Pátek a Emil Holub
Pro rok 2025 jsme se inspirovali 300. výročím narození Giacomo Casanovy, který nebyl jen nenapravitelným dobrodruhem a svůdcem, ale v době svého působení na zámku v Duchcově také svědomitým knihovníkem.
V roce 2025 tedy společně vzdáme hold národnímu písemnictví, české knize, literátům, písmákům a archivářům, poselství dějin do písma zaznamenaného. A právě to mě inspirovalo k založení keše věnované Emilu Holubovi. A proč právě v obci Pátek? To se dozvíte v listingu nebo na úvodních souřadnicích.
Emil Holub byl český lékař, cestovatel, kartograf, etnograf v Africe a autor cestopisných knih. Narodil se 7. října 1847 v Holicích v rodině lékaře Františka Holuba a jeho manželky Anny, rozené Ebertové a zemřel 21. února 1902 ve Vídni. V roce 1857 se celá rodina přestěhovala do Pátku nad Ohří, kde otec František Holub nastoupil jako panský lékař na statku premonstrátského kláštera. Na Pátku se začaly vyhraňovat Emilovy zájmy – s pomocí otce se cvičil v pozorování přírody a v kreslení, sám se amatérsky zabýval archeologií, sbíral přírodniny a preparoval živočichy. V roce 1858 začal Emil studovat malostranské gymnázium v Praze, ale již v prvním ročníku přestoupil na gymnázium v Žatci. Po maturitě se Emil Holub přihlásil k dalšímu studiu na lékařskou fakultu, protože povolání lékaře pokládal za nejpříhodnější pro naplnění svých plánů na cestu do Afriky.
Na svou první cestu do jižní Afriky odjel 18. května 1872 za podpory Vojtěcha Náprstka. Na jihu Afriky strávil sedm let. Vyplul z anglického Southamptonu a 8. července se vylodil v Port Elizabeth. Pracoval jako lékař nejprve v evropských rodinách a později v diamantových dolech. Z našetřených prostředků financoval své cesty do vnitrozemí. V březnu 1873 se přidal ke konvoji místních lovců na dvouměsíční cestu na území bečuánských kmenů. Tady získal první zkušenosti s domorodci a výstrojí. Sestavil přírodovědnou sbírku, kterou ve dvaceti bednách odeslal Náprstkovi do Prahy. Dne 3. listopadu 1873 vyrazil na druhou vědeckou výpravu se zaměřením na sbírku etnografických materiálů, z níž se vrátil 7. dubna 1874. Probádal východní okraj pouště Kalahari a navštívil Šošong, hlavní sídlo bečuánského kmene Bamangwatů. Zpět se vracel podél řeky Limpopo. Třetí expedici vykonal od 2. března 1875 do listopadu 1877, při níž podnikl cestu k řece Zambezi a zpracoval první detailní mapu oblasti Viktoriiných vodopádů. Dorazil až do Šešeke, hlavního sídla kmene Loziů, kde se setkal s jejich králem Sipopem. Sipopo byl krutý tyran, ale Holuba si oblíbil a poskytl mu prostředky na plavbu po řece Zambezi. Ta však neskončila příliš šťastně, neboť Holub i s domorodým doprovodem ztroskotal v peřejích, kde se utopily jeho sbírky, cestovní deníky i několik domorodých veslařů. Po tomto neúspěchu se Holub rozhodl k návratu. 5. srpna 1879 se vydal na zpáteční cestu do Evropy. Do Prahy s sebou vzal i bečuánskou dívku Bellu. Napsal a vydal první knižní popis Viktoriiných vodopádů. Po svém návratu a nutném utřídění dovezených sbírek v roce 1879 představil své cesty na výstavě na Střeleckém ostrově v Praze. V letech 1880 – 1881 vydal cestopis Sedm let v jižní Africe – příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambezi (1872–1879). Dne 2. listopadu 1883 se ve Vídni oženil s osmnáctiletou dívkou Rosou (Růženou) Hofovou (1865–1958).
Druhá výprava do Afriky probíhala v letech 1883 – 1887. Při ní chtěl z Kapského Města projít celým kontinentem až do Káhiry. Vyplul 22. listopadu 1883 a 22. prosince přistál v Kapském Městě. Provázela jej manželka Růžena (Rosa) a šest mužů, které si vybral pomocí konkurzu. Každý muž z této šestice ovládal alespoň dvě užitečná řemesla. Rosa pak měla talent na jazyky, schopnost vyjednávat a uměla také dobře střílet z pušky. Expedice směřovala z Kapského Města do dnešní Botswany a dále přes území Loziů (Maruců), Supiů (Mašupiů) a Tongů (Matoků) do dnešní Zambie. Na cestě došlo k mnohým nesnázím, jako byl např. úhyn tažných volů po požití jedovatých rostlin, expedice byla poté odkázána pouze na služby domorodých nosičů. V létě roku 1886 Holub opustil území Tongů a vydal se do země bojovných Mašukulumbů (Ilů), kteří nosili zvláštní špičaté účesy. Holub byl prvním Evropanem, který navštívil jejich území. U vesnice Galulongy přepadli Holubův tábor Mašukulumbové a ukradli podstatnou část zásob, zničili sbírky i deníkové záznamy. Holub s manželkou a zbývajícími dvěma pomocníky museli uprchnout zpět na území Tongů. Holub i jeho manželka vážně onemocněli. V cestě už Holub nemohl pokračovat a musel se vrátit zpět. Koncem září roku 1887 přijel do Čech. Během expedice se Růžena aktivně účastnila chodu expedice: prováděla měření, odchyt a pozorování zvěře, obstarávala potraviny, posléze se stala administrátorkou expedice. Při napadení tábora kmenem Mašukulumbů hájila tábor s ostatními střelbou. Přes všechny potíže se Holubovi podařilo shromáždit mnoho přírodovědného i etnografického materiálu a poznatků Zážitky z druhé africké výpravy popsal v cestopise Druhá cesta po Jižní Africe.
