Mlynářské řemeslo
Mlynářské řemeslo patří v Čechách k těm nejstarším. Z roku 718 pochází údaj o prvním vodním mlýně ve střední Evropě, který postavil tesař Halak mlynáři Svachovi v Žatci na řece Ohři. Za vlády Karla IV. už měli mlynáři vlastní cechovní organizaci. Protože jich však v této době ještě nebylo mnoho a byli roztroušeni po celé zemi, dávali se zapisovat k cechu pekařskému v nejbližším městě. Tak se dostaly na některá cechovní pečetidla kromě známého mlynářského kola, mlýnského kamene, kružidla, úhelníku a širočiny také preclíky, žemle nebo perník. Patrony mlynářského cechu byli sv. Václac, sv. Vinok a sv. Senan.
Vyučený mlynář, který byl majitelem mlýna nebo alespoň jeho nájemcem, byl nazýván pan otec. Představoval hlavní osobu řídící provoz mlýna. U větších mlýnů se staral o obchodní záležitosti, reklamu, investice a rozvoj. Na práci měl pomocníky (mládky a stárky) a učedníky (prášky). U malých mlýnů pak obsluhoval stroje a mlel sám nebo s pomocí členů rodiny. Mlynáři bývali vzdělaní lidé s rozsáhlými znalostmi z mnoha oborů a s řemeslnými dovednostmi. Museli ovládat zpracování dřeva i opracování kovů, kompletaci mlýnského soustrojí, konstrukci jezu a náhonu u vodních mlýnů a v rámci mistrovské zkoušky prokazoval tovaryš, který se ucházel o přijetí do cechu za mistra, svoji zručnost zpravidla zhotovením palcového kola nebo vykroužením mlecího kamene. Museli být i dobrými obchodníky a zemědělci, protože k mlýnu patřívalo hospodářství. V obci zaujímali významné místo, často byli voleni za starosty nebo soudce z lidu. Náročná práce jim však přinášela řadu zdravotních problémů, jako zaprášení plic, nedoslýchavost, revma a časté úrazy. V našich končinách převažovaly mlýny vodní. Podle velikosti vodního díla se rozlišovali mlynáři velkovodští (na velkém říčním mlýnu), potočníci (na potocích) a tzv. žabaři (na potůčcích a strouhách). Větrné mlýny se stavěly tam, kde to hydrologické podmínky nedovolily.
V roce 1859 u nás bylo živnostenským zákonem zrušeno cechovní zřízení mlynářů. Začala se tvořit mlynářská společenstva a v roce 1883 se mlynářské řemeslo stalo svobodnou živností, čímž nastal úpadek úrovně mlynářství. Statistika obchodních komor z roku 1885 registrovala v Čechách 7 227 mlýnů s 10 180 dělníky. Do začátku 20. století se však počet mlýnů snížil na 6 099, z nichž 552 stálo. V roce 1931 bylo mlynářství prohlášeno řemeslnou živností. V pozdější době byli mlynáři jako představitelé maloburžoazie často perzekvováni a po únoru 1948 byly mlýny znárodňovány.
Toto je bonusová keška pro úspěšné nálezce krabiček:
GCAZDP2 Mlynářská 1
GCAZDP0 Mlynářská 2
GCAZEKP Mlynářská 3
GCAXMRY Mlynářská 4
Kešku najdeš zde :
N 50° 07. A + C + D
E 15° 52. B + D
Mé vřelé poděkování patří bobdo1 za námět k této sérii.
Zdroj: mve.energetika.cz
muzeumprahy.cz
Elektroskanzen Čechův mlýn