sociální práce je skutečnost, že je oborem, jehož základní hodnoty jsou jasné, ale který je zároveň schopen flexibilně reagovat na různorodý kontext, ve kterém se nachází (Fook, 2011). Situace a potažmo problém každého člověka je jiný a jedinečný. Úplně jinak bude vypadat a probíhat sociální práce s rodinou s dětmi, která se v důsledku onemocnění živitele ocitla ve finanční tísni a práce s člověkem, kterého jeho závislost na alkoholu vyřadila z běžného života a z jeho sociálních vazeb. Právě tuto vlastnost sociální práce považuji za jednu z největších výhod a také vlastností, kterou nelze přisoudit mnohým jiným profesím.
♥️ Věnováno všem lidem z oboru ♥️