Trojice sousedících dělnických kolonií Sedmidomky, Pod Bohdalcem a Na Slatinách je jedinečným skanzenem pražských a obecně českých dělnických a chudinských kolonií, a to hned z několika důvodů. Jednak jde o jedny z nejzachovalejších kolonií v Praze, kde lze i v roce 2024 spatřit řadu původních domů z období 20. a 30. let 20. století, současně některé části kolonií (a jejich okolí) plní dodnes, částečně nikdy nepřerušenou, funkci bydlení pro nejnižší sociální vrstvy a do třetice zatupují tyto tři prolnuté kolonie různé druhy výstavby, tolik typické pro nouzová obydlí z počátků 20. století. Kolonii Na Slatinách jsem již jednu svoji poměrně rozsáhlou multinu věnoval. Sedmidomky a kolonie Pod Bohdalcem však nyní žádnou svoji keš nemají, a to jsem se rozhodl změnit. Vítejte na další Routovce!
Výstavba dělnických kolonií různých typů (městských, zaměstnaneckých - financovaných průmyslovými podniky nebo živelných, vybudovaných svépomocí nejchudších zaměstnanců či nezaměstnaných) probíhala v českých zemích již od počátků průmyslové revoluce. Ta odstartovala změnu výrobních postupů a s ní související snížení potřeby zemědělců na venkově a zvýšení potřeby dělníků v nově budovaných továrnách zejména ve velkých městech. Největší rozmach dělnických kolonií však souvisí s finančními krizemi, a to především Velkou krizí v roce 1929, v jejímž průběhu přišly o práci a jistotu finančího příjmu umožňujícího nájemní bydlení přijatelné kvality statisíce dělníků. Do období 30. let 20. století spadá i výstavba uvedených kolonií, které vyrostly na samotné periferii tehdejší Prahy.
Půjdeme-li od západu, z ulice U Vršovického hřbitova, je první cihlou, přiloženou v roce 1927 ke stavbě pražského nouzového bydlení, mřížka pravidelně uspořádaných ulic označovaná jako kolonie Sedmidomky. Samotné názvy ulic jsou zde spíše ctností z nouze, která nápady zrovna neoplývá: Pod Bohdalcem I, Pod Bohdalcem II, Sedmidomky, Za Sedmidomky. Většina ulic, nebo spíše průchodů či uježděných cest, však název vůbec nemá. Přesto patří Sedmidomky k tomu lepšímu, co v oblasti kolonií stojí - řadové domky, nazývané stejně jako na dalších místech, kde probíhala výstavba nejprostšího bydlení, prostě „sedmidomky“ (v pohraničí lze nalézt též osady či ulice měst nazvané původně Siebenhäusern). Přestože neměly zavedený vodovod, o plynu ani nemluvě, bydlení v nich bylo podstatně příjemnější než v živelných koloniích za kopcem, kam pokračuje cesta směrem k východu.
Jednalo se družstevní domky o ploše 32 metrů čtverečních s jednou obytnou místností dole a s podkrovím. Vlevo byly vybudovány přízemní domky, už patřící ke kolonii, s byty pro ty lepší kolonisty. Stavěla je pražská obec a vybavení bylo podobné jako v družstevních domcích (elektřina, ale bez vody). Nutno však podotknout, že chodit pro vodu k hydrantu bylo v té době obvyklé v mnoha pražských čtvrtích. O přízemních domcích s byty pro VIP kolonisty píše i Karel Čapek (viz níže v listingu).
Celkově to byla velmi podivná čtvrť plná rozporů. Je to neuvěřitelné, ale kousek odtud dole za viaduktem, na samém konci Vršovic, byl na samém úsvitu dvacátých let nákladně vybudován gigantický zábavní park Eden s kolotoči, tobogány a pětikilometrovou horskou dráhou. Jeho ruch se v době největší popularity blížil vídeňskému Prátru. Jenže Edenu se nedařilo, lidé sem chodit nechtěli, také proto, že kolonka s obyvateli se špatnou pověstí byla hned za rohem. Konec konců i v současné době tu můžete zaslechnout, už se špetkou pýchy, že tady bydlelo v jednu chvíli celkem třináct odsouzených vrahů. A tím pádem i v Edenu koncentrace lidí z galerky značně přesahovala pražský průměr. Lidi to na tuhle stranu Prahy prostě netáhlo, takže velkorysý zábavní park začal upadat už ve třicátých letech a nové činžovní domy se tady raději vůbec nestavěly, zatímco nouzová kolonie jen prosperovala. My v Čechách samozřejmě tradici ctíme, proto vzniknul v současné době v jednom z objektů (v druhém pásu Sedmidomků) dům s více než padesáti malometrážními byty pro neplatiče.
