Nositelů Nobelových cen za fyziku naše země moc nemá, přesněji řečeno, nemá žádného. Přesto se Čechy o jedno tohle prestižní vědecké ocenění zasloužily: balón jménem Böhmen byl u objevu kosmického záření, za který jeho pasažér Victor Hess získal roku 1936 Nobelovu cenu. Startoval z Ústí nad Labem 7. srpna 1912.
Victor Franz Hess se narodil 24. června 1883 v rakouském Peggau ve Štýrsku na zámku Waldstein, protože jeho otec Vinzenz Hess byl lesníkem ve službách rodu Oettingen-Wallerstein. Victor maturoval na gymnáziu v Grazu, pak následovalo studium fyziky na tamní univerzitě. Jeho diplomová práce se týkala lomu paprsků v kapalných směsích. Když začal pracovat na vídeňské univerzitě, zaujal ho největší hit tehdejší fyziky: radioaktivita.
Roku 1910 německý fyzik Theodor Wulf zjišťoval ionizaci vzduchu u základny Eiffelovy věže a na jejím vrcholu. Zdálo se, že radioaktivity je nahoře víc než dole, což by znamenalo, že její zdroj není jen v zemi, ale také někde vysoko. Jenže třísetmetrový rozdíl pro jednoznačný důkaz nestačil.
Victor Hess v roce 1910 působil jako soukromý lektor v Ústavu pro výzkum radia Vídeňské univerzity, kde se habilitoval prací o měření radioaktivity v atmosféře. Nejdříve se snažil získat odpověď na otázku jejího původu pomocí přesnějších přístrojů, které sám konstruoval, pak ale dospěl k závěru, že jediným způsobem, jak zjistit pravdu, je poslat elektroskopy a další přístroje co nejvýš.
Jenže možnosti, jak to provést, byly tou dobou značně omezené. Jediným dopravním prostředkem schopným tehdy vyletět dostatečně vysoko byl balón. Ale vědecké přístroje ještě neuměly zapisovat výsledky automaticky, natož je někam odesílat, takže Victor Hess musel letět s nimi. A protože nebyl vzduchoplavec, nemohl letět sám. Posádka se musela dostat hodně vysoko, takže by se neobešla bez kyslíkových lahví. To všechno zvyšovalo nároky na nosnost balónu a tím i na jeho velikost a cenu. Ještě ke všemu by takový podnik byl s tehdejší technikou hodně nebezpečný.
První výstup v balónovém koši obtěžkaném vědeckými přístroji podnikl Victor Hess v srpnu 1911 a toho roku absolvoval několik dalších. Ve startech z okolí Vídně pak pokračoval i další rok. O jejich počtu se různé zdroje rozcházejí; nejčastěji se udává šest až osm výstupů. Stejně nejednoznačné jsou také údaje o maximální dosažené výšce, většinou se uvádí 1600 metrů, ale nechybí ani tvrzení o 2500 metrech. Každopádně se mu ale nepodařilo dosáhnout takové výšky, aby byly jeho výsledky prokazatelné.
Příčinou neúspěchu byl plyn, kterým se vídeňský balón plnil. V hlavním městě říše měl Hess k dispozici jen svítiplyn, který se tehdy běžně vyráběl v plynárnách pro osvětlování a vaření, a proto byl levný. Je sice lehčí než vzduch, ale ne o moc: jeden jeho krychlový metr unese 0,63 kilogramu, na rozdíl od vodíku, který zvládne skoro dvakrát tolik (přesně je to 1,12 kilogramu). A tak bylo třeba najít místo, kde je k dispozici dostatek laciného vodíku. Ukázalo se, že je to Ústí nad Labem, tehdy ovšem známější pod jménem Aussig, protože město založili němečtí kolonisté a mluvilo se tam německy.
Aussig pro to byl jako stvořený: nacházela se tu velká chemická továrna Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu (Österreichischer Verein für Chemische und Metallurgische Produktion, dnešní Spolek pro chemickou a hutní výrobu), kde mimo jiné produkovali i vodík potřebné kvality. A v nedalekých Teplicích působil vzduchoplavecký spolek Deutscher Luftfahrt Verein in Böhmen tehdy disponující dvěma balóny. Victor Hess si pro svůj závěrečný a rozhodující let vybral větší z nich. Jmenoval se Böhmen (Čechy) a měl obsah 1680 krychlových metrů nosného plynu.
Start se odehrál přímo ze západní části chemické továrny, jak dokládá historický snímek, 7. srpna 1912 v 6 hodin 12 minut. V koši balónu byl kromě Victora Hesse ještě meteorolog, doktor Ernest Wolf a vzduchoplavec, plukovník Wolfgang Hoffory. Měli kyslíkové přístroje, přesto se nevyhnuli nevolnostem. Navzdory tomu stále stoupali, až dosáhli výšky 5350 metrů (!!!). Přístroje při tom ukazovaly, že radioaktivita tu je skoro pětkrát vyšší než na zemském povrchu. Victor Hess mohl být spokojen: jednoznačně se ukázalo, že do výšky přibližně tří kilometrů radioaktivita mírně klesá, ale pak začíná výrazně stoupat. Konečně mohli zahájit sestup. Přistáli v Pieskowě asi 50 kilometrů od Berlína, uplachtili tedy úctyhodných 156 km.
Během Hessových měření v různých výškách letu a po přistání došel vědec k závěru, že se vzdáleností od povrchu zemského jeho intenzita roste a tudíž že záření není původu zemského a jeho jediným možným zdrojem je vesmír. Definitivně tím potvrdil existenci záření, které dostalo jméno kosmické. Hessův objev měl zásadní význam pro další rozvoj fyziky elementárních částic.
V roce 1936 získal Victor Franz Hess za svůj objev Nobelovu cenu za fyziku.
Tolik ke keši a k vazbě Ústí nad Labem - Nobelova cena za fyziku. A protože z chemičky Victor Hess odstartoval, je keš právě v jejím objektu, samozřejmě s laskavým souhlasem vedení podniku a je pohodlně přístupná z Kekulovy ulice. Její umístění je 274 m od místa, kde Victor Hess svůj nejdůležitější let odstartoval.
Dovětek:
Roku 1938 Adolf Hitler zabral Rakousko a jeho souvěrci začali i tady pronásledovat Židy. Victor Hess byl nucen odejít do předčasného důchodu, protože jeho žena Marie Bertha měla židovské předky a on se jí nehodlal vzdát.
Správně při tom pochopil, že vynucený důchod je jen předzvěstí mnohem horších věcí, a tak se i s manželkou vydal za Atlantik. Občanství USA obdržel roku 1944. Učil pak na newyorské Fordham University, publikoval vědecké práce, zabýval se i vztahem vědy a náboženství. Kromě řady prestižních ocenění byl také poctěn několika čestnými doktoráty.
Zemřel 17. prosince 1964 v Mount Vernonu ve věku 81 let.
Zdroje: Reflex (se svolením citovat), Muzeum Ústí n/L a teta WIKI... Velké poděkování Erikovi za pomoc při realizaci a umístění keše!!!
VZHLEDEM K LOKALITĚ ŽÁDÁM O VELMI NENÁPADNÉ CHOVÁNÍ!!!