Plánoval ještě třetí výpravu do Afriky v roce 1889. Tentokrát měl zamířit do Belgického Konga. Zdravotní stav mu to již nedovolil. Uspořádal dvě velké výstavy (1891 ve Vídni a 1892 v Praze). Nepodařilo se mu získat prostor pro trvalé umístění svých sbírek tak je částečně rozdal či prodal. V roce 1894 odjel na dva roky přednášet do USA. Po návratu z Ameriky žil ve Vídni ve skromných podmínkách, sužován malárií a závistí odborných kruhů. V posledním roce života se k těmto komplikacím přidala i rakovina. Zemřel ve Vídni 21. února 1902 a byl pochován na vídeňském ústředním hřbitově.
Emil Holub byl také filatelista. Byl členem nejstaršího českého klubu, Klubu českých filatelistů. Byl zobrazen na československých známkách z roku 1952 a na české známce z roku 2007. Národní knihovna ČR eviduje 29 odborných publikací, jejichž autorem je Emil Holub a které byly vydány za jeho života. Bylo o něm natočeno několik filmů. V ČR je mu věnováno několik soch, pamětních desek i výstav. Jednou z nich je expozice na zámku v Pátku u Peruce v okrese Louny. V Pátku rovněž můžeme najít i pamětní desku, která přípomíná jeho zdejší pobyt.
Stage 1: Dům Emila Holuba
Prvním zastavením je budova na které najdeme pamětní desku. Ta nám připomíná, že v tomto domě žil Emil Holub.
A = počet řádek nápisu na pamětní desce
B = druhá číslice čísla popisného tohoto domu
C = první číslice čísla popisného tohoto domu
D = počet písmen posledního slova prvního řádku na pamětní desce
E = počet slov ve třetím řádku
Stage 2: Památník obětem 2. světové války
Pomník připomíná 2 oběti 2. světovéválky
F = druhá číslice čísla popisného domu před kterým památník stojí
Stage 3: Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého
Původní dílo je z počátku 18. století. Z důvodu špatného stavu byla socha obnovena v roce 1996. Autor původní sochy není znám. Jde o poměrně raný doklad úcty ke sv. Janovi Nepomuckému, z doby ještě před jeho blahořečením. Sv. Jan Nepomucký je ztvárněn tradičně, v kanovnickém rouchu, s biretem na hlavě, tvář má zarostlou plnovousem. V náruči drží kříž s korpusem, ke kterému sklání hlavu. Postava je v kontrapostu obloukem prohnutá na pravou stranu. Dílo je obehnané čtvercovým oplocením.
G = druhá číslice letopočtu na přední straně sloupu
H = čtvrtá číslice letopočtu na přední straně sloupu
Stage 4: Zámek Pátek
Původně letohrádek postavený v letech 1544 – 1557 Janem mladším z Lobkovic. Jedná se o jednu z prvních čistě renesančních staveb v Čechách. Ke konci 17. Století byl barokně přestavěn a obklopen hospodářským dvorem. Vstup do areálu je volný. Brána zůstává otevřená. Prohlídky zámku jsou s průvodcem v otevírací době zámku.
I = počet soch v nikách v přední části zámku
Stage 5:
K místu je přístup areálem zámku! Bránou a průjezdem vejděte na nádvoří a dejte se vlevo. Bílou budovu obejděte zprava. Hned za ní je sýpka, kde se konají kulturní akce. Vy ovšem pokračujte ještě kousek dál k poslední budově v areálu (bílá dlouhá budova). Tam najdete vstupní dveře do budovy, ve které je umístěna schránka. Souřadnice tohoto místa vypočítáte jednoduše podle následujícího vzorce:
N 50°22.(A + E) (H + F) (C + I)'
E 13°56.(B – G) (G – D) (B – E)'
Na vypočítaných souřadnicích vstupte dovnitř budovy a hned zahněte vlevo. Brzy uvidíte dřevěnou schránku s Emilem Holubem.
Razítko je součástí keše, neodnášet prosím.
Přístupnost keše
Získat indicie lze kdykoliv. Keš je areálem zámku volně přístupná minimálně v čase 8 – 20h. Prohlídka zámku je však možná pouze v otevírací době:
Březen - květen
Pátky, soboty, neděle, svátky v čase 10:00 – 16:00
Červen - srpen
Od úterý do neděle v čase 10:00 – 16:00
Září - listopad
Pátky, soboty, neděle, svátky v čase 10:00 – 16:00