Pojďme ale dál a ponořme se do kolonie Pod Bohdalcem. Rumiště, planý lesík nad Vršovickým nádražím, společně s moderní výstavbou v ulicích U Slatin, Elektrárenská, Novobohdalecká a Nad Vršovskou horou jsou pozůstatky po kolonii Pod Bohdalcem, která navazovala na Sedmidomky. Říkalo se jí také Rafanda a byla ještě o několik let starší než Sedmidomky - vznikat patrně začala v roce 1925. Tedy kromě polorozpadlých dřevěných baráků jižně od hlavní ulice Nad Vršovskou horou, které sloužily jako škola a snad také k bydlení a službám pro obyvatele kolonií. Baráky byly rovněž vystavěny na náklady města (pravděpodobně ale až po 2. světové válce) a mj. posloužily jako prostředí pro natáčení filmu Obecná škola, který se odehrává na konci 40. let 20. století na pražské periferii. Tyto domy známe z filmu ale už bohužel nestojí. Připomeňme si je tedy alespoň na fotce:
Kolonie pod Bohdalcem je dodnes dochovaná a patří mezi první kolonie na území Prahy. Za celou svou existenci neprošla výraznou proměnou, měnilo se především její okolí, ať už je to výstavba přilehlé malé kolonie čekatelských domů zvaných Sedmidomky nebo východně garáží Vršovice.
Jak už bylo zmíněno, existoval i alternativní název kolonie - Rafanda. Snad vychází z vesnických poměrů, které zde panovaly. O kolonii se Čapek velmi obdivně vyjadřuje v Lidových novinách. Imponuje mu zejména šikovnost a píle lidí, kteří i přes nepřízeň osudu staví své drobné domky s odhodlaností sobě vlastní. Na závěr listingu tento fejeton v celé délce přikládám:
Myslím, že to není oficiální jméno nové pražské čtvrti, jež zrovna roste nad vršovickým seřaďovacím nádražím a nad Edenem, avšak okolní lid razil jméno Rafandy patrně na znamení rodinných a sousedských poměrů v tomto zbrusu novém městečku, jež vybujelo tak říkajíc od zimy s rychlostí na naše stavební poměry zázračnou.
Nejprve je tam řada městských baráků, kde bydlí elita Rafandy. Jsou to nízké, dlouhé zděné šupny, každé domovní dveře vedou rovnou do jediné místnosti, jež je celým bytem, platí se za to prý 700 Kč činže ročně, a jde-li tudy člověk v neděli, slyší několik gramofonů, spoustu dětí a skřivany na modré obloze. Teprve přes ulici je vlastní, samodílná, moderní Rafanda.
Rafanda je dílo lidu, každý si staví sám svůj domek z materiálu, který se mu podaří sehnat: z beden, z latí, ze staré bouračky nebo z papíru. A protože celá tato čtvrť je teprve ve stadiu embrya, protože se tam o stošest zedničí, tesaří, bednaří, pokrývá, kamnaří a zahradničí na každém domečku, můžete okukovat způsob práce, dokonalost provedení, technické vymoženosti a lásku k věci. Nejdříve se zvolený pozemek obežene rezavým drátem nebo starými obručemi, pak se staví buď rovnou na zemi nebo na maličké podezdívce z bouračky. Zarazí se do země pár trámků tlustých jako paže (ale nesmí to být moc silná paže), pobije se to prkny a je to, z jara to ještě moc nevadí, svítí-li slunce všemi spárami prken. Šťastný majitel sedí na střeše a pokrývá jí prkénky, domácí paní pověsí na okénko záclonu, a lidský pár bydlí za pár dní ve vlastním hnízdě. Jsou na Rafandě příbytky ještě jednodušší: koupí se starý komediantský vůz, sundají se mu kola nebo se prostě zahrabou do hlíny, a domov je hotov. Je tam jeden takový vozík, bůhví čemu sloužil, je něco přes metr široký a asi půldruhého metru dlouhý, nahlédni dveřmi a vidíš nějaké kufry a bedničky a ženu, která se strojí, v tomto domku bydlí pět lidí, ačkoliv si nedovedeš představit, jak bys je tam vedle sebe složil. To už starý železniční vagón je jinačí dům, polovina oken se zabední, na ventilační komínky se přiklopí staré plechovky a "je tam dost teplo". A je takový vůz drahý? "Je, muší za něj dát sedm set, ale zato se nemůže mezi prkny prostrčit ruka jako tamhle u těch!" praví pyšná obyvatelka, ukazujíc hlavou na své tesařící sousedy. "A copak až to ohodím," povídá děda obyvatel.
Ostatní domky jsou vlastní výtvor svých obyvatelů, některé jsou stlučeny ze starých beden, vrazí se do toho plechová roura sebraná na smetišti, seženou se staré dveře, a zbývá-li ještě nějaká díra, zalepí se papírem, je to přístřeší, do jakého by chalupník kozu nedal. Ale jsou jiné domky, na které se díváš s radostí v srdci, s jakou láskou a důmyslem jsou sroubeny. Je to jen z latí a prken, ale stěny jsou dvojité s vzduchovou isolací, standardní okna, přede dveřmi verandička, vnitřní stěny z cihel, dobrá podezdívka vystlaná škvárou, dobrý cihelný komín, až se to omítne nebo pobije dehtovanou lepenkou, bude to skutečný dům. Jeden starý pán si sám uplácává domek ze škvárového betonu, jiný rychle dělaný betonový dům už stojí, černý a pyšný mezi svými prkénkovými sousedy. Kdosi si zroubil dokonce jednopatrový barák, celý pokrytý dehtovanou lepenkou, jeden klempířský dělník si postavil dům se čtyřmi místnostmi, a nyní s rukama v kapsách se blaženě nadýmá na své příští zahrádce. Ve všech oknech záclonky, na stěnách obrázky, čisto a příjemně, kolem stolů s červeným ubrusem pijí lidé z květovaných hrnečků, neboť v neděli je na Rafandě den návštěv, hosté přicházejí pozávidět a poctít nové domovy. Zahrádky jsou jako dlaň, ale čisťounce připravené, aby nesly květiny a nějakou tu cibuli pro domácnost. Čtyři až pět tisíc prý stojí materiál na tyhle hezké domky, vlastní práce je zadarmo, říkají majitelé s jistou pýchou.
Je to tak trochu americké na pohled, tak asi rostly domky zlatokopů kolem nových dolů. Vidíte tu bystré, odhodlané, obratné lidi, kteří si vědí rady a dovedou si pomoci: muži, kteří si chutě hrají na zedníky, tesaře a techniky, hrdí na to, že to dovedou, ženy jež i prkenou boudu vystýlají čistotou a domácí libostí. Rafanda se nestará příliš o hygienu - jen lepší z domků mají na zahrádce záchodky, ale má svou čistotu. Nemá vodu, a jedinou studni na nádraží prý jim chtějí zavřít. Ale Rafanda neuhne, zřídila se sama a poroste dále na svazích Bohdalce. Dejte jim vodu a odveďte splašky, neboť roste tu kus budoucího města. Mnoho zdaru, muži se skutečnými kladivy v rukou a ženy, jež jste rozvěsily záclonky domova, kde před týdny byl úhor!
Zdroje: https://druhapraha.cz/Tema/Kolonie%20Sedmidomky,%20Pod%20Bohdalcem%20a%20Na%20Slatin%C3%A1ch, https://www.prahaneznama.cz/praha-10/strasnice/kolonie-na-slatinach-a-obecna-skola/, https://www.bahnoprahy.cz/kolonie-na-pravem-brehu/nouzova-kolonie-pod-bohdalcem/, http://www.sporilov.info/view.php?nazevclanku=&cisloclanku=2004092202#google_vignette
O keši:
Multina vás provede místy a ukáže vám některé z domků, která z obou kolonií zůstaly. Veškeré informace potřebné ke sběru indicií a výpočtu finálky najdete ve waypointech. Užijte si lov!
Sevin7 děkuji za betatest!
Informace o krabičce:
Místo: 1.
Krabička: 1.
Počet zmizení: 0
Poslední kontrola: 2.12.2024