(Přemístěná)Pěší Traditional Cache

Historie Obce

OLŠANY V LETECH 1131 - 1568

První písemná zpráva o Olšanech pochází z roku 1131, kdy byl dokončen a vysvěcen nový biskupský kostel sv. Václava v Olomouci. Olšany byly v té době zeměpanským majetkem olomouckých údělných knížat a novému kapitulnímu kostelu byla darována malá část vsi. V roce 1180 věnoval český kníže Bedřich spolu se svou manželkou Alžbětou olomouckému kostelu celou vesnici Olšany. Ve 14. století se v Olšanech vedle majetkových zájmů církevních institucí začínají prosazovat zájmy drobné šlechty a později i zájmy olomouckých a prostějovských měšťanů. Na prahu husitských válek byly Olšany rozděleny mezi šest majitelů, z nichž polovinu tvořily církevní instituce a polovinu nepříliš bohatí zemané. Vývoj po husitských válkách vedl k centralizaci držby. Na počátku 16. století vlastnil největší díl, asi polovinu vsi, klášter sv. Kateřiny v Olomouci a druhý, co do velikosti, byl díl v majetku Jana z Perštejna. Roku 1568 se stává skoro celá obec majetkem premonstrátů z Klášterního Hradiska.

OLŠANY V LETECH 1568 - 1848

Premonstrátský klášter v Hradisku u Olomouce byl v předhusitské době nejbohatším na Moravě a patřil mezi nejvýznamnější. Olšany byly na počátku 16. století velkou a bohatou vesnicí. O jejich významu svědčilo i to, že podle nich byly lokalizovány okolní vsi ( např. "Vrbátky blíže Olšan" k roku 1531). Ze zámožných olšanských rodin se rekrutovali někteří prostějovští měšťané (např. Valentin Olšanský - 1471, Pavel Masař z Olšan - 1477, …) a rodopisní autoři kladou do Olšan také původ rodiny Pavlátů z Olšan, kteří byli v roce 1536 přijati do řádu moravského rytířstva. Pro Olšany znamenal největší katastrofu pobyt švédských vojsk v letech 1642 - 1643 a 1645 v průběhu třicetileté války. Olšany byly téměř zničeny i s dvorem, kostelem a farou. Také olšanští obyvatelé se před vojsky rozutekli a značná část se jich po skončení války již nevrátila. Ještě deset let po skončení války bylo obydleno ve vesnici pouze 17 domů. Starý olšanský kostel byl po třicetileté válce jen provizorně opraven a na počátku 18. století se přikročilo k jeho barokní přestavbě, která byla dokončena v roce 1710. Základní oprava kostela byla po požáru provedena v letech 1713 - 1714, vnitřní opravy trvaly až do roku 1741 (malířské a řezbářské práce). V roce 1715 byla postavena nová farní budova. Velký vliv na život v obci měla také stavba nové císařské silnice z Brna do Olomouce. Vlastní vesnice se v průběhu první poloviny 18. století příliš nerozrůstala a zůstávala stále typicky zemědělskou. Řemesla se tu téměř nevyskytovala a obyvatelé si potřebné řemeslné výrobky obstarávali na trzích v Olomouci a Prostějově. V polovině 18. století zasáhly do života obce krutě opět války, tentokráte pruské. Rovina kolem sloužila k umisťování vojenských táborů u Olomouce. Nástup Josefa II. na rakouský trůn znamenal i změnu života na vesnici. V roce 1784 byl zrušen premonstrátský klášter v Hradisku a klášterní majetek připadl státu a správy se ujal náboženský fond. V roce 1786 byl zrušen i vrchnostenský dvůr v Olšanech a pozemky byly rozděleny mezi olšanské zahradníky, domkaře a podruhy. Olšany se začaly rozrůstat. Vznikla osada Karlov. V roce 1805 se opět u Olšan usadila vojska. Odtud nastupovala pod vedením generála Kutuzova rusko-rakouská armáda k osudné bitvě u Slavkova. V roce 1826 koupil od náboženského fondu celé panství Klášterního Hradiska hrabě Ludvík de Saint Genois. Jeho poddanými zůstali obyvatelé Olšan až do roku 1848.

OLŠANY V LETECH 1848 - 1945

Úplné zrušení roboty na Moravě od 1. července 1848 uzákonil v červnu moravský zemský sněm v Brně. Olšany na sněmu zastupoval Jakub Strouhal z Duban. Olšany se staly podřízeny okresnímu úřadu v Olomouci a v roce 1855 nově zřízenému okresnímu úřadu v Prostějově. Do obce Olšany byly začleněny v roce 1850 osady Karlov a Hablov. Postupně olšanští rolníci rozšiřovali své družstevní podnikání. Olšanské zemědělství bylo ve druhé polovině 19. století značně pokrokové. V obci bylo založeno Rolnické mlékařské družstvo a vznikla rolnická mlékárna, v roce 1892 se olšanští zemědělci pokusili založit akciový pivovar a sladovnu, v roce 1898 založili mlátící družstvo, v roce 1910 Zásobní spolek v Olšanech. Koncem století přibývalo vesničanů, kteří hledali obživu v drobném řemesle. Olšany dokonce získaly v roce 1881 právo konat čtyři výroční trhy. Tohoto práva se ale v roce 1904 vzdaly. Od 70. let 19. století se také v Olšanech začal čile rozvíjet spolkový život, čtenářsko-pěvecký spolek (1871), divadelní soubor (1871), veteránský spolek (1873), hasičský sbor (1885), Národní jednota (1885), Ústřední matice školská (1896), Sokol (1919)), Družina katolických zemědělců (1922). Největším podnikem byla ve 20. letech Pelíškova pila a výroba beden a parní mlýn, rolnická mlékárna, bednárna Františka Hrubého, výroba třásní Františka Pospíšila. Hostinců bylo v Olšanech pět a každý měl svůj sociálně vymezený okruh. Obec se během poválečných let stavebně rozrostla (285 domů a 1435 obyvatel v roce 1921, 328 domů a 1599 obyvatel v roce 1930). V roce 1927 získaly Olšany autobusové spojení s Olomoucí a v roce 1930 s Prostějovem. Do života obce také těžce zasáhla druhá světová válka. Několik členů Sokola bylo vězněno nacisty. 8. května při náletech na ustupující německou armádu sovětskými letci bylo zničeno také 7 domů a o život přišli dva lidé. 9. května v 7 hodin se ve vsi objevil první sovětský voják.

OLŠANY V LETECH 1945 - 1989

Velkým problémem se stala poválečná obnova obce, zvláště odstranění válečných škod po bombardování 8.května a odstranění protitankových zátarasů v okolí obce. Až v listopadu byly zaházeny poslední z řady zákopů a protitankových příkopů. Během prvních poválečných let došlo k velkému úbytku obyvatel. V květnu 1945 žilo v obci přes 1600 osob a koncem roku 1948 jejich počet klesl na 1400. Velká část osob se vydala do blízkého pohraničí, část obyvatel přesídlila do nedalekých měst Olomouce a Prostějova. Ihned po válce byla obnovena činnost Sokola (31. května 1945) a hasičského sboru. Po stránce sociální struktury zůstaly Olšany nadále zemědělskou obcí. Únor 1948 zasáhl do života obce stejným způsobem jako do života celého státu. V roce 1949 již zde začínalo pracovat JZD. Podstatnou změnou bylo převzetí majetku velkých sedláků v letech 1954-1955. Po celá 50. léta se počet obyvatel pohyboval kolem 1450. V souvislosti s bouřlivou industrializací celé země v padesátých letech se měnila struktura obyvatel obce (550 dělníků, 394 zemědělců v roce 1954). V roce 1967 se v Olšanech konal sjezd rodáků. Nejvíce se charakter obce měnil v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Bylo postaveno nákupní středisko, nová mateřská škola, nová silnice z Brna do Olomouce byla postavena již mimo obec a stará silnice vedoucí obcí byla rekonstruována. 

Ke keši:

Keš je malá PETka.Uvnitř se nachází logbook z minulé keše.V keši není tužka.Prosím vracejte keš na dosah ruky.Přeji příjemný odlov a hodně zdaru!