Tato minisérie kešek je věnována českému géniovi Járovi Cimrmanovi. Již existující série se převážně věnují jeho divadelním hrám, ale zde se pokusíme rozebrat některé obory lidské činnosti, kterým se významně věnoval.
Ke kriminalistice se Cimrman dostal, jak už to u něj bývá, oklikou. A to když firma Ringhoffer, závod 02, sekce dřevo nedodržela technologický postup v odlehčování trámového železničního mostu u Lince pomocí červotoče a nenasadila v daný okamžik návnadná prkna tzv. schmeckenfošny, aby se do nich červotoč shromáždil a mohl být přesunut na jiné pracoviště. Tím pádem došlo ke zřícení mostu a Cimrman byl zavřen ve vězeňské pevnosti v Salcburku.
Po propuštění nastoupil na vídeňské "čtyřce" jako asistent fotografické laboratoře v oddělení Vývojka. Jeho prvním případem byla krádež zlatého přívěsku k hodinkám, který měl být věnován k padesátinám následníkovi trůnu Františkovi Ferdinandovi d´Este. A už tady zazářila Járova genialita. Policejní mašinérie ztrácela čas obvyklým vyhledáváním podezřelých osob v kartotékách. Tam však byli podle cimrmanovy teorie pouze zločinci podřadní, protože se už nechali chytit. A proto začal hledat ve třídních knihách, neboť už tam se pozná, kdo roste pro šibenici.
Z jeho dalších kriminalistických metod jmenujme například:
Metoda velkého kabátu:
Dal vyšetřovanému obléknout velký kabát po obrovi Lundströmovi, vysokém 216 cm, o kterém se vyšetřovaný domníval, že patří Cimrmanovi. Vyšetřovaný zjistil, že je mu kabát velký a Cimrman řekl: „Vidíte, příteli, jak jste proti mně maličký?“
Metoda gumových hadiček:
Cimrman nasazoval tuto metodu ve chvíli, kdy cítil, že vyšetřovaný je zralý pro úplné přiznání. Sepsal vyšetřovanému přiznání podle své vlastní představy. Dal mu je přečíst, a zatímco byl obviněný zabrán do četby, Cimrman mu nepozorovaně zastrčil do jeho bot gumové hadičky a otevřel přítok vody. Delikvent měl tak před očima podrobný popis vlastních činů a přitom se nemohl zbavit pocitu, že mu teče do bot.
Metoda zhudebněného přiznání:
Při výslechu začal hrát Cimrman na klavír a posléze vyslýchanému nabídl, aby napsal své přiznání na papír, že přiznání potom zhudební. Tím i ti nejzarputilejší zločinci zjihli a přiznání napsali. A tak se nám z tohoto období zachovala celá řada děl ve světové hudební literatuře zcela výjimečných. Jmenujme například Přiznání Josefa Kamarýta a Šílený Oto.
Bohužel konec Cimrnanovy kariéry v policejních službách není nijak slavný. Cimrman se rozhodl, že se nechá zavřít do trezoru Živnobanky a počká tam na příchod kasaře Zmatlíka (který měl na tento trezor políčeno). Vybaven kyslíkovým dýchacím přístrojem a svým oblíbeným švarcvaldským revolverem ráže 13,4 očekával vloupání. Den a hodina vloupání sice souhlasily, ale místo Jirky Zmatlíka, který otevíral zámky trezorů dámskými sponkami, dostavil se ke kase Oldřich Kouba, kterému v podsvětí přezdívali Olda Dynamit. Následky si snadno můžete domyslet.
Po této epizodě odevzdal svůj služební revolver a pokusil se uplatnit detektivní žánr v poezii, próze, filmu a dramatu. Jako jeho stěžejní díla jmenujme:
Balada Maralík, která byla komponována pro recitační sbor chovanců státní věznice v Salzburgu.
Němý film Neodbytný detektiv, který byl složen pouze z titulků.
Kriminální horror nazvaný Chtěla bych ženicha mladého s kučeravými vlasy.
Film Kde jste byli, pobudové?, ve kterém se poprvé objevuje postava inspektora Trachty.
Román Stín v maštali, kde dopadne Trachta vraha tak, že se ukryl ve žlabu pod falešným senem.
Vrcholem jeho dramatické tvorby inspirované kriminalistickou činností však jednoznačně zůstává hra Vražda v salonním coupé.
(Zdroj: texty divadelních her)