Mluvíme-li o historii královédvorských pivovarů, pak je třeba zmínit „Dolení, Hoření a Starý“ pivovar. Nejmladší a také největší pivovar našeho města byl bezpochyby Klazarův. Pivovar byl moderní a prosperující firmou, která však byla v roce 1948 znárodněna. V roce 1979 je pak v tomto pivovaru uvařena poslední várka piva. V současnosti převzal štafetu v řadě už pátý pivovar, který svou činnost zahájil přesně po třiceti letech pivovárečného ticha. Nese název Tambor a jeho pivo sklízí ocenění jak u běžných milovníků tohoto moku, tak u odborné veřejnosti.
Pohled do historie
Pivo směli vařit, jak tomu bylo i v jiných městech, jen měšťané. Dělo se tak podomácku, a to na základě várečného práva, které městští získávali od panovníka, což pro rozkvět vaření piva sehrálo zásadní roli. Postupem doby, zejména od konce 15. století, se vaření soustřeďuje do větších a lépe zařízených sladoven a pivovarů.
O tom, že vaření piva nedopadalo vždy dobře ani v těchto "lepších zařízeních", svědčí například dopis dvorským měšťanům ze 14. října 1719 psaný urozeným pánem Janem Adamem hrabětem z Gymnichu: "Sládek váš je absolutní ničema, není hoden aby sládkem slul, vždyť nedovede jediného doušku dobrého piva uvařiti a ač z várek chudí měšťané největšího užitku se mají těšiti, oni na místo užitku jsou různými nemocemi, kterých z piva dostávají tak ztíženi, že polehují, ano již častěji se událo, že špatnost piva měšťané smrtí odpykali."
Jaroslav Brychta se ve své práci "Dvorští a jejich várečné právo" zmiňuje o třech královédvorských pivovarech: „Dolením, Hořením a Starém“. Dolení pivovar, který se udržel nejdéle, byl v čísle popisném 60. Podle rozlohy byl ve městě největší a zřejmě také nejstarší. Stál na místě bývalého hotelu Tins a rozkládal se až k uličce spojující dnešní Revoluční ulici s ulicí Přemyslovou. Vyhořel v roce 1572. Starý pivovar stál vedle dnešního hotelu Central a Hoření pivovar stával na "Ostrém rohu", dnes prodejně kožené galanterie. (v současnosti Optika). S vařením piva byly jako jedny z mnoha spojeny například i prostory Staré radnice, kde byla umístěna spilka a sklepy.
Nejmladší a také největší pivovar našeho města byl bezpochyby Klazarův, který postavilo v roce 1862 jednadevadesát právovárečných měšťanů. Ti také na svůj náklad (1200 zlatých rakouské měny) postavili sochu Záboje. Roku 1866 pivovar postihla pohroma v podobě prusko-rakouské války. Pruští vojáci tehdy pivovar obsadili a vydrancovali. Škoda byla obrovská a protože zdejší právovárečníci nebyli schopní uvést pivovar znovu do provozu, dali jej do dražby. Roku 1877 koupil pivovar František Klazar z Kruhu u Jilemnice, který jej vedl až do své smrti v roce 1921. Vedení se poté chopil jeho syn PhDr. Jan Klazar. Rodina Klazarů udělala z pivovaru moderní a prosperující firmu, která však byla v roce 1948 znárodněna.
V lednu 1979 se vaření piva ukončuje a dne 28. února roku 1979 byla uvařena poslední várka. Šlo o světlou jedenáctku nesoucí název Novopramen. Pivo se poté dováželo v cisternách z trutnovského pivovaru a zde plnilo do lahví. V roce 1982 byla také zrušena "lahvovna" a "sodovkárna". V tomtéž roce byla část vybavení převedena do jiných pivovarů. Zbytek se začal likvidovat. Objekt byl nakonec bezúplatně převeden na Městský národní výbor ve Dvoře Králové nad Labem.
Současnost – Tambor
Štafetu převzal v řadě už pátý pivovar, který svou činnost zahájil přesně po třiceti letech pivovárečného ticha. Podmínkou pro to, aby mohl pivovar vzniknout, byl vlastní zdroj vody. V roce 2007 proběhl hydrogeologický průzkum podzemních vod a dnes je voda v kojenecké kvalitě čerpána z vrtu hlubokého 130 metrů. Zdá se, že spolu s žateckým chmelem a vybranými moravskými slady lidem opravdu chutná. Jen během Majálesu v roce 2009, kdy mohla veřejnost poprvé pivo ochutnat, se zlatavého moku vytočilo 3000 litrů.
Čerpáno z internetových stránek města Dvora Králové