Toto místo si určitě zaslouží mít svou kešku. Pro řidiče, není zde parkoviště, proto odstavte auto bezpečně, kde bude nejvhodnější prostor.
Vhodné pro rodiny s dětmi, na místě se nachází lavičky k odpočinku, menší pietní zvonička a několik vzpomínkových dobových fotografií.
"Rychleby před sto lety" je název pamětního místa, kde jsou umístěny žulové kameny s rytinami dobových fotografií obcí v Rychlebských horách. Památník se nachází podél silnice na kraji obce Petrovice, která je součástí obce Skorošice.
Autorem námětu je Ing. Jaroslav Seitl. Původně chtěl nechat vytvořit pouze dvě rytiny obce Petrovice (Petersdorf), ale jak už to u nadšenců bývá, zvrhlo se to na téměř tři desítky rytin dobových fotografií. Rytiny jsou vytvořeny reprodukcí dobových fotografií z historické literatury. Na jedné rytině je i portrét pana Seitla. Rytiny a plastiky vytvořil Roman Boreček, kamenické práce realizovala společnost Kámen Becke, a.s. Supíkovice.
V říjnu 2023 byl zde postaven památník s českým a německým textem "Z touhy a lásky se rodíme a nosíme svoje těla dočasná, víme, že největší v nás je láska a věříme, těšíme se na zázrak."
Odkazuje tak na původní německé osídlení zdejšího kraje, které sahá až do 13. století, kdy sem přicházeli například prospektoři a horníci ze Slezska a osídlovali zdejší pustou divočinu. Žili zde až do roku 1946, kdy museli zdejší kraj opustit a vystěhovat se do Německa. Zůstaly po nich obce, které se nikdy nepodařilo znovu osídlit. Některé zanikly zcela, jiné byly obsazeny jen zčásti a prázdné domy byly v 60. letech odstřeleny vojskem. Tak se zde zachovala krajina podobná jiným místům v pohraničí, kde se ztratila paměť z doby před rokem 1945.
Rychlebské hory byly navíc do jisté míry zapomenutým pohořím i po roce 1990, kdy se jiné pohraniční oblasti začaly stávat turistickými destinacemi. Kvůli své poloze na česko-polské hranici, kdy je potřeba do jejich vrcholů cestovat buď přes Polsko nebo přes sedla Jeseníků či Králického Sněžníku, byly dlouho cílem výletů jen vášnivých milovníků romantiky.
I místní lidé hledali ke zdejší oblasti vztah jako ke svému domovu jen pozvolna. Mnozí z těch, kteří sem přišli po roce 1946, přiznávali, že se doma stále cítili spíš v kraji, kde se narodili, a toto místo brali jen jako svou životní epizodu. Teprve druhá a třetí generace začala chápat zdejší kraj jako svůj domov a začala také víc pátrat po jeho ztracené paměti.
INFORMACE KE KEŠCE:
Prosím, vrácet zpět na místo, kde byla, nepřenášet a neodnášet pryč. Nejedná se o žádný suvenýr z cest!!! Pečlivě uzavřít